Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston

| 2O✔️|

O měsíc později

_Tom_

Je neuvěřitelné, že už je to měsíc, co jsem poznal Rose a řekl jí, co mě trápí. Když jsem s ní, nemyslím tolik na Liu. Je to skvělá kamarádka. Ano slyšíte dobře, jsme jen přátelé. Neříkám, že bych s ní nechtěl chodit, jenže je tu pořád láska k Lie, o které nějakou dobu nic nevím. Co mi říkal Jack, tak se musela na nějakou dobu vrátit do Londýna kvůli práci. To už je skoro tři týdny, co je pryč a řeknu vám, že mi dost chybí. I když by neměla, ale nemohu si pomoc. Ze začátku jsem si myslel, že s Liou jel i James, ale od Em jsem zjistil, že tu zůstal kvůli jeho firmě, kterou si tu otevřel. Za Liou odjel, až o týden později, ale nakonec tam s ní byl jenom týden. Pak se zase vrátil. Nějak jsem to nechápal, proč tam s Liou nezůstal. Ptal jsem se Em, ale ta bohužel nic nevěděla. Lia jí prý mobil nebere, ale neví proč. Jack taky nic neví.

Jinak Emino bříško je už trošku vidět, jen ta nevolnost je dost hrozná a netrvá jen ráno, ale někdy i celý den. Taky jsem před pár dny našel Em, jak se v noci po taji láduje nutellou, která jí nikdy nechutnala a ne jen ta. Třeba jí začali chutnat i nakládané okurky, ale to asi k těhotenství patří. Jack to ale neví, tomu by se to nelíbilo. Ten chce, aby Em jedla zdravě. Jenže to se zase nelíbí Em. Takže se někdy pohádají a nemluví spolu třeba celý den, ale nakonec se usmíří a dělají v ložnici... Snad víte co tím myslím. Je to přeci moje sestra a moc se mi to nelíbí, když z jejich pokoje jsou slyšet jejich vzdechy. Kvůli tomu radši spím v obýváku na gauči. Jediné štěstí je, že gauč se dá rozložit a nebolí mě z něho pak záda. No to je všechno, co se za ten měsíc stalo. Jo abych nezapomněl, tak Jack bude mít za týden dvacáté deváté narozeniny. Snad se do té doby Lia vrátí, ale nejsem si tím jistý.

Jestli se do dvou dnů neozve. Tak zajdu za Jamesem, jestli o ní nic neví. Je to snad její přítel. Tak by měl o ní něco vědět. Dost se o Liu bojím. Co když se jí něco stalo? Ne nesmím takhle uvažovat, určitě je v pořádku. Zvedl jsem se z gauče, přešel do kuchyně a přešel k lednici, měl jsem žízeň. Tak jsem otevřel lednici, vyndal pivo a zase jí zavřel, přičemž jsem si vzal skleničku a vrátil se zpátky do obýváku. Položil jsem plechovku se skleničkou na stolek, a chtěl si sednout na gauč, když jsem zaslechl klíče v zámku a zase se narovnal. Kdo to může být? Řekl jsem si v hlavě a radši se šel podívat, kdo to je. Když jsem přešel do chodby, zjistil jsem, že je to Lia a odechl si. Jsem rád, že je v pořádku. Lia byla ke mně zády, ale když zjistila, že za ní někdo stojí, tak se otočila. Nevím, proč, ale byla nějaká smutnější, než když odjížděla.

„Víš, jak jsme se báli, ani mobil jsi Em nezvedala." Řekl jsem ji trochu přísným hlasem. „Bohužel jsem neměla čas, a ani náladu." Řekla jen a vzala si tašku, přičemž odešla nahoru. Nechápavě jsem se díval na místo, kde ještě stála, a nevěděl, co to do ní vjelo. Najednou jsem zaslechl bouchnutí dveří od jejího pokoje a dost sebou škubl. Na nic jsem nečekal a rozešel se za ní nahoru. Po chvíli jsem byl u jejích dveří a zaslechl z jejího pokoje celkem velký rámus. Dost jsem se vyděsil a rychle otevřel dveře od jejího pokoje. Našel jsem Liu ležet na posteli zády ke dveřím a na zemi leželi její věci, které se vysypali nejspíš z její tašky. Taky na zemi ležel rámeček s fotkou, na který byla s Jamesem a lampička, která ležela vedle dveří na levé straně. Zvedl jsem rámeček s fotkou a zjistil, že sklo bylo prasklé. Tak jsem přešel ke koši, vysypal sklo do něho a fotku z rámečku vyndal. Pak jsem i rámeček hodil do koše, a fotku položil na stolek, než jsem se podíval na Liu.

„Jsi v pořádku?" Optal jsem se jí a obešel její věci, co leželi na zemi a přešel k posteli. „Jdi pryč." Řekla s chraplavým hlasem a popotáhla. Zamračil jsem se nad tím a přemýšlel, co se jí mohlo stát. Přece jí tu nenechám, když pláče a posadil se na její postel.

„Nemohu jít pryč, když jsi smutná. Co se stalo?" Optal jsem se jí a položil ruku na její rameno, přičemž sebou trochu škubla.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Zašeptal jsem, přitom dal ruky z jejích zad pryč. Lia si povzdechla, utřela si dlaněmi tváře a pak se na mně otočila. Smutně jsem se na ní podíval. Nelíbí se mi, když pláče, trhá mi to srdce.

„Nechci o tom mluvit, ne teď." Zamumlala a natáhla se k šuplíku, přičemž ho otevřela a vyndala z něho kapesníčky. Pak je rozbalila a jeden vyndala. Vysmrkala se a hodila po smrkaný kapesníček, někam k oknu.

„Dobře." Řekl jsem a zvedl se z postele, přičemž jsem přešel ke koši, pak se zase vrátil zpátky a postavil ho vedle postele. Podíval jsem se na Liu, jak vzala fotky ze stolku, roztrhala ji a vyhodila do koše. Nadzvedl jsem obočí a podíval se do koše, pak pohled vrátil zpátky na Liu a zamračil se, když mi došlo, proč plakala.

„Je to kvůli němu, že? Co ti ten hajzl udělal?" Optal jsem se pořád zamračeně a podíval se jí do očí. Lia sklonila hlavu, ale nic neřekla. Povzdechl jsem si, pomalu k ní přešel a sedl si vedle ní, přičemž jsem jí objal kolem pasu. Lia položila svojí hlavu na moje rameno a zase se rozplakala. Nakonec jsem jí objal i druhou rukou a opřel si bradu o její hlavu.

„On ti za tvoje slzy nestojí." Zašeptal jsem a sklonil hlavu k její tváři. Nejradši bych se teď zvedl a šel si to s ním vyřídit, jako chlap s chlapem a otřel jí dlaní slzy z tváře. Pak jsem se na ní pousmál, přičemž mi úsměv vrátila a opřela si hlavu o mé rameno. Vím, že to vyzní hnusně, ale jsem rád, že už spolu nejspíš nejsou. Aspoň budu mít možnost jí časem říct, co k ní cítim. Ale teď ne, když je na tom, jak je a podíval jsem se na Liu, která mi usnula na rameni a dal jí pusu na čelo. Pomalu jsem jí položil na postel, opatrně se zvedl a přikryl jí dekou. Pohladil jsem jí po vlasech a pousmál se na ni. Pak jsem se otočil, pozbíral její rozházené oblečení a tašku, přičemž jsem přešel ke křeslu, co tu byl a položil tašku s oblečením na něj. Pak jsem uklidil lapičku a dal jí zpátky na stůl. Ještě jsem se naposled podíval na spící Liu, než přešel ke dveřím otevírajíc je a vyšel na chodbu. Přičemž jsem pomalu zavřel dveře a odešel zpátky do obýváku.

------------

Nakonec mě něco přeci napadlo, tak snad se vám část bude líbit. :)

-----------

Hiddlinka_7