Parilis - Smutné Bradavice

Druhý útok 1/3

Patricie seděla v lavici a vůbec nevnímala výklad profesora Lektvarů. Nikdy dřív by si to nedovolila, ale dnes jí všechno bylo jedno. Jediné, na co dokázala myslet, byla Dizzy. Tedy... Zooey!

Pohledem sklouzla k lavici dvojčat. Zooey se krčila nad pergamenem a Xia se k ní každou chvíli starostlivě nakláněla. Patty překvapilo, jak moc vyděšeně a zranitelně dívka nyní působí. Skoro jako kdyby se dívala na někoho jiného. Ta tam byla ta sebevědomá dívka, která většině studentů svým chováním naháněla hrůzu.

Trhla sebou, když cosi udeřilo do její lavice, až nadskočila a několik pergamenů se sesulo na zem. Nad ní se skláněl Severus Snape a netvářil se zrovna přátelsky. Cosi na ni rozzuřeně chrlil, ale všechna ta slova Patricií protékala, aniž by pochopila jejich význam.

Zamrkala a chvíli zamyšleně zkoumala profesorovu tvář, než pohledem opět sklouzla k náhle ztichlé třídě. Bez jakéhokoliv zájmu o obávaného profesora. Ten se ještě nějakou chvíli snažil získat zpět ztracený respekt, než strhnul Nebelvíru několik bodů a na zbytek hodiny dívku vykázal ze třídy. Ona tomu však byla ráda. Aspoň mohla v klidu o všem popřemýšlet.

V rychlosti si sbalila všechny věci do tašky, než s posledním pohledem směrem k blondýnce odešla ze třídy.
V chladné chodbě si nadhodila školní brašnu na rameno a s povzdechem se rozhlédla kolem. Chodba byla naštěstí zcela prázdná, a tak se mohla nenápadně vytratit do sedmého patra, kde ji přivítala Komnata Nejvyšší potřeby.

Patricie hodila batoh do kouta a vděčně se sesula na pohodlnou sedačku. Zavřela oči a nechala všechny myšlenky volně plynout.

****

Stála ve dveřích do obývacího pokoje a zamračeně si měřila černovlasého muže před sebou. Vůbec ho neměla ráda! Někdy přemýšlela, proč se na Ostrov se sestrou vlastně vracely. Stejně se celý den pouze schovávaly před zraky Řádu a modlily se k předkům, aby je nikdo neodhalil. Pak si však připomněla na tu dospívající dívku a její pochyby o návratu se rozplynuly do ztracena. O to však měla větší strach, jak moc se ta dívka sblížila s tímto velice nepříjemným mužem.

Lucky se otočila na podpatku a raději odspěchala do kuchyně, kde se paní domu a její sestra společně ochomýtaly kolem plotny.

Pohled na sestru, upatlanou až za ušima od bílé mouky a štěstím zářící dívku s rudými vlasy, jí vykouzlil úsměv na tváři. Lehce se zamračila, když shlédla na dívčino kulatící se bříško. Se zavrtěním hlavičkou se však donutila hodit všechny starosti ohledně nastávající maminky a nenarozeného miminka za hlavu a se smíchem se přidala do právě začínající moukové bitky.

Nabrala do hrstičky bílý prášek a se zvonivým smíchem jej hodila po těch dvou. Většina obsahu jejích ruček se rozprskla všude možně po kuchyni. Droboučké částečky se jim usazovaly v očích a plnily ústa, ale ani tato drobná nepříjemnost nedonutila ty tři, aby ustaly ve své zábavě. A tak byla celá místnost brzy zahalena v bílé mlze.

,,Co se to tu děje!” vzteklý hlas okamžitě přerušil veškeré moučné radovánky. Tři bílí sněhuláci se otočili na černovlasého muže, stojícího ve dveřích, a dva z nich se při pohledu do zelených očí zamračili.

Opravdu! Jakkoliv veliká byla jeho podoba s tím chlapcem z vnějšího světa, nic to neměnilo na faktu, že tento Neznámý Poutník jim byl více než nepříjemný.

****

Hugo frustrovaně bouchl do zdi a zajel prsty do ryšavých vlasů. Měl chuť si je začít škubat. Zoufale se rozhlédl po kruhové místnosti. Už v Chýši několikrát prohledali každý centimetr, ale nikdo z nich na žádný ukrytý klenot nenarazil. Ani na jedinou zmínku, která by je mohla posunout o krok blíže místu, kde by se náhrdelník mohl ukrývat.