°°Tom°°
Vzbudil jsem se už v sedm hodin. Odešel jsem do koupelny, vyčistil si zuby a potom jsem si oblékl tepláky a mikinu. Rozhodl jsem si jít zaběhat, jako káždý ráno. Tak jsem vyšel z pokoje a sešel schody a vešel do kuchyně, kde byla už Em a přešel k ní a dal jí pusu na čelo.
"Dobré ráno, sestřičko. Jak ti je?" zeptal jsem se jí a přešel k lednici, ze které jsem vyndal láhev s vodou a sedl si naproti Em.
"Už je mi líp. Jdeš si zaběhat?" zeptala se mě a pousmála se. Kývl jsem hlavou, že jo. "V kolik jdete do nemocnice?" zeptal jsem se.
"Až se vzbudí Lia a Jack." řekla. "Jsou to spáči, co?" zasmál jsem se. "To jsou." Taky se zasmála. Tak jsem se s ní rozloučil a šel se obout. Půjčil jsem si klíče od Em a vyšel ven.
Přemýšlel jsem, kudy poběžím. Nakonec jsem si řekl, že to vezmu přes park. Dal jsem si kapuci přes hlavu a rozběhl se. Přeběhl jsem okolo hřbitovu, který tu byl, pak vyběhl schody a běžel po pěšině, až jsem se dostal do parku. Bylo tu, jen pár pejskařů, jinak nikdo. Nedivím se, většina lidí ještě nejspíš spí a nebo jsou v práci. Dvakrát jsem oběhl park, nakonec se zastavil a prohrábl si vlasy, tím jsem si sundal kapuci. Přešel jsem k lavičce, sedl si a napil se. Byl jsem dost zpocený, ale vítr mě příjemně chladil. Jsem rád, že jsem se rozhodl navštívit sestru a Jacka. Taky jsem konečně pořádně poznal Liu. Pět let je dlouhá doba, člověk se za tu dobu dost změní, ale Lia se mi zdá pořád stejná, jako před pěti lety. Myslím v dobrém. Nakonec jsem se zvedl a rozběhl se zpátky. U hřbitova jsem zastavil, a už jen šel. Zjistil jsem, že už je skoro půl devátý. Když jsem otevřel dveře, Em a Jack už byli v předsíni.
"Nazdar." pozdravil jsem Jacka. "Čau." mávl na mně. Vyzul jsem si boty a odešel nahoru do pokoje. Potřeboval jsem nutně sprchu. Když jsem vyšel schody, tak akorát Lia vycházela z pokoje. "A dobré ranko." Pozdravil jsem ji s úsměvem.
"Ahoj, zaběhal sis?" Zeptala se mně a pousmála se. Nejspíš jí Em řekla, že jsem šel běhat. "Ano." Řekl jsem jí a prohlédl si jí. Měla na sobě světle modré džíny, bílý tenký svetr a přesto měla koženou bundu. Musím říct, že jí to slušelo a to hodně. Taky byla hezky nalíčená, ne moc přeplácané, jako jiné ženy, které na sebe patlaj tolik toho make-upu. To se mi vůbec na nich nelíbí. Ale to je vedlejší.
"To je fajn. Radši půjdu, nebo mi utečou. Zatím." Pousmála se a odešla. Nad tím jsem se pousmál, otočil se ke dveřím a vešel do pokoje. Nakonec jsem přešel do koupelny, kde jsem ze sebe sundal spocené oblečení, to jsem dal do špinavého koše a vešel do sprchy. Pustil jsem vlažnou vodu a chvíli pod ní stál. Potom jsem se pořádně umyl a vylezl ze sprchy. Vzal jsem ručník a usušil si vlasy, ještě utřel své tělo, potom omotal ručník okolo pasu. Prohrábl jsem si skoro suché vlasy a odešel do pokoje. Ze šuplíku jsem vyndal boxerky, ze sebe jsem sundal ručník a oblékl si je. Potom jsem vyndal ze skříně džíny s košilí, a ještě k tomu ponožky a oblékl si to. Ta sprcha mi parádně pomohla, už jsem nebyl tak spocený. Nakonec jsem vyšel z pokoje a odešel do kuchyně. Kde jsem si udělal snídani, k tomu si uvařil můj oblíbený meruňkový čaj a sedl si na židli ke stolu. Při jedení snídaně jsem přemýšlel, co budu dělat. Asi si zajdu do města.
.................
Po dvou týdnech je tu nová část. Vůbec jsem nevěděla, co napsat, ale najednou jsem si, vzpomněla, když jsem viděla (před hodinou), tenhle gif a bylo rozhodnuto. Divím se, že mně při pohledu na gif něco takového napadlo. Hi hi. :D :3
.................
_PetaHiddly_
ČTEŠ
Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston
FanfictionNěkdy se stane, že si neuvědomíme, že je blíž, než si myslíme. Tom: Myslel jsem, že nikdy nenajdu ženu, která mi bude rozumět, která mě bude chápat a bude tu promne, když jí budu potřebovat. Hlavě ženu, která jednou bude zrovna ta, se kterou chci mí...