Parilis - Smutné Bradavice

Patricie Weasley 1/2

Trochu později , ale přece 🙂 Je úterý a s ním i další dílek Parilis. Přiznávám se, že s tímhle dílkem nejsem moc spokojená, ale pokaždé, když jsem se ho snažila přepsat, jsem vždycky skončila u stejného výsledku. 😥
No... Nechám to tedy tak a slibuji, že příště se to pokusím zlepšit 😉

Ziwa Arlett

Ve velké síni se naše Nebelvírská trojice usadila na jejich obvyklých místech u kolejního stolu a Rose se zvědavě naklonila k šeptající si dvojici dívek, které seděly vedle nich.

,,Ahoj Xio, Zoo, jaké byly prázdniny?” pozdravila zvesela své spolubydlící, a zatím co černovláska se na ni se zářivým úsměvem otočila a okamžitě se dala do úmorného vyprávění o tom, co všechno společně během prázdnin prožily, Zooey se na rusovlásku jen zpytavě zadívala přes sestřino rameno.

,,Takže ty to opravdu nevíš?” skočila nakonec svému dvojčeti do řeči, při čemž si nepřestávala Rose zamračeně měřit kočičím pohledem. Ta jen překvapeně zamrkala. Vůbec netušila, co by měla vědět.

Vyměnila si jeden zmatený pohled s bratry, kteří ustali v rozhovoru a teď zvědavě poslouchali. Oba chlapci však jen pokrčili svorně rameny, než upřeli své pohledy na vyšší z exotických dvojčat. Zooey ale nevypadala, že by měla v plánu pokračovat v započatém rozhovoru.

Xia si povzdechla. Tak trochu litovala, že s tím její sestra začínala. Popravdě to zprvu nechtěla vůbec vytahovat, ale už se stalo. Koutkem oka se ujistila, že ten šašek z Ministerstva není nikde poblíž, načež se naklonila blíž k trojici spolužáků.

,,Je to jen klep, který jsem zaslechla ve vlaku, ale říká se....” odmlčela se a významně se zadívala na své dvojče. Zoo však jen bez zájmu pokrčila rameny a stočila svůj pohled ke Zmijozelskému stolu.

,,Říká se,” pokračovala Xia tichým hlasem, ,,že prý má k nám do ročníku nastoupit nějaká přestupující studentka.”

,,A proto šeptáš?” James povytáhl obočí. Něco mu na té informaci nesedělo. Že by dělali takové tajnosti s nějakou přestupující studentkou? To se mu nechtělo věřit.

I když... pohledem loupl k učitelskému stolu, kde zelo prázdnotou místo Mildrett Pocketové. Zástupkyně Ministerstva kouzel, která byla vyslána do školy, coby špeh a dozorce, pověřený dohlédnout na bezpečí zdejších studentů. On a stejně tak Rose s Hugem si o tom však mysleli své. Ta příšerná ženská jim jen znepříjemňovala život. Měl pocit, že za poslední rok školy vypil už tolik Veritaséra, že na něj už musel být zásadně imunní.

Potlačil neveselý úšklebek, než se opět donutil soustředit na černovlasou studentku, která zarputile vrtěla hlavou.

,,Ne, to ne. Nevím, co je na tom pravdy, ale říká se, že je to vaše sestřenice. Mluvila jsem s Miriam,” ukázala na studentku z Mrzimoru, ,,ta s ní prý seděla v jenom kupé a ta holka jí říkala, že je dcerou Charlieho. Toho vašeho strýce, co se ztratil.”

Rose si s bratry vyměnila nevěřícný pohled. Okamžitě musela potlačit téměř euforickou naději, která ji po těch slovech zaplavila. Zhluboka se nadechla, aby odolala touze vyskočit na nohy a hlasitě jásat. Místo toho zatnula pěsti a na tvář si nasadila nic neříkající masku.

,,To nemůže být Parilis. Podruhé by nezkoušela stejný trik.” vyslovila nahlas to, co kluci sami tušili.

