Parilis - Smutné Bradavice

Hodina lektvarů 1/2

Minerva rozčileně přecházela po své pracovně sem a tam a házela nepřátelské pohledy na Moudrý klobouk, který už opět odpočíval na poličce a nejevil žádné známky života.

Snažila se pochopit, co ta jeho slova měla znamenat. O jakém prokletí to mluvil. Trochu jí to připomínalo verše, které klobouk pronesl v prvním ročníku. Tehdy taky mluvil o minulosti.

Zamračila se, ale nedokázala si vybavit víc, než poslední sloku.

Hledejte pravdu,
abyste vyhráli.
Odolali Řadu,
a minulost poznali.

Matně si vzpomínala, že Moudrý hovořil o nějaké sudbě, kterou střeží.

Unaveně si promnula kořen nosu. Tehdy se toho stalo tolik, že nikdo neměl nejmenší chuť zabývat se slovy nějakého potrhaného klobouku. Teď však měla pocit, že udělali velkou chybu.

Jen si povzdechla o posadila se do svého křesla. Sáhla do šuplíku a vytáhla z něj známou, šedou obálku. Chvíli na ni jen zírala, než se rozhodla! Natáhla se po čistém pergamenu a na pár vteřin ještě zaváhala, nakonec však na list zapsala několik pečlivě zvolených vět a vložila jej do obálky.

Rozhodla se zariskovat. Byla si moc dobře vědoma toho, že kdyby se dopis dostal do rukou Ministerstvu, nezachránil by ji ani post ředitelky. Na druhou stranu, jestli má klobouk pravdu, ta malá čarodějka by jí mohla poskytnout nějaké informace.

Opustila ředitelnu a vydala se skrze potemnělé chodby hradu do sovince.

Jakmile ji ovanul chladný noční vzduch, přitáhla si lemy čarodějnického pláště blíže k tělu. S opatrností vystoupala těch několik posledních schodů a potichu za sebou zavřela dveře. Okamžitě se na ni stočila pozornost všech přítomných sov. Ona však hledala jen jednou jedinou. Sovu, která znala cestu do domova té malé čarodějky.

Trhla sebou, když se vedle ní ozvalo jemné zahoukání a o ruku se jí otřelo něco hebkého.

Ředitelka měla dojem, že se na ni zvíře zadívalo lehce dotčeně, jako kdyby jej ženina reakce urážela. Byl to však jen mžik. Pouhé jedno mrknutí, než velká sova sněžná naklonila zvědavě hlavu na stranu a jemně zahoukala.

Minerva sebrala veškerou svou odvahu.

„Ty víš, jak se dostat za tou malou čarodějkou, že?” zeptala se tiše. Nikdy v životě si nepřipadala tak nepatřičně, jako když nyní promlouvala k tomuto nočnímu dravci.

Ginny však jen souhlasně zahoukala a natáhla k bradavické ředitelce nožku, na kterou jí Minerva opatrně přivázala obálku.

Když pak pozorovala odlétajícího ptáka do temné noci, přemýšlela, jak se chce dostat na místo, ukryté na dně oceánu. Ona sama netušila kde Ostrov leží. Aberford a ani mladý Lupin jim nedokázali říct nic víc, než že se nachází někde na mořském dně.

Koutkem oka zachytila pohyb, a když se zadívala pozorněji, zahlédla tři Nebelvírské studenty, jak se kradou přes Bradavické pozemky.

Chvíli si prohrávala s myšlenkou jejich potrestání, ale nakonec nad nimi jen potřásla hlavou a zamířila zpět do hradu. Byla až moc unavená a taky... Byla si více než jistá, že ti tři si nějaký ten trest vyslouží velice brzy. Tak proč se hned první den školy rozčilovat.