Parilis - Smutné Bradavice

Přísady 2/2

James seděl na svém lůžku, a zatím co jej madam Pompfreyová vyšetřovala, mračil se přes její rameno na dívku, sedící na vedlejší posteli. Nechápal, co tam dělá. Co po něm zase chce. Jen se zamračil na nedaleko ležícího Malfoye, kterému při hodině lektvarů do tváře vybouchl kotlík, a teď měl mladý Zmijozel na kůži zarudlé, mokvající skvrny. Potter se ani nemusel moc dlouho namáhat aby vytušil, kdo na tom nesl vinu.

,,Tak? Řekneš mi už konečně, proč jsi sem lezla?” pozvedl obočí a opět se opřel do polštářů. K jeho nelibosti mu školní ošetřovatelka nařídila zůstat další den v posteli, protože se jí nelíbilo kouzlo, které na něj ten Ministerský pes použil. Poppy si chtěla být jistá, že nepřehlédla žádnou maličkost a James se jen modlil, aby ještě nevyprchalo to zastírající kouzlo, které na sebe použil.

Mlčky podrbal kocoura, který se mu stále rozvaloval na klíně, i přes to, že školní ošetřovatelka už několikrát prohlašovala, že zvířata sem nesmí. James její láteření vždy okázale ignoroval. Stejně jako jedovaté poznámky, které si na jeho adresu neodpustil poznamenat Malfoy, když jej před hodinou přivedli.

,,Co je na tom zlého, že jsem se přišla podívat na svého bratrance?” Patricie se na mladíka zadívala lehce dotčeně a nohama zakmitala ve vzduchu. Rukama se opírala o bílou matraci pod sebou a lehce se nakláněla dopředu, aniž by si to uvědomovala. Zkoumala Jamese zvědavým pohledem, jako kdyby se snažila přečíst jeho nejtajnější tajemství a on se měl neustále chuť nepříjemně ošívat. Ta holka se mu nelíbila.

Jen si něco neidentifikovatelného odfrkl, než stočil pohled za její rameno na dveře, vedoucí ven z ošetřovny. Modlil se k Merlinovi, aby se těžké, dubové dveře každou chvíli otevřeli a v nich stanula dvojčata. Nebo aspoň jeden z nich. Hlavně aby ho už konečně někdo zachránil ze spárů té holky.

,,Jamesi, proč se se mnou nechcete bavit?” Patricie se zaklonila a s odstupem se na bratránka zadívala skrze prameny ryšavých vlasů, které se jí neposlušně svezly do očí. Zamrkala dlouhými řasami a zamyšleně nakrčila pihovatý nos.

Mladík se oklepal. Netušil, co jí na to odpovědět. Nechtěl se s ní bavit, protože ji neznal. Protože se jí ve skrytu duše bál. Vypadalo to však, že mlčel až moc dlouho, protože si Patricie nakonec tiše povzdechla a seskočila na zem. Upravila si pokrčenou sukni a chvíli pozorovala špičky svých bot, než se donutila k úsměvu a opět se otočila na Jamese.

,,Víš, chtěla bych ji poznat.” špitla tiše, až se James bál, že se přeslechl. Překvapeně zvedl své oříškové oči a zadíval se na dívku, která však upírala pohled z okna na zamračenou oblohu.

,,Fred mi o ní vyprávěl. Nejspíš si myslel, že mě tím vyděsí, ale spletl se. Moc si přeju, abych někdy dostala šanci ji poznat. Tu, která toho o naší rodině z nějakého důvodu ví víc, než my sami.” otočila se a konečně se zadívala na Jamese. Ten na ni mlčky hleděl a přemýšlel, co si má o jejích slovech myslet.

,,Brzy se uzdrav.” rozloučila se a bez dalšího slova zamířila ven z ošetřovny. Cestou se ve dveřích minula s dvojčaty. Jen se na ně usmála a beze slova kolem nich prošla pryč.

