Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston

| 66 - the end✔️|

_Lia_

Dny ubíhali celkem rychle a já se o trochu víc zakulatila, ale jenom o měsíc víc, než předtím. Dnes je den, kdy se dozvím, jestli to bude holčička anebo chlapeček. Už se těším, ale je mi líto, že u toho Tom nebude. Bohužel dneska musel jít do práce, i když si zkoušel vzít volno. Jenže nemohl, má toho moc. Takže půjdu na kontrolu sama. Jinak jsem zjistila, že Rose, kterou jsem druhý den poznala, když jsme měli dvojité rande, je jedna z mých bývalých spolužaček na základní škole. Jak je ten svět malý, co? Nečekala jsem, že Rose bude ta samá Rose, která nebyla ve škole moc oblíbená. Bylo to tím, že její mamka byla v té době ředitelkou školy, proto jí neměli ostatní spolužáci rádi. Jenže já nebyla výjimkou, u mě to bylo trochu podobné, jen s tím rozdílem, že jsem patřila k lidem, kteří nosili, každý den dobré známky. Byla jsem prostě šprt, ale bez brýlí a bez uhlazených vlasů. Na jednu stranu to bylo zvláštní Rose znovu potkat, ale na tu druhou jsem byla ráda, že jí znovu vidím. Vyrostla z ní krásná a dospělá žena. Taky měla delší vlasy a skvělou postavu. Nedivím se, že okouzlila Seba, hodí se k sobě. Ale teď necháme Rose být, a šla se připravit. Venku bylo krásné počasí, po dlouhé době bylo teplo. Proto jsem si ze skříně vyndala volnější džínové kraťasy s laclem a k tomu bílé tílko. Nezapomněla jsem si vyndat těhotenské spodní bílé prádlo a položila vše na postel. Sundala jsem si legíny na doma a potom Tomovo tričko, které nosím jen na doma. Je větší, pohodlný a krásně voní. Miluju Tomovu vůni, vždy se musím usmát, když si jeho trička obléknu, nebo když Toma objímám. Je to moje droga. To se ani Tom nemusí vonět, jeho oblíbenou voňavkou, ze které se mi dost často zvedá žaludek, ale to je těmi těhotenskými nevolnostmi. Sklonila jsem s úsměvem pohled ke svému bříšku a dlaní ho pohladila, než jsem si sundala kalhotky a vystoupila z nich. Nohou jsem je odsunula na stranu a oblekla si nějak čisté kalhotky, nerada bych ublížila maličkému, když jsem se trochu sklonila. Potom jsem si oblékla podprsenku a na to bílé tílko, které mi sahalo do půlky zadečku, a oblékla si lacláče, než si kšandy přetáhla přes ramena a zapnula. Po chvíli mi zapípal mobil, který jsem měla na stolku a natáhla se pro něho, než jsem po něm přejela prstem a musela se zaculit, když jsem zjistila, že mi píše Tom.

„Ahoj zlatí, vím, že to říkám už po několikáté, ale moc mě mrzí, že tam nemohu být s tebou a vidět pohlaví naší lásky. Nejradši bych Davida uškrtil, že mi dal tolik práce. Až uvidíš naší lásku, pozdravuj jí ode mě. S láskou, tvůj Tom. Ps: Miluju vás. xx" S úsměvem jsem dočetla zprávu a položila si dlaň na bříško, než jsem najela na novou zprávu a odepsala Tomovi. No jo, jako by to David Tomovi udělal naschvál, ale vím, že to tak nemyslel. I on má ženu a dceru, které už jsou tři roky. Je to milý chlapík a jeho žena je skvělá. Je vidět, že je to šťastná rodina. Za tu dobu, co jsme s Tomem, jsem je mohla poznat, když jsem jednoho dne byla za Tomem v práci, když tam Ruth a Sabrinka, tak se jmenují, byli. No nic, asi bych měla jít, je za chvíli jedenáct, mám tam být v půl dvanácté. Proto jsem si objednala taxi, které tu do patnácti minut bude. Nechápu, co jim tak dlouho trvá, než přijedou na určené místo. Potom jsem si z křesla vzala kabelku, zkontrolovala, jestli mám všechno, co potřebuju a odešla z ložnice. Mobil jsem si dala do kapsy, která byla nad bříškem. Po chvíli jsem se musela vrátit, potřebovala jsem totíž znovu na záchod a taky jsem se zapomněla nalíčit a učesat. To jsem celá já, příště si asi zapomenu i hlavu, ale to je blbost, tu zapomenout nemohu.

****

Celá rozzářená jsem vycházela z ordinace a culila se na celé kolo. Bylo po prohlídce a já nemohla být šťastnější. Jsem zvědavá, co na to řekne Tom, až zjistí, co budeme mít.

„Beruško, za chvíli tatínek zjistí, co jsi, a věřím, že tě bude milovat." Zašeptala jsem k bříšku a rozešla se od nemocnice do centra. Po cestě jsem míjela pár mladých, i straších lidí, kteří se usmívali, ale někteří se tvářili, jako na pohřbu. Ani sluníčko jim nevykouzlilo úsměv na tváři, ale nevadí, třeba nemají svůj den. Po nějaké době jsem došla do centra a zamířila do jednoho obchodu s dětskými věcmi, než jsem vešla dovnitř a pozdravila prodavačku, která byla u pokladny, a která mi úsměvem pozdrav oplatila. Byla jsem úplně natěšená, až Tom otevře krabičku a najde tam dupačky pro naši berušku, která je zdravá a má se čile k světu. Nakonec jsem vzala jedny malé pletené botičky v červené barvě, nemám moc ráda růžovou, ale to už nejspíš víte. Ještě jsem došla k lavičkám a dudlíkům, než jsem vzala jeden růžový dudlík na řetízku a odešla k pokladně. Nakonec jsem ještě zašla koupit prázdnou krabičku, abych tam mohla dát, jak botičky tak dudlíček a fotku z ultrazvuku a odešla domů.