Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston

| 64✔️|

_Tom_

Když jsme přijeli k centru, šáhl jsem za sebe pro deštník a otevřel dveře. Jinak před centrem bylo jen pár lidí s deštníky, ale vevnitř bylo poměrně více lidí, než venku. Tak jsem otevřel venku deštník a vystoupil z auta, než jsem zavřel dveře a přešel na stranu spolujezdce, abych mohl Li otevřít dveře. Li ke mně natáhla ruku, kterou jsem přijal a pomohl jí ven z auta.

„Štěstí, že ten déšť není tak velký, než dopoledne." Pousmála se Li, když mně objala ruku kolem pasu, já zavřel dveře a líbl ji na čelo.

„S tím souhlasím, zlatí." Zamkl jsem dálkovačem auto, klíče dal do kapsy od bundy a objal ruku kolem Liinýho pasu, než jsme se rozešli k centru. Vevnitř jsem otřepal deštník, aby nebyl moc mokrý a vzal Li dlaň do té své, přitom si propletli prsty.

„Nato, že je deštivo, je tu poměrně dost lidí." Rozepla si Li knoflíky od bundy, jako já a podívala se na mně, než si zpátky vložila dlaň do mé.

„To jo, ale jsou prostě už zvyklí na takové počasí." Věnoval jsem Li pusu do vlasů. Li nad tím přikývla na souhlas a usmála se, když se na mě podívala.

„Půjdeme do starbacksu, nebo do kavárny?" Podívala se směrem ke starbacksu, ke kterému jsme nakonec došli.

„Jak chceš ty, já se přizpůsobím." Zaculil jsem se na Li a objal ruku kolem jejího pasu. Li se zamyšleně na mě podívala, já se na ni usmíval a počkal, co rozhodne. Máme času dost, je teprve půl páté odpoledne. Asi neví, co si vybrat, když nad tím dost přemýšlí.

„Když už jsme u starbacksu, tak půjdeme tam." Nakonec řekla s úsměvem a přešla ke dveřím, které jsem jí otevřel a pustil ji, jako první. Já mezitím přemýšlel, co si dám, jestli též čokoládu, nebo latté. Ale když už jsem se Li ptal, že si zajdeme na čokoládu, tak si jí i oba dáme. Ještě nějaký zákusek objednáme.

„Lásko." Šťouchla do mě Li, když jsem byl myšlenkami někde jinde, než na zemi. „Promiň, jen jsem přemýšlel, co si dát." Věnoval jsem jí pohled a vzal jí za ruku. Li se jen uchechtla a pohladila mě rukou po zádech.

„Jasně, že čokoládu, nebo chceš něco jiného?" Optala se a přešla k pultu, u kterého stál mladík, který ji věnoval přátelský úsměv.

„Ne, bude stačit čokoláda. Taky nějaký zákusek, když jsme už tu." Taky jsem přešel k pultu a podíval se na nabídku, která byla naproti nám nahoře.

„Takže dva krát čokoládu a čtyři muffiny. Dva na teď, a zbylí dva sebou." Řekl jsem mladíkovy, který přikývl. Já mezitím vyndal z kapsy peněženku, kterou budu potřebovat a vyndal z ní osm liber.

„Tak, dvě čokolády a muffiny." Postavil před nás dva kalíšky s čokoládou a dva talířky s muffinami. Ještě šáhl pro pytlík, kde byli zbylí dva muffiny.

„Děkujeme." Věnovala mu Li úsměv a vzala si opatrně kalíšek. „Nemáte zač, jinak osm liber." Podal jsem mu těch osm liber a uklidil peněženku zpátky do kapsy, než jsem vzal pytlík s muffiny. Ten jsem skousl mezi zuby a vzal si svůj talířek s kalíškem, než jsem odešel k jednomu stolu, u kterého už Li seděla

„Půjč." Se smíchem ode mě vzala ten pytlík, co jsem držel zuby a položila ho na stůl. „Příště to vezmeme na dvakrát, radši." Uchechtl jsem se a položil svoje na stůl, přitom si odsunul židli, na kterou jsem se posadil.

„Náhodou si to zvládl i tak. Jinak dobrou chuť." Věnoval jsem jí úsměv a vzal do ruky kalíšek, který byl příjemně teplý. Napil jsem se čokolády a kalíšek postavil zpátky na stůl, než jsem vzal do ruky jeden muffin a zakousl se do něho.