Parilis - Smutné Bradavice

Na koberečku 1/3

James naposledy zamíchal připravovaný lektvar, než jej odstavil z plamene a pečlivě překontroloval. Vedle něj na stolku ležela učebnice ve smaragdovém přebalu a na nažloutlém pergamenu se mezi ozdobnými kudrlinkami jasně vyjímal neuměle namalovaný obrázek jakési rostliny a několika dalších přísad.

Mladík si povzdechl. Z nedaleké poličky sebral průhlednou lahvičku a se zamračením s ní zatřásl. Po skleněném dně poskočilo pár posledních zrnek ze semen Bludičky.

Ještě pohledem zkontroloval ostatní ampulky, aby se ujistil, že toto je opravdu poslední jejich zásoba, než s povzdechem nasypal barevná semínka do chladnoucího lektvaru. Ten okamžitě změnil barvu z brčálově zelené na blátivě hnědou, a když nad kotlíkem James dvakrát zakroužil hůlkou proti směru hodinových ručiček, při čemž zamumlal pár hadích slůvek, lektvar se stal průhledným.

Chvíli si pyšně prohlížel své dílo. Ten lektvar vařil už tolikrát, že k tomu ani nepotřeboval nahlížet do knihy, ale přes to byl radši, když si nechal učebnici po ruce. Jen pro jistotu.

Nakonec odlil trochu lektvaru do třech maličkých ampulek, zbytek přelil do větší baňaté lahvičky a uschoval na poličce mezi dalšími jím vyhotovenými lektvary. Nikdo z nich nevěděl, kdy se jim zase bude hodit. A vzhledem k varování, které jim před několika dny poskytla Xia, si mohli být téměř jisti, že Mildrett na sebe nenechá dlouho čekat.

,,Už to máš hotové?” Rose překvapeně zamrkala, když vešla do laboratoře a našla Jamese, jak na čistý pergamen zapisuje chybějící přísady do lektvarů. Mladík se na ni jen zadíval přes rameno, než se opět vrátil k předešlé činnosti. Otočil jednu z prázdných ampulek etiketou k sobě a na nažloutlý list zapsal jméno přísady, která chyběla.

,,Před chvílí jsem to dokončil. Tamhle si vezmi svůj příděl.” odpověděl, při čemž ukázal na svůj pracovní stůl, kde byly mezi všemožným harampádím postaveny tři navlas stejné ampulky.

,,Na jak dlouho to vydrží?” Rose si pozorně prohlížela průhledný obsah jedné lahvičky a při tom pohledem zavadila o poličku s lektvary. Od chvíle, co do školy přišla Mildrett, se jejich zásoby lektvarů povážlivě ztenčily. A stejně tak tomu bylo i s přísadami.

,,Tahle várka by ti měla vydržet tak na týden. Ovšem za předpokladu, že si tě k sobě bude zvát tak dvakrát denně.” zašklebil se James a podrbal se psacím brkem ve vlasech. Při tom se nepřestával mračit na čerstvě popsaný pergamen.

Nelíbilo se mu to. Kromě semen Bludičky jim docházel nektar z Měsíčního zlata a slzy jednorožce. Kdyby tu byla Parilis, nebyl by problém sehnat jakoukoliv položku, ale takhle...

,,Jak tě tak pozoruji, asi nás večer čeká výlet do lesa, co?” Rose nakoukla nevlastnímu bratrovi přes rameno a neubránila se překvapenému hvízdnutí. Jejich velice oblíbená zástupkyně Ministerstva kouzel jim hodně nabourala zásoby.

,,Vypadá to tak, jen nevím, kde sehnat Měsíční zlato.” vrtěl James hlavou. Ty drobné květy v životě neviděl. Znal je pouze z vyprávění droboučké čarodějky a pochyboval, že by jejich profesor lektvarů ve svém skladu takovou přísadu vůbec měl.

,,Můžu se zeptat Huga, jestli nebude vědět, kde tu květinu sehnat. V Howlových spisech by o ní mohla být nějaká zmínka.” pokrčila Rose rameny, ale to už mířila ke dveřím.