Parilis - Smutné Bradavice

Šestý 1/2

Už tomu bylo téměř dva měsíce, co pětici nebelvírů Ministerstvo odvedlo. Dva dlouhé měsíce! A po celou dobu nemohl dělat nic jiného, než čekat. 

Šestý seděl v lavici při hodině lektvarů a kdyby mohl, samou nervozitou by začat ohlodávat psací brk. Jeho výchova mu to však nedovolovala. Učili ho, že nemá na veřejnosti projevovat svou slabost. 

Měl chuť si nad tou myšlenkou pohrdavě odfrknout, místo toho jen poslušně odpověděl na otázku a pomalu si začal do tašky rovnat učebnice. Snažil se při tom ignorovat ten fakt, že se mu malý, stříbrný kroužek bolestivě zařezává do kůže. Už několikrát pozvedl ruku ke rtům, aby jej uklidnil, ale nikdy mu nebylo dopřáno ten pohyb dokončit. Konečně zrušit kouzlo a pocítit úlevu. 

Proklel profesora lektvarů zamračeným pohledem a jakmile zazvonilo, vyšel ze třídy jako první. Při tom nezapomněl jisté dlouhovlásce podstrčit krátký vzkaz. Nezbývalo mu než doufat, že se jí podařilo splnit svou část dohody. 

Na konci chodby zatočil za roh, a jakmile zmizel všem z dohledu, rozběhl se do třetího patra na opuštěné dívčí záchodky. Zběžně zkontroloval, zda je dívčí duch z dohledu, než přistoupil k umyvadlu a po několika marných pokusech se mu konečně podařilo otevřít tajný průchod. Zrušil kouzlo, které mu utahovalo stříbrný kroužek kolem prstu a skočil.

****

Ron vykryl kouzlo, mířící na jeho ženu a hrubě zaklel, když jej další kletba škrábla do ramene a způsobila mu krvavý šrám. Neměl však čas kontrolovat utržené škody, protože se na něj řítily další barevné paprsky s úmyslem ublížit mu. A to na tom možná bylo to nejhorší. To vědomí, že veškerá kouzla a kletby, které jsou namířeny na něj, mají za úkol pouze poranit, kdež to Hermionu měly za úkol zabít. Smysl toho všeho nechápal a ani mu porozumět nechtěl. Ne od chvíle, co spatřil na zemi tělo té mladičké čarodějky, ne o moc mladší, než byla jeho vlastní dcera.

Zuřivě zavrčel a vyslal proti Stínům další kletbu. Už dlouho se nestaral, zda zabije. Ta malá část jeho já, která stále nechtěla ubližovat ostatním, byla zašlapána během války a její zbytečky byly rozdrceny během uplynulých několika měsíců. Proto s jistým zvráceným pocitem zadostiučinění sledoval smaragdový paprsek, jak se vpil do těla Stínu a muž s vytřeštěnýma očima padl mrtvý k zemi. Žena, která mu do té doby stála po boku, se na svého stážce jen s nechutí zahleděla, než odspěchala za svými sestrami. Bez jediného projevu soucitu či zděšení ze smrti muže, jež jí sloužil.

,,Musíme zmizet! Je jich na nás moc!” kdesi z leva se ozval hlas Deana Thomase. Oblečení měl potrhané a nasáklé krví. Po jeho boku se držela Cho, kterou mladý muž po celou dobu chránil vlastním tělem. 

,,Nelíbí se mi to.” Hermiona vyslala klebu, ale ta se jen vpila do průhledného štítu, aby se za zvuku něžných rolniček vrátila zpět s mnohem větší silou.

Manželé Weasleyovi jen tak tak ustáli její nápor. Zoufale se kolem sebe rozhlédli. Bylo to dlouho, co Řád naposledy zaútočil. Od doby uvěznění pěti Nebelvírů byl až podezřelý klid a několik zlých jazyků se dokonce nechalo slyšet, že žádný Řád neexistuje. Že za vším stála pětice studentů.

Nikdo však neměl dostatečnou odvahu přednést ten názor dostatečně nahlas a vystoupit z davu, přes to se tichá šeptanda dostala až k reportérům z Denního Věštce a on z toho udělal sáhodlouhý článek, který si vysloužil palcový titulek na první stránce.