Parilis - Smutné Bradavice

První výstraha 2/2

Omlouvám se těm, kteří dílek očekávali už v neděli. Trochu jsem se tady do toho zamotala a nějakou chvíli trvalo, než jsem si všechno zase dala dohromady. (Někdy se opravdu nevyplatí přednastavovat si kapitoly dopředu 😒) Už by to ale mělo být všechno spravený, takže v neděli tu dílek bude na 100% 😁 a pokud se mi podaří předepsat ještě nějaké kapitoly a neopustí mě múza, mohly by brzy vycházet dílky více než jednou týdně 😉

Ziwa Arlett

Mezi stromy se mihl stín a neslyšně, aniž by si jej někdo z obyvatel vesnice všiml, se propletl mezi keři a vklouzl do jednoho z domků. Dveře se za ním tiše zaklaply a život ve vesnici v poklidu pokračoval dál, aniž by si kdokoliv z obyvatel všiml, že mezi ně zavítal nezvaný host.

Vysoká postava ve světle šedém plášti chvíli stála za zavřenými dveřmi a naslouchala venkovnímu ruchu, než se donutila uvolnit a konečně se rozhlédla po tiché chodbě. Ve vzduchu tančila zrnka zvířeného prachu a přes zaprášená okna dovnitř dopadalo tlumené světlo.

Neznámý pozvedl ruku s hůlkou a vzduchem se mihlo tiché kouzlo. Smaragdově zelené runy na vteřinku zažhnuly, jak se hůlkou prohnala vlna magie a teprve, až když se kouzelník ujistil, že kouzlo funguje a on je v domě opravdu sám, vztáhl ruku a sundal si z hlavy kápi.

Cathrin se kolem sebe rozhlédla a odolávala nutkání rozkašlat se, jak se jí zrnka prachu dostala do plic. Několika kroky stanula ve dveřích obývacího pokoje a opět pozvedla svou hůlku. Tentokrát však mířila na špinavá okna. Nechtěla riskovat, že by ji náhodný kolemjdoucí zahlédl, proto se rozhodla použít na skleněné tabulky jednoduché kouzlo, které zabrání vesničanům spatřit, co se skutečně odehrává v útrobách Parilisina domu.

Nějakou dobu jen stála ve dveřích a rozhlížela se po domě, který se jí na tu krátkou chvíli stal skutečným domovem, než se otočila na podpatku a zamířila do patra. V kapse ji tížil dopis, který před několika dny dostala. Byla to prostá žádost. Hodně opatrná a zoufalá, ale plná naděje. Možná proto se rozhodla pokusit se pomoci, přesto že měla plné ruce práce s hledáním Parilis. Protože to psaní pro ni samotnou představovalo cestu... možnost vykoupit se z hříchů, které měl na svědomí její otec, a za které se ona sama cítila svým způsobem zodpovědná, přesto že s ní ve skutečnosti neměli nic společného.

Tiše otevřela dveře do Lilyina pokojíku a nejprve se kolem sebe rozhlédla, než přešla k jejímu pracovnímu stolku a pozorně si prohlédla všechny knihy, které tam ležely. Hledala jen jednu jedinou. V hnědé kůži vázaný svazek, ve kterém by měl být zapsán postup požadovaného lektvaru. Nebo aspoň z větší části, ten lektvar stále ještě nebyl dokončený. Stále ještě chybělo pár drobností k jeho úplnému dokončení a Cathrin věděla, že Parilis už nedostane příležitost, jej dokončit.

Sehnula se, aby nakoukla do zásuvek a překvapeně zůstala zírat na balíček nadepsaný jménem bradavického profesora lektvarů.

Na Vánoce by nikdo neměl být sám. Tu větu jí Parilis opakovala vždy, když se jí ptala, přoc tu tlustou knihu přepisuje. A z toho samého důvodu se maličká čarodějka pokoušela vytvořit ten nedosažitelný lektvar.

Hnědovlasá dívka se zastyděla, že na něco takového zapomněla, než sáhla do šuplíku a dárek, zabalený v ozdobném papíře, schovala do očarované kapsy kalhot. Hned po té pokojík tiše opustila, směřujíc do laboratoře. Pokud se hledaná kniha nenacházela v čarodějčině pokoji, s největší pravděpodobností bude v laboratoři.