Xia souhlasně přikývla.

,,Taky jsem si to myslela. Ale váš strýc...”

,,Strejda Charlie se před týdnem vrátil.” ozval se za nimi chlapecký hlas. Čtveřice studentů se překvapeně zadívala na Freda, který váhavě postával za nimi.

,,Cože?” James, který se do této doby nakláněl přes stůl, aby Xiu lépe slyšel, se prudce narovnal. Teď zamračeně zíral na svého kdysi nejlepšího přítele a pod stolem mezi prsty drtil svou kouzelnou hůlku.

,,Nevím, proč vám to neřekli, ale Charlie se před týdnem vrátil. Prý zkoumal draky v nějakém zapadákově. Jeho nejmladší dcera sem nastupuje.” pokrčil rameny a váhavě přejížděl pohledem z jednoho na druhého. Bylo na něm vidět, že je hodně nervózní, ale ani jeden z těch tří mu nic nechtěl ulehčit.

,,Tak ti děkujeme, že jsi nám to teď sdělil a už můžeš jít.” mávla Rose rukou, jako kdyby zaháněla nějaký obtížný hmyz a otočila se zpět ke stolu. Bez dalšího zájmu o bratrance, který stále zůstával nerozhodně přešlapovat na místě.

,,Já....” začal, ale to už se dveře do Velké síně otevřely a dovnitř se nahrnul zástup prvňáčků, v čele s Mildrett, která zde zastávala post zástupkyně ředitelky. Fred se tak jen zoufale rozhlédl kolem sebe, než zaplul na poslední volné místo daleko od jeho příbuzných.

Oči všech se upřely na příchozí studenty a všechen hovor ve Velké síni rázem ustal. Všichni byli na nové žáčky zvědaví. Obzvlášť na tu vysokou dívku, která byla mezi drobotinou nepřehlédnutelná.

Mildrett se pyšně postavila na stupínek a důležitě si odkašlala, než rozmotala pergamen a dala se do každoročního úvodního proslovu k prvákům, který stále zůstával rok co rok stejný.

Rose jen protočila očima a raději zaměřila pozornost na rusovlasou dívku, která se mezi prváky zdála značně nesvá. Zvědavě se kolem sebe rozhlížela oříškovými kukadly a dlouhé, rovné vlasy jí spadaly téměř do poloviny zad. Opravdu nemohla zapřít, že je Weasleyová, obzvlášť s tou záplavou pih, které dívce zdobily jemný ksichtík.

Jen si s bratry vyměnila jeden mrzutý pohled. Ta dívka už Parilis nemohla být méně podobná.

Hugo jen zavrtěl hlavou a opět upřel svou pozornost ke stupínku, kde se na židličce právě zavrtěl Moudrý klobouk a dal se do zpěvu. Tentokrát však jeho píseň byla jiná a každému, kdo se do ní zaposlouchal, přeběhl mráz po zádech.

Já dnes místo jiných,
pověřen byl vůlí,
sdělit vám pravdu,
prastarou.

Že kdysi dávno,
v dalekém staletí,
bylo uschováno,
čtvero prokletí.

Z paměti vymazáno,
avšak ne ze srdcí.
Bylo zaprodáno,
naplněno bezmocí.

Dobro ve zlo,
změnilo se náhle.
jak je dnes dáno,
nebylo stále.

Kdysi dávno,
v dobách před lety,
byly ukovány,
čtyři klenoty.

Rubín Nebelvíru,
pro statečné srdce.
Jantar Mrzimoru,
zas dobrotivost nese.

Safír Havraspáru,
barva vládců moudrosti,
Smaragd Zmijozelu,
obdoba lstivosti.

Čas se krátí,
rychle hledej.
až dědic se vrátí,
pak je odevzdej.

Čtvero tajemství,
já do dnes střežím.
Bradavické dědictví,
komu patří, já vím.

Dnes však je mým úkolem,
určit váš osud.
Která kolej bude tvým domovem,
jen neboj se a předstup