Parilis - Smutné Bradavice

Otázky bez odpovědí 2/2

Ztracena v myšlenkách zatočila za roh a málem se při tom srazila s vysokým blonďákem. Jen se ještě víc zamračila a s povytaženým obočím se zadívala do bledé tváře, ze které už naštěstí zmizely ty odpudivé skvrny.

Musela se při tom hodně přemáhat, aby se jí podařilo skrýt pobavený úšklebek. Ještě stále před sebou viděla jeho nevěřícný pohled, když mu pod rukama explodoval jeho kotlík a on si okamžitě začal kontrolovat vlasy, zda mají správnou barvu.

Přišlo jí to směšné. Přesto ve chvílích, jako byla tato, litovala, že se jim Parilis nikdy nesvěřila s receptem toho prokletého lektvaru.

PARILIS.....

 Opět se zamračila. Ta maličká dívka jí dělala nemalé starosti a stav Zooey jí na klidu moc nepřidával. Tušila, že s tím má Lily něco společného, ale taky věděla, že určité věci jim dívka říct nemůže. Stačilo ji jen vidět Xiu, jak se kvůli tomu trápí. Jejich veselé, nebelvírské sluníčko poslední dobou poněkud šetřilo úsmevy.

Zavrtěla hlavou a konečně se chystala blonďáka obejít, ale ten se za ní otočil a sevřel jí nadloktí v bledých prstech.

,,Počkej...” vyhrkl, ale dřív, než se zmohl na cokoliv dalšího, se mu dívka prudce vysmekla a vztekle na něj pohlédla.

,,Co chceš, Malfoyi!” zavrčela a on by byl schopen odpřísáhnout, že její vlasy na kratičký okamžik zažhnuly. Byl to však jen pouhý mžik.

,,Můžeme si promluvit?” zadíval se na ni téměř zoufale, ale ona na to už nehodlala brát ohledy. Měla toho dost.

Za poslední rok nebyl den, aby se s tím blonďákem aspoň jednou nepohádala. Navíc měla neustále v patách Mildrett, která je ustavičně otravovala svými příšernými výslechy a tresty. Pak tu byl Snape, který si nenechal ujít jedinou příležitost, aby jí, nebo některému z jejích bratrů, mohl strhnout nějaké body. Nehledě na to, že ani jeho tresty nepatřily zrovna k nejpříjemnějším.

S rodiči si už téměř nerozuměla a Zooey vypadala, že se každou chvílí úplně zhroutí. Neustále na sobě cítila Patriciin upřený pohled a dívka, kterou by chtěla vidět ze všeho nejvíc, se jim už přes rok neozvala.

Do toho všeho ji zaměstnávalo hledání klíčů a odpovědí na otázky se jí nedostávalo. Ani si nevzpomínala, kdy naposledy pořádně spala. Už toho všeho začínala mít tak akorát dost.

,,Nikdy, Malfoyi!!” odfrkla si tak, jak to odkoukala od svého bratra a vydala se ráznými kroky pryč. Při tom okázale ignorovala Scorpiusovo volání a jen její pevná vůle jí zabránila v tom, vrhnout po otravném Zmijozelovi nějakou ošklivou kletbu.

Nasupeně si to přidusala až k soše chrliče, která, jakmile viděla rozrušenou studentku, jí okamžitě uskočila z cesty, jako kdyby se bála o svůj nesmrtelný život.

Rose ani nezpomalila, když se prohnala kolem chrliče, zatím co si tiše mumlala různé nadávky na adresu vysokéno blonďáka. Trochu se uklidnila až před vstupem do ředitelčiny kanceláře, kde se donutila zastavit a zhluboka nadechnout.

Několikrát potřásla hlavou a na tváři vyloudila mírný úsměv, než lehce zaklepala a po vyzvání, s posledním hlubokým nádechem, vstoupila dovnitř.