Parilis - Smutné Bradavice

Zákaz Famfrpálu 1/2

Probudila se rozlámaná, bolavá, hladová a jazyk se jí lepil na patro, ale byla v suchu a teple. S námahou od sebe odlepila těžká víčka a zamrkala v tlumeném světle doutnajících uhlíků. Chvíli jen tupě upírala pohled na řeřavé uhlíky a pozorovala přelévající se žár uvnitř, aniž by vnímala, co vidí.

Na několik dlouhých minut si jen vychutnávala příjemné teplo a měkkou náruč kožešin a pokrývek, do kterých byla zabalena. Netušila, jak se sem dostala, nebo proč je tady. Zkusila pohnout rukou, ale do celého těla jí okamžitě vystřelila prudká bolest. Zamrkala, aby zahnala slzy a v tu chvíli její unavenou mysl zalily vzpomínky. Viděla před sebou krev, mrtvá těla a do bosých chodidel se jí zakously mrazivé zuby. 

Prudce sebou trhla a nevnímala při tom bolest, která okamžitě zachvátila každou buňku jejího těla. Měla pocit, jako kdyby ji zevnitř sžíral divý plamen. Ona ale teď měla důležitější starosti, než zabývat se sebou. V panice se kolem sebe začala rozhlížet, ale oči nevnímaly, co vidí.

Lůžko bylo pro maličkou skřítku příliš velké a ona kolem sebe začala zběsile šátrat, až její dlouhé, hubené prsty narazily na nehybné tělo. Zamrkala a konečně upřela pohled na spící tvář své sestry. Starší slečna ležela jen kousek od ní, a přesto se Lucky zdála tak moc vzdálená.

Zatnula zuby a přisunula se blíž. Prsty volné ruky propletla se sestřinými a víc se k ní natiskla. Položila si hlavu na skřítčino rameno a nedbala na vlastní zranění. Spokojeně se nadechla známé vůně, která byla nyní prosycena směsí krve a bylinek, než se jí oči opět zavřely a ona usnula.

Nevěděla, kolik času uplynulo, ale náhle její citlivý sluch zaznamenal tiché kroky a vzápětí se jejího čela dotkla mozolnatá dlaň. Prudce otevřela oči, vycenila zuby a varovně zavrčela. Vysoký mladík od ní okamžitě odstoupil a zvedl ruce v uklidňujícím gestu. Na černých vlasech mu roztávaly drobné vločky a tváře měl zrůžovělé mrazem.

Teprve teď si skřítka povšimla vůně, která se nesla malou, mudlovskou chatkou. Hladově začichala a v ústech se jí okamžitě začaly sbíhat sliny.

Nepřestávala vrčet, zatím co pohledem sklouzla na kotlík, vysící nad ohništěm. Polkla a vyprahlé hrdlo okamžitě zaprotestovalo.

Neznámý se pohnul a skřítka na něj okamžitě upřela svou plnou pozornost. On však jen opatrně přešel k nízké truhlici, z jejíhož víka zvedl džbán a malý, oprýskaný hrnek. Opatrně, tak aby skřítku nepolekal, nalil křišťálově čistou vodu vonící po bylinkách do hrnečku a velice opatrně se opět vrátil ke skřítce.

,,Napij se. Potřebuješ opět nabrat sílu.” usmál se na ni, přestože oči neztrácely na ostražitosti. 

Drobná skřítka několik dlouhých minut váhala a upírala oči střídavě na otlučený hrníček v mladíkových rukou a jeho tvář. Neblahé zkušenosti ji nabádaly, aby mu nevěřila a jakási divoká, vyděšená část v jejím nitru jí radila zaútočit dřív, než se tak rozhodne učinit ten neznámý. Ovšem instinkt, který zdědila po předcích, jí napovídal, že tomuto mladému muži může důvěřovat.

Sama nevěděla proč. Možná to bylo tou skrytou bolestí ve smaragdovém pohledu, která jí mlčky vyprávěla o utrpení, které tento mladík byl nucen prožít, když opatrně natáhla ruku a převzala si od něj otlučený hrneček. Černovlásek se na ni jen usmál, než se otočil zpět ke kotlíku, kde klokotala polévka.