Parilis - Smutné Bradavice

Ne, Frede!! 2/2

Xia opatrně položila svou sestru na nizoučkou pohovku a okamžitě jí na čelo položila studený obklad, který pro ně Komnata vyčarovala. Sama se usadila na zem, zády opřena o tmavě hnědou pohovku a očima zkoumala hvězdami posetý strop.

Nacházely se v malé místnůstce s jedinou nízkou pohovkou a jediným krbem, který byl jediným zdrojem světla. Pouze oheň a hvězdy nad jejich hlavami. Ostatní stěny byly smolně černé, pouze ta, která se nacházela naproti krbu, nesla po celé své ploše velké zrcadlo.

Xia se natáhla vedle sebe a z maličkého talířku sebrala jeden vanilkový věneček, který si strčila do pusy, zatím co nechávala své sestře čas na rozmyšlenou.

Věděla, že když na ni teď bude naléhat, ničemu tím nepomůže. Znala svou sestru až moc dobře, a přes to byly chvíle, kdy se v ní sama nevyznala. Třeba jako teď. Nechápala, proč ji dívka nevzbudila. Proč se jí nesvěřila s tím, že chce odejít z ošetřovny.

Černovláska věděla, že na okolí působí její sestra až moc chladně, hrdě a povýšeně, ale opak byl pravdou. Pokud Zooey na někom opravdu záleželo, dokázala mu být až bezmezně oddaná. Svým vlastním způsobem.

Xia občas přemýšlela, jestli její sestra neměla skončit ve Zmijozelu. Zoo měla hodně vlastností, typyckých pro tuto kolej. Zároveň však věděla, že Zooey by ji nikdy dobrovolně neopustila a pokud ji Klobouk zařadil do Nebelvíru, byly tu pouze dvě možnosti, které by to vysvětlovaly. Buďto blondýnka Moudrý klobouk přesvědčila, aby ji zařadil do Nebelvíru, nebo k tomu měl ten odrbaný kus látky vlastní důvody.

A vzhledem k tomu, že Zooey byla zařazena jako první, Xia se spíše přikláněla k té druhé možnosti.

Černovláska si povzdechla a víc se zabořila do měkkého polstrování za sebou. Hlavu si při tom položila na sestřiny natažené nohy a očima nepřestávala zkoumat hvězdami posetý strop. Čekala, až se její sestra natolik vzpamatuje, aby byla schopna povědět jí o nejnovější vizi, která ji během spánku přepadla.

***

James bez zájmu hleděl na svého kdysi nejlepšího přítele. V duchu litoval, že do toho pokoje vůbec lezl. Prve vůbec neplánoval, že se tady s někým setká. Potřeboval si jen na koleji vyzvednout nějaké své věci a vzhledem k tomu, že měl všechno schované u sebe v pokoji, nezbývalo mu nic jiného, než riskovat cestu do Nebelvírské věže.

Vůbec netušil, že tu narazí na Freda. Ba co víc! Že tu na něj Fred bude čekat!

Jen mávnul hůlkou, aby si kouzlem zmenšil všechna zavazadla, a dokázal je nacpat do jednoho batohu. Vůbec mu v tu chvíli nepřišlo na mysl, že Fred jeho počínání poněkud zaraženě sleduje, protože kouzla, která svému bratranci právě předvedl, by stále ještě vůbec neměl ovládat.

Nakonec se usadil na své posteli s rukama založenýma na hrudi a jediným povytažením obočí vyzval ryšavého chlapce, ať začne mluvit.

Fred se nepříjemně ošil. Nikdy neměl rád, když na něj jeho nejlepší přítel upřel ten pohled. Nikdy pak přesně nevěděl, na co mladý Potter myslí a to mu nahánělo hrůzu. Jako kdyby se v tu chvíli z jeho přítele stal někdo jiný.

Příliš nevyzpytatelný.

Ve chvílích, jako byla tato, si Fred více než kdy dřív uvědomoval, jak moc se mu jeho kdysi nejlepší přítel za poslední už téměř dva roky odcizil.