°°Lia°°
Probudila mě rána zezdola. Co tam zase kdo vyvádí? Promnula jsem si oči a podívala se na hodiny. Byly čtyři ráno. To si děláte srandu, že jo? Člověka nenechají vyspat. Zvedla jsem se z postele a došla si na záchod. Potom jsem přešla ke dveřím a pomalu je otevřela. Zezdola se ozvala zase rána, ale ne tak velká, jako by někdo upadl. Snad to nebude zloděj.
Radši jsem zase zalezla a hledala něco na obranu. Přešla jsem ke skříni, vyndala kufr a vyndala pepřový sprej. No co, nic jiného nemám. Tak jsem se rozešla ke dveřím a vešla na chodbu. Snad to nevzbudilo Jacka a Em. Tak jsem došla nakonec schodům a opatrně po špičkách došla dolu do chodby. Šlo to z kuchyně. To nebude zloděj, co by jako chtěl v kuchyni. Že? Možná nějaké zvíře? Ovšem jak by se dostalo do domu, když dveře na zahradu jsou zavřené.
"Mám zbraň a nebojím se ji použít. Ať jsi, kdo jsi." Řekla jsem a chvíli čekala, jestli se něco neuslyším. Taky, že jo. "To jsem já." Řekl povědomí hlas. Uf ještě, že tak. Nakonec jsem zavřela pepřový sprej a vešla do kuchyně. U linky se opíral Tom. Teda pěkně opilý Tom. Podíval se na mojí pravou ruku a rozesmál se.
"No co? Na obranu účinný." Řekla jsem. "Co tu vyvádíš? Proč jsi opilý?" Zeptala jsem se ho. "To není tvoje věc." Řekl stroze. Hm, tak jeho věc říká? Chvíli jsem si ho nedůvěřivě prohlížela, a potom pokrčila rameny.
"Dobře." Řekla jsem nakonec a otočila se, že odejdu zpátky, ale než jsem to udělala. Jeho ruka chytla tu mojí a přitáhl si mně k sobě, až jsem narazila do jeho hrudě. Dost smrděl, po tom alkoholu.
"Co to děláš?" Zeptala jsem se ho a podívala se do jeho očí. "To co jsem chtěl udělat, už dávno." Řekl a přitiskl svoje rty na ty moje. Nevěděla jsem, co dělat. Tak jsem se zapřela o jeho hruď a odtáhla se od něho, než jsem mu dala facku, až se jeho hlava otočila do strany.
"Tohle, už víc krát nedělej, je to jasný." Naštvaně jsem řekla a udělala krok dozadu. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale v jeho očích byl smutek a možná i bolest. Radši jsem pokroutila hlavou a odešla nahoru do pokoje. Vešla jsem dovnitř a zavřela dveře, o které jsem se opřela. Nechápala jsem, co to do Toma vlezlo, a ani nechtěla chápat. Radši jsem zalezla do postele, přikryla se dekou a snažila se usnout. Ale vůbec to nepomáhalo, pořád jsem cítila, jeho rty na mých. Setřela jsem slzu, která mi stékala po tváři a zavřela oči. Tohle se James nesmí dozvědět, ublížilo by mu to a potom i mně. Po chvíli jsem konečně usnula a už na to přestala myslet, jako by se nic nestalo.
..............
Tady máte trošku dramatu, ale jen malého, aby to nebylo nudné. :) :D Snad se líbí. :3
...............
_PetaHiddly_
ČTEŠ
Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston
FanfictionNěkdy se stane, že si neuvědomíme, že je blíž, než si myslíme. Tom: Myslel jsem, že nikdy nenajdu ženu, která mi bude rozumět, která mě bude chápat a bude tu promne, když jí budu potřebovat. Hlavě ženu, která jednou bude zrovna ta, se kterou chci mí...