O dva dny později
_Tom_
Seděl jsem na gauči ve smokingu a čekal na Liu, která se ve svém pokoji oblékala. Rozhodl jsem se Liu pozvat konečně na pořádné rande, které jsme zatím neměli. Tak jsem hledal, kam ji pozvat a našel jsem jednu útulnou restauraci, která se mi zalíbila už napohled. Proto jsem nám rezervoval stůl na dnes večer. Ale jestli si Li nepospíší, tak nám propadne rezervace. Trochu jsem byl i nervózní, i když bych být neměl, jsem přece dospělí. Jenže jsem, bude to pro mne po dlouhé době druhé rande. Zmuž se, jsi přeci chlap, řekl jsem si v hlavě a vydechl. Rychle jsem zkontroloval čas na hodinkách, které jsem měl na zápěstí. Bylo za deset minut tři čtvrtě na devět. Zvedl jsem se z gauče, přešel jsem ke dveřím pokoje a otevřel dveře.
„Lásko, už bychom měli jít. Jsi hoto..." Nedořekl jsem to, když jsem zvedl k Lie pohled, která přede mnou stála v nádherných oranžových šatech. Byli do půlky jejich stehen a vlasy měla krásně natočené, přitom byla moc krásně nalíčená. „Hotová." Dořekl jsem, když jsem se probudil.
„Páni, jsi nádherná." Řekl jsem s úsměvem a přešel k ní. Nemohl jsem z ní spustit oči, byla nádherná a vzal jí za dlaň. Lia se trochu začervenala, ale úsměv mi oplatila.
„Ano jsem, a děkuji." Řekla Li s úsměvem a pohladila mě rukou po hrudi. Sklonil jsem se a dal jí pusu. „Půjdeme ano, už je čas." Řekl jsem, políbil ji na čelo a pustil jí dlaň, když si chtěl vzít psaníčko, potom se ke mně vrátila. Tak jsem jí vzal za ruku a propletl si s ní prsty.
„Už se těším, na naše první rande." Zaculila se. To mi vykouzlilo úsměv na tváři, když to řekla.
„Já též. Lásko." Řekl jsem, když jsme přešli do předsíně. „Zdá se mi to, nebo jsi trochu nervózní." Řekla Lia a objala mně rukou kolem pasu. To jsem tak průhledný, když si toho i Lia všimla? Řekl jsem si v hlavě a sklonil k ní pohled, když se na mě podívala.
„Budu upřímný, jo jsem." Řekl jsem a objal jí svou ruku kolem pasu. „To nevadí, já trochu taky, ale ne tolik, jako prvně..." Nechala to doznít do ztracena a pohladila mně po zádech. Bylo mi jasné, na co naráží, na něho. Jen jsem se usmál, líbl ji na čelo a otevřel dveře. Li vzala ještě klíče od bytu a klíče od auta, které jsem od ní převzal a vyšel jsem z bytu. Počkal jsem, až Lia zamkne a vzal jí za ruku.
............
Dojel jsem k restauraci, vypnul motor a odpoutal se. „Vypadá moc pěkně." Řekla Li, která se dívala z okna na restauraci, a podívala se na mně s úsměvem.
„Jsem rád, že se ti líbí, lásko." Usmál jsem se a dal jí pusu na tvář. Potom jsem vystoupil z auta, přešel na stranu spolujezdce, abych Li otevřel dveře a podal jí ruku. Ta mi s úsměvem podala ruku, kterou jsem vzal do té své a pomohl jí ven. Už jsem tak nervózní nebyl, jako by ze mě ta nervózita odpadla a zavřel dveře. Byl jsem za to rád a pousmál se nad tím. Pohladil jsem rukou po Liiných zádech a objal jí kolem pasu. Ještě jsem zamknul auto, dal klíče do kapsy a s Li přešel k restauraci. Otevřel jsem dveře a nechal Li pustit, jako první a vešel dovnitř za ní. Restaurace byla sladěná do vínově červené barvy, stoly byly dost od sebe a byly rozděleny dřevěnou zdí, teda nebylo to myšleno, jako opravdová zeď, taková atrapa. Aby každý měl svoje soukromí. Nakonec k nám přišel majitel, který nás přivítal a odvedl nás ke stolu, když jsem mu řekl svoje jméno, kterým jsem rezervaci objednal, a odsunul jsem Li židli.
„Děkuji, zlato." Řekla a usmála se. Ten jsem jí samozřejmě oplatil a posedil se naproti ní...
----------
Nová část je tu, ale moc s ní spokojená nejsem. Mohla by být lepší. Snad ta další už bude. :)
-----------
Hiddlinka_7
ČTEŠ
Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston
FanfictionNěkdy se stane, že si neuvědomíme, že je blíž, než si myslíme. Tom: Myslel jsem, že nikdy nenajdu ženu, která mi bude rozumět, která mě bude chápat a bude tu promne, když jí budu potřebovat. Hlavě ženu, která jednou bude zrovna ta, se kterou chci mí...