Muž se na vteřinku zarazil, než se mu po tváři rozlil nebezpečný úšklebek.
„Jsem polichocen tvou domněnkou, ale musím tě zklamat. S tím měkkosrdcatým idiotem nemám nic společného.“ potřásl hlavou a Runa si teprve teď všimla jizvy, táhnoucí se muži podél čelisti.
„Kdo…“ mluvit! V hloubi duše věděla, ze musí mluvit. Musí získat čas, než ji ostatní najdou, protože tento muž…. Jasně si vybavovala slova své setry těsně před tím, než se jim stříbrný kroužek utáhl kolem prstu.
Dej si pozor na muže s jizvou. Má klíč který hledáš.
Xia si až příliš jasně uvědomovala, ze toto je ten muž, o kterém Zooey mluvila. Musela ho za každou cenu zastavit! Naštěstí to vypadalo, ze tento neznámý je více než ochotný odpovídat na otázky, pokud se jedna o jeho ego.
„Asi ti to můžu říct, za chvíli stejně chcípneš.“ zabodl jí hrot hůlky do krku a přiblížil svou tvář na několik milimetrů. Z této vzdálenosti Runa nedokázala pochopit, jak si jej mohla splést se zázračným chlapcem.
„Říkej mi Mumei Poutník.“
„Mumei…. Poutník….?“ zachroptěla. Koutkem oka postřehla, že ostatní Stíny se kamsi vypařili.
„Znamená Neznámý. Naši lidé tak říkají všem, kteří neznají svou minulost.“ zarazil se a nadechl skrze stisknuté zuby. Ve tváři lehce pobledl. Tušila, že nejspíš prozradil něco, co neměl, ale rozhodla vyzvídat dál. Snažila se zjistit, zda se jí z něj podaří vymámit ještě nějaké odpovědi a v tuto chvíli ji zajímalo pouze jedno jediné.
„Parilis.“ zachraptěla a vzápětí se jí hrot hůlky zaryl hluboko do krku, až jí na chvíli přerušil přívod vzduchu.
„Ach ano… Ten malý spratek. To byl jen další genetický omyl.“
„Omyl?“ naznačila mlčky rty, protože se jí stále nedostávalo kyslíku a ona se pomalu začínala dusit.
„Ano omyl. Sňatek s její matkou mi měl zajistit uznání a místo v Řádu. Byla z velice starého rodu, avšak byla to lhářka. Nic víc, než nečistá věc, která si nezasloužila nic jiného, než zemřít.“ hůlka na Xiině krku povolila a ona se konečně mohla alespoň trochu nadechnout.
„Zabil jste ji??“ snažila se přemoci hrůzu, která jí svírala vnitřnosti. Nenaznačoval tento muž právě to, co si myslela?
„A bylo mi potěšením. Ta věc porodila jen další stvůru. K mému zklamání a hanbě. Chvíli mi ovšem trvalo, než jsem pochopil, že to ona je ten vadný kousek skládačky, který je třeba vymýtit.“
Xiinu pozornost upoutal pohyb za mužovými zády. On si však naštěstí ničeho nevšiml, a tak dívka položila další otázku.
„Říkal jste, že Harry Potter byl měkkosrdcatý idiot. Takže jste ho znal?“ zapřela se rukama o trosky cihel, na kterých seděla a pokusila se posunout trochu do sedu. Hrot hůlky ji však okamžitě upozornil, ať toho nechá.
„Ale jistě, že jsem ho znal. A protože ti už moc casu nezbývá, prozradím ti malé tajemství….“ špička hůlky se rozzářila a muž přiblížil svůj obličej k dívčinému uchu.
„To já jsem ten, kdo jej stále ještě udržuje naživu.“
Runa se roztřásla. Nechtělo se jí věřit tomu, co slyšela. Harry Potter byl skutečně naživu! Ovšem soudě podle Mumeiových slov, mu moc času nezbývalo.
ČTEŠ
Parilis - Smutné Bradavice
FanfictionJe tu další školní rok a dvojčata nastupují do třetího ročníku. Společně s nevlastním bratrem se pokouší rozluštit další z klíčů, který by je měl dovést ke klenotu a odolat nátlaku dospělých, kteří se jim vytrvale staví do cesty. Ministerstvu kouze...