,,Co ti chtěla?” vyhrkl okamžitě Hugo, zatím co si sedal na vedlejší postel. Zrovinka na tu, kde ještě před několika okamžiky seděla dlouhovlasá zrzka. Jeho sestra se vyhoupla na postel vedle tmavovláska a prsty zabořila do Amorova kožichu. Kocour jen slastně přimhouřil oči a začal ostrými drápy cupovat bílou pokrývku.

,,Přišla se podívat, jestli jsem už v pořádku.” zamumlal James, stále ještě lehce vyveden z míry. Chvíli ještě sledoval místo, kde mu dívka zmizela z očí, než potřásl hlavou a otočil se na svou novou návštěvu.

,,Co se ti stalo?” překvapeně vykulil oči na rudou linku, která se táhla po Hugově tváři. Okraje začínaly lehce rudnout a to, co se zprvu jevilo jen jako malý škrábanec, začalo ošklivě natékat.

Hugo jen mávl rukou, než se se syknutím lehce dotkl okraje rány. I ten letmý dotyk stačil k tomu, aby se okraje opět otevřely a začaly znovu krvácet.

,,Trochu jsem se nepohodl s Upírovníkem.” pokrčil rameny, zatím co po něm jeho sestra šlehla starostlivým pohledem.

Upírovník růžovotrnný byla hodně svéhlavá rostlinka. Její úponky se přichytávaly na všechno, co se k nebezpečnému keři nachomýtlo nebezpečně blízko. Úzké, růžové jazýčky byly ostré jako břitva a sloužily k získávání krve. Ostré růžové trny pak byly smrtelně jedovaté a neméně nebezpečné byly i fialové hlízky, které vyrůstaly na kořenech rostlinky.

Malé, okaté kuličky měly příliš ostré zuby a dokázaly nehezky poranit. Naneštěstí pro ně, semena, která se v hlízkách ukrývala, byla potřebná do většiny Saorsiiných lektvarů. Stejně jako trny, ostré úponky a další části této nebezpečné rostliny.

Naštěstí v Zapovězeném lese rostlo několik těchto keřů o jejichž využití neměl profesor lektvarů nejspíš nejmenší tušení. 

,,V laboratoři by měla být hojivá mastička. Rose, mohla bys pak...?” otočil se na dívku, která souhlasně, přikývla, zatím co se prohrabovala ve své školní brašně.

Po nějaké chvíli s vítězným úsměvem vytáhla učebnici Přeměňování pro třetí ročník a bez váhání ji otevřela na libovolné stránce. Z kapsy vytáhla pergamen, který ihned rozložila přes popsané stránky a přistrčila učebnici blíž k mladému Potterovi, který jí zvědavě nahlížel pod ruce.

Uznale je oba přejel pohledem, když se zadíval na povážlivě se tenčící seznam chybějících zásob.

,,Pááni, stihli jste toho docela dost.” obdivně pokýval hlavou, zatím co si pročítal získané položky. Překvapeně pozvedl obočí, když došel doprostřed seznamu, kde se jasně vyjímalo jméno obrovského pavouka, přeškrtnuté rovnou čarou.

Pobaveně se zadíval na Huga.

,,Hádám správně, že se něco zvrtlo? Protože si tě neumím představit, jak dobrovolně lezeš do Akromantulího doupěte.” 

Rose vyprskla smíchy, zatím co Hugo zrudnul a začal koktat různé výmluvy.

Dnešní kapitolka je spíše o ničem, ale i tak doufám, že se bude líbit. Bohužel, moje šance, že bych v brzké době sehnala nový notebook, jsou pryč. Všechny mé zbývající peníze padly na Vánoční dárky pro naši Hujerovic rodinu. Naneštěstí mám předepsané už jen dva díly, takže příští týden bude poslední, kdy budou vycházet kapitoly tak, jak jste zvyklí. ☹️ Na dalších dílcích už sice pracuju, ale nejde to tak rychle, jak bych si přála ☹️

Ziwa Arlett