Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston

| 44✔️|

_Tom_

Probudila mně menší rána, a trochu jsem sebou škubl. Otevřel jsem oči a zjistil, že je ještě noc, a Li vedle mě neležela. Tak jsem se posadil na postel, ze které jsem se zvedl a ještě ospalí přešel ke dveřím od pokoje, které jsem otevřel a uviděl Li sedět na zemi.

„Ježiši, lásko jsi v pořádku?" Rychle jsem k ní přišel a klekl si. Jemně jsem jí pohladil po tváři a ustaraně se na ní podíval, protože byla trochu bledá.

„Jo jsem, jen se mi zatočila hlava." Řekla Li a chytla se mně, když jsem jí pomohl se postavit a radši jí vzal do náruče. Kdyby se jí náhodou znovu nezatočila hlava a odnesl jí do ložnice.

„Jsem rád, že jsi v pořádku. Hezky lež, dojdu ti pro vodu." Řekl jsem a dal jí pusu na čelo, než jsem odešel z ložnice a přešel k lince. Vzal jsem skleničku, do které jsem natočil vodu a ještě radši vzal prášek, aby jí nebolela hlava a zhasnutím v kuchyni přešel do ložnice za Li.

„Vzal jsem, když tak prášek, zlatí." Pousmál jsem se, když jsem se posadil na kraj postele a podal Li prášek se skleničkou. Ta si to s úsměvem vzala a zapila prášek vodou, kterou potom položila na stolek a promnula si oči.

„Děkuju." Zašeptala a objala mně kolem krku, když se ke mně natáhla a opřela si hlavu o mé rameno. S úsměvem jsem Li obmotal kolem jejího těla ruce, políbil jí do vlasů a opřel si bradu o její rameno.

„Už je ti líp?" Optal jsem se Li a pohladil jí dlaněmi po bocích.

„Trochu, ale je mi divě." Zamumlala mi do ramene. „Jak divě? Je ti špatně?" Optal jsem se jí a starostlivě se na ní podíval.

„Hm." Jen přikývla na souhlas a povzdechla si. „To nic. Půjdeme zase spát, ano? Třeba to do rána přestane." Pousmál jsem se na ní a oběma dlaněmi jsem jí přejel po pažích, když jsem se zastavil u jejích dlaní a propletl si s ní prsty. Li se podívala na naše prsty a pousmála se nad tím. Najednou zbledla, dala si dlaň přes pusu a rychle utekla do koupelny. To se mi nelíbí, řekl jsem si v hlavě a rychle přešel za Li do koupelny, ve které byla a klečela u záchodu a zvracela. Povzdechl jsem si, klekl jsem si k ní a vzal jí vlasy, které jsem dal na stranu, aby si je neušpinila a druhou rukou jí hladil po zádech. Přitom jsem přemýšlel, z čeho jí je špatně. Že by jí nesedla ta večeře? Ale já jí jedl taky a nic mi není. Možná na ní něco leze. Po chvíli Li přestala zvracet, tak jsem rukou utrhl toaletní papír, kterým jsem jí utřel rty a políbil ji na čelo.

„Je to lepší?" Optal jsem se jí a začal jí hladit po vlasech. Jen přikývla a opřela si hlavu, o moje rameno.

„Nejspíš na mně něco leze." Řekla s povzdechem a zvedla ke mně pohled, když zvedla hlavu. „Taky mně to napadlo, protože s večeře to nebude, lásko moje." Usmál jsem se na ní a přejel jí palcem po bradě.

„To je pravda, když tobě nic není." Řekla a pomalu se zvedla ze země, na které jsme seděli, a přešla k umyvadlu. Jen jsem se pousmál, hodil papír do mísy, kterou jsem spláchl a taky se postavil. Počkal jsem, až bude Li hotová a odnesl jí v náruči do postele, do které jsem jí opatrně položil a obešel postel. Vlezl jsem si k Li pod peřinu, nechal jsem jí aby si lehla na mojí hruď a pažemi jsem jí objal kolem pasu.

„Dobrou, zlatí." Řekl jsem Li se zavřenýma očima a líbl ji do vlasů. „Dobrou, fešáku." Zamumlala mi do hrudě a položila dlaň na moje břicho. Nad tím jsem se pousmál, položil svou dlaň na tu její, a nakonec jsme oba usnuli. Snad jí ráno bude už líp, ale jestli na Li něco leze, tak nevím...

----------

Copak, že Li může být? Leze na Li něco, že jí bylo špatně, nebo to bude něčím jiným?

----------

Hiddlinka_7