Thief |Avengers ff|

6.Kapitola

Tak nějak jsem toužila co nejrychleji najít tu složku a co nejdřív odtud vypadnout. Ne, že by se mi tu nelíbilo... vlastně to tedy tak bylo. Zábavy tu sice bylo dost, to se Avengers tower muselo nechat, ale měla jsem pocit, že čím dále tu jsem, tím více špatných náhod se mi stává.

Začalo to setkáním s mým bývalým milencem, následovalo několik nudných hodin hledání na špatném místě, pak se stala ta věc s tou lžičkou a teď...

Bolestně jsem zasyčela a pokusila se pomalu opatrně posadit. Z boku mi trčel kus plechu a v hlavě jsem cítila tupou bolest. I další části mého těla ale o sobě dávaly vědět, i když ne tak urputně.

Zmateně jsem se snažila přijít na to, co se vlastně stalo. Nejspíš jsem si v rychlosti nevšimla úzkého proužku světla, jenž se zvenčí prodral do šachty. Když jsem se proudu fotonů nevyhla, okamžitě mě zhmotnily a já vlivem setrvačnosti letěla ventilací vpřed ještě asi třicet centimetrů. To ale nebylo vše. Plechová stěna šachty nevydržela náhlou tíhu a proto se pod mým tělem tělem rezignovaně propadla. Samotný pád z výšky asi dva a půl metru nebyl nějak hrůzostrašný, avšak v mém případě se jeden kus zubatého plechu vzpříčil proti mému tělu a s nárazem na zem se mi zaryl do pravého boku. Bolest hlavy byla nejspíš způsobena momentem, kdy se můj týl tvrdě setkal s podlahou. No, už jsem se měla i líp.

Snažila jsem se ostrou bolest vydýchávat, avšak to ani zdaleka nepomáhalo. Pořád to bolelo jak prase.

Stála jsem teď před poměrně důležitým rozhodnutím, se kterým mě navíc tlačil čas. Nepochybovala jsem totiž, že Jarvis informoval pana Starka téměř okamžitě potom, kdy jsem tak nešikovně spadla. Za minutu zde již mohli být všichni Avengers a já bych byla díky zranění značně oslabena.

Nejlepší možnosti pro útěk by nejspíš bylo vytrhnout plech z mých útrob a schovat se ve stínech. Hrozila ovšem možnost, že vyndáním plechu z rány spustím krvácení, které by mne pak zpomalovalo ještě více. Osobně bych se nejraději okamžitě nějak přemístila do nemocnice, jelikož plech ve mně zel opravdu hluboko a navíc mi hrozila infekce, jelikož v šachtě bylo plno prachu a jiných nečistot. Jediným způsobem, jak se teď rychle dostat k lékařské pomoci, bylo padnout do rukou Starka.

Jaká byla tedy ta správná možnost?

Rukou jsem omylem zavadila o plech. Téměř jsem bolestí vykřikla, když se kvůli tomu mírně pohl v mé ráně. Teď už jsem si byla stoprocentně jistá, že bych ho ze sebe nedokázala vytáhnout sama.

Pomalu jsem tedy klesla zády zpět na zem a třesoucími prsty jsem je tiskla okolo zranění, ve snaze zabránit úniku krve. Ta se i tak drala z rány více a více a začala vytvářet pod mými bedry tmavou rozrůstající se kaluž.

Věděla jsem, že už o mně ví, proto jsem nikoho nevolala o pomoc a pouze paralyzovaně hleděla na strop. Proklínala jsem se za svou nepozornost, která tak nešikovně vyústila v tuhle ošklivou chybu. Ze všech počtu krádeží, za kterými stála právě má osoba, byla tahle snad ta vůbec nejméně vydařená. Nikdy se mi nepovedlo se tak vážně zranit, když nepočