Parilis - Smutné Bradavice

Epilog

Vysoká blondýnka ležena na šedé pohovce v místnosti Zakladatelů a hlavou spočívala na klíně rusovlasé dívky. Ta se nad ní skláněla, prsty stále zabořené ve zlatých pramenech a tiše oddechovala. Oříškové oči schované za zavřenými víčky.

Zooey zamrkala a s námahou otevřela své kočičí oči. Místnost byla ponořena do příjemného šera, které působilo jako balzám na její třeštící hlavu. Jen si bolestivě povzdechla a s námahou si promnula unavené oči. Stálo ji to při tom téměř všechnu sílu. Nechala tedy ruku volně klesnout a rozhlédla se.

Obrazy na stěnách byly prázdné. Ani ji to moc nepřekvapovalo, posledních několik měsíců měli bývalí zakladatelé Bradavic nejspíš hodně práce mimo tuto místnost. Jen občas je některá z žen poctila svou návštěvou. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy viděla Godrika nebo Salazara. Bylo tomu přinejmenším už několik týdnů. 

Zavrtěla se a vzhlédla. Pozorně si prohlížela tvář, rámovanou dlouhými, ryšavými vlasy, které Patricie s oblibou nosila rozpuštěné. Prohlížela si její ostřejší rysy a pihovatý nos. Úzké rty...

Kdykoliv jindy by se rozplývala blahem, že s tou úžasnou dívkou stráví několik hodin osamotě, ale tentokrát ne.

S povzdechem se posadila a zadívala se ke krbu, kde vesele doutnaly žhavé uhlíky a vydávaly pouze slabou zář, která jí tolik nedráždila oči.

Zoo se zamračila na barevné ponožky, které visely z krbové římsy. Všechny napěchované sladkostmi, které sem nenápadně přinesli domácí skřítci, když spali. Byly Vánoce. Její páté od doby, co nastoupila do školy čar a kouzel v Bradavicích, a zároveň první, které kdy trávila bez sestry.

Vysoká dívka se zamračila a místnost jako odpověď na její pocity ještě více potemněla. Jako kdyby se sama bála té patnáctileté čarodějky, sedící na měkké pohovce.

Zoo si prsty prohrábla rozježené vlasy a při tom zavadila o několik copánků a ozdob, které si do vlasů stále vplétala. Nejradši ze všeho by nyní byla se svou sestrou, ale to nebylo možné. Xia totiž společně se zbytkem party už v poledne vyrazila na pomoc Fénixům a BA a ani jeden z nich se ještě nevrátil.

Blondýnka začínala být zoufalá. Cítila ve vzduchu jisté napětí, které jako kdyby mělo každou chvíli explodovat a ona netušila, o co jde. K čemu se schyluje. Už několik měsíců se snažila sledovat jednu stopu, ale její Ronanovi oči, jako kdyby byly najednou slepé. Zůstal pouze instinkt, který jí napovídal, že se stane něco hrozného. Něco, co se jí v žádném případě nebude líbit.

Šíleně se bála o svou sestru. Původně chtěla jít s nimi, ovšem její bolest hlavy byla až natolik nesnesitelná, že pomalu nedokázala ani vstát z pohovky.

Vzduch v místnosti se zachvěl a rázem před ní stály čtyři postavy, zahalené v barevných pláštích a s jednotlivými erby kolejí vyšitými na zádech. Zooey si okamžitě oddechla, když si vysoká dívka v safírovém plášti sundala z hlavy kápi a ona tak spatřila svou sestru nezraněnou.

Prudce vstala a chtěla se k ní dostat, ale nohy ji zradily. Nestihla udělat ani krok, když se s ní celá místnost zatočila a ona začala padat. Ve stejnou chvíli se kolem jejího pasu obmotaly čokoládové ruce a Xia si ji k sobě přitáhla.

„Měla bys odpočívat.“ pokárala sestru, ale v očích jí pobaveně jiskřilo. Vypadalo to, že vše nakonec skončilo v pořádku, přesto se Zooey nemohla uklidnit. Cítila, jak se uvnitř chvěje potlačovanou bolestí. Měla pocit, jako kdyby jí někdo chtěl kouzlem roztrhat lebku zevnitř.

Zhluboka se nadechla a chystala se promluvit, když v tom celé její tělo zachvátil žár. Cítila jeho hladové plameny, jak jí prostupují každou buňkou v těle a trhají ji na kusy. Tělo zachvátila křeč a ona začala hystericky ječet. Záda se jí prohnula do luku a Xia by v tu chvíli přísahala, že slyšela, jak se její sestře lámou kosti.

Musela ji pustit, protože kůže světlovlasé dívky byla najednou až příliš horká. Netušila, co se to děje. Nikdy takhle svou sestru neviděla. Vyděšeně na ni zírala a jen Hugovi paže kolem jejího těla ji zastavili od úmyslu, vrhnout se na podlahu za sestrou.

Ten hrozný křik vzbudil Patty, která vyděšeně vyskočila na nohy. Pohled jí okamžitě padl na tělo, zmítající se u jejích nohou. Dvoje paže ji zadržely dřív, než se k Zoo stihla vrhnout. Jen se zděšeně otočila a spatřila svou sestřenici a bratrance, jak na nebohou dívku zděšeně hledí, neschopni cokoliv udělat.

Zooey se oči zakalily krví a tělo se prohnulo v poslední šílené křeči. Měla pocit, jako kdyby na ni bylo sesláno několik Criciatusu najednou. Všechno ji neskutečně bolelo a srdce bojovalo o život v nepravidelných intervalech.

Zhluboka se pokusila nadechnout, ale v plicích jí ošklivě zachrastilo a ona se rozkašlala. Z úst se jí spustil uzoučký pramínek rudé krve. 

Zůstala nehnutěl ležet na chladné zemi. Kočičí oči tupě zíraly do stropu. Měla pocit, jakoby uvnitř ní něco zemřelo. V uších stále slyšela ozvěnu toho příšerného křiku, avšak hlas nebyl její. Cítila, jak je její tělo trháno na kusy, ale nebylo to její tělo. Ta bolest nepatřila jí. 

Už dál nemohla zadržovat slzy, když naslouchala utichajícímu tlukotu srdce a ve chvíli, kdy si ji štíhlá dlouhovláska přitáhla do náruče, zabořila tvář do její hrudi a naplno se rozvzlykala. 

Xia si jen mlčky vyměnila pohled s trojicí sourozenců. Všechny napadla stejná myšlenka, ale ani jeden z nich ji nehodlal vyslovit jako první. Nikdo nechtěl být ten, kdo vynese ten hrozný ortel, který všichni už dávno tušili. 

Rose se oči zamlžily slzami a jen se mlčky schoulila v náruči svého staršího bratra, zatím co Xia našla útěchu u Huga. Všichni se snažili udržet si aspoň jiskřičku naděje, když Zooey zašeptala tu osudnou větu.

„Parilis... Už ji necítím...“ 

Tak! A máme tu poslední dílek třetí knihy. Všem děkuju za podporu, kterou jste mi věnovali. Za všechny hvězdičky a milé komentáře, které mne vždy moc potěšili 😁 Vím, že jsem tím koncem některé z vás nejspíše zklamala a potvrdila tak to, co jste na konci Kněžky už tušili, ale já musela 😇😇  na druhou stranu... Neville má zpátky své rodiče a záhada Severusova přežití byla taky zodpovězena 😊 jeho jsem prostě nemohla nechat zemřít 😁
V úterý bych už mohla vydat první díl Dědice, tak snad se těšíte 😀😀😉

Ziwa Arlett