Parilis - Smutné Bradavice

Na koberečku 2/3

,,Paní ředitelko, Rose by měla na ošetřovnu.” objala Xia dívku kolem pasu, zatím co Rose se o ni vděčně opřela. Spálenina ji začínala bolestivě pulzovat a do očí se vedraly slzy. Zadívala se na ředitelku zamlženým pohledem a popotáhla.

McGonagallová bez zaváhání přikývla a otočila se na Huga.

,,Pane Weasley, doprovoďte svou sestru na ošetřovnu....”

,,To v žádném případě! Chci s nimi mluvit!” zavřískla Mildrett.

,,Promluvit si můžete později, teď je důležité, aby byla slečna Weasleyová ošetřena.” zavrčela nekompromisně Minerva a pokynula Hugovi, který si od spolužačky převzal svou sestru, a co nejrychleji ji vyvedl z přeplněné síně ven.

Jakmile zmizeli všem z očí, Rose se bratra pustila a na tváři se jí objevil pobavený úšklebek. Jediným pohybem si protřela uslzené oči a konečně se narovnala. Tohle bylo opravdu o fous.

Se zamračením si odlepila nepříjemně mokrou látku z hrudi a jistým krokem zamířila na ošetřovnu. Ta popálenina nebyla tak vážná, jak si ředitelka myslela, ale jako odvedení pozornosti posloužila perfektně.

Před vstupem na ošetřovnu ještě vytáhla z kapsy svou hůlku a použila na sebe jedno nenápadné kouzlo, než opět nasadila bolestný výraz a Hugo otevřel dveře.

***

Seděl na svém místě u kolejního stolu a s mírným pobavením sledoval to divadýlko. Musel uznat, že to sehráli perfektně. Nikdo z přihlížejících si nevšiml toho nenápadného okamžiku, kdy Xia sebrala Rose z kapsy tu maličkou ampulku a schovala ji ve svém hábitu.

A stejně tak si nevšimli, když podobný manévr provedl Hugo. I jeho ampulka s lektvarem se nyní ukrývala v kapse hábitu černovlasé čarodějky, která si vyměnila jeden zachmuřený pohled se svou sestrou a okamžitě po té, co Zooey nenápadně přikývla, opustila Velkou síň.

Bylo mu jasné, že jde varovat Jamese, proto si jen povzdechl a stočil pohled ke svému talíři, ve kterém se do teď pouze nimral. Vidličkou poposunoval dušenou mrkev po zlatém podkladu a silou vůle se přemáhal sníst aspoň jediné sousto, ale neměl chuť.

Už ani nepočítal, kolikrát se za uplynulý týden pokoušel s trojicí přátel promluvit, ale pokaždé to skončilo totálním fiaskem. Vždy se někdo z nich rozčílil, ať už to byl někdo ze sourozenců, nebo on sám a nakonec stejně všichni skončili u obviňování sebe navzájem.

Zavrtěl hlavou a naučeným pohybem vytáhl z kapsy šedou obálku, do které pouze nahlédl, než ji uschoval zpět na své místo. Až příliš jej děsilo, to prázdno, které náhle po té maličké uličnici zbylo.

Ve dveřích do Velké síně zachytil pohyb, a když zvedl hlavu, spatřil kapitánku jejich famfrpálového týmu jak na něj mává.

Jen si povzdechl a mlčky se zvedl od nedojedeného oběda. Nechápal, jak někdo může svolat trénink takhle časně po obědě. Stejně jejich letošní první zápas měl být proti Mrzimoru, tak neviděl důvod, proč se zbytečně honit. Tak jako tak měli výhru už dávno jistou.

***

James, Hugo a Rose stáli v ředitelně a se znuděnými výrazy pozorovali Mildrett, sedící v ředitelčině křesle. Samotná Minerva postávala kousek stranou a na tváři měla svou nic neříkající masku, přes to Rose v jejím pohledu dokázala zachytit výraz naprostého pohrdání, když se ředitelčiny oči stočily na zástupkyni ministerstva kouzel.