Parilis - Smutné Bradavice

První výstraha 1/2

,,Tomuhle říkám nezodpovědnost!” Lucky stála uprostřed místnosti, ručky založené v bok a přísným pohledem si měřila pětici studentů. Za jejími zády celou scénu zvědavě pozorovala Helga a koutky úst jí pobaveně cukaly.

,,Můžete mi říct, jak jste na něco takového mohli zapomenout?” kroutila skřítka nechápavě hlavou.

,,Chybička se vloudila.” zamručel James neslyšně, zatím co se na své tváři snažil vyloudit kajícný výraz. Rose, sedící vedle něj, vyprskla smíchy, čímž si oba dva od skřítky vysloužili jen další rozzuřený pohled.

,,To není k smíchu, Rose Mary Weasleyová! Uvědomujete si, že kdyby se vám nepodařilo utéct, ministerstvo by zjistilo pravdu?” skřítka sáhla do kapsy a mrskla na stůl svazkem rostlin.

Pětice přátel překvapeně zamrkala na žlutá poupata na kraťoučkých stoncích s úzkými lístky. Uzavřené okvětní plátky byly protkané žilkami z ryzího zlata, které se ve světle třpytilo a vrhalo po okolí zlatá prasátka.

,,To je...” Hugo se v křesle napřímil a váhavě se dotkl jednoho květu. Skřítka si odfrkla.

,,Zatím co jste se VY blázni, pokoušeli sedřít z kůže, JÁ šla sehnat Měsíční zlato.” ještě jednou přejela všechny přísným pohledem, než si s povzdechem promnula kořen nosu a ramena jí poklesla.

,,Měli byste být opatrnější, nemůžeme si dovolit, aby se ministerstvo dozvědělo pravdu. Víte, co by s vámi udělali?” zvedla vystrašený pohled k pětici přátel. Vztek ji opustil mávnutím kouzelné hůlky a místo něj se na jeho místo dostavil strach. Ručky se jí rozklepaly, a tak je zabořila hluboko do kapes, aby si toho popřípadě nikdo z dětí nevšiml. Měla však takový pocit, že Zooeyin zkoumavý pohled neošálila.

,,Moc se omlouváme, Lucky. Od teď budeme opatrnější.” Xia se natáhla a položila dlaň na skřítčino útlé ramínko. Odolala při tom nutkání přitáhnout si její droboulinkou postavičku na klín a schovat to nešťastné stvoření ve své náruči.

Skřítka po dívce šlehla stále ještě vyděšeným pohledem, a ironicky pozvedla obočí. Koutky úst se jí zkroutili v nevěřícném úsměvu. Na první pohled bylo jasné, že dívce nevěří.

,,Lucky...” James vstal a klekl si před skřítku. Uchopil její chvějící se ručky do svých dlaní a upřeně se jí zadíval do oříškových kukadel.

,,Slibuju, že už si budeme dávat pozor. Ano? ” vyloudil na své tváři jemný úsměv a počkal, dokud skřítka nepřikývla na souhlas, než ji pustil a natáhl se po svazku rostlin. Ignoroval při tom svíravý pocit žaludku, který se domáhal snídaně. Tohle teď bylo přednější. Musel rostlinky zpracovat a uvařit další várku lektvaru, než se budou moci vydat všanc té příšerné ženské a další várce Veritaséra.

Hodlal splnit slib, který své chůvě dal, proto jej více než překvapilo, když se kolem jeho zápěstí obtočily hubené prstíky a Lucky jej zastavila.

,,Měli byste jít na snídani. Já to místo tebe udělám.”

,,Ale nemáme....” nedořekl a jen překvapeně koukal na pět ampulek, které skřítka vyskládala na nízký stolek.

,,Něco jsem uvařila, zatím co jste spali. V laboratoři je toho víc. Vy byste měli jít na snídani a aspoň jednou se zase ukázat na hodinách.” zvedla květy ze stolku a jemným donucením přiměla pětici přátel odejít. Byla si příliš dobře vědoma co všechno tyto děti riskují, ale nemohla se přimět zakázat jim to. Jediné, co mohla udělat, bylo podporovat je v tom, co se rozhodli dělat. Stát při nich, když ji budou potřebovat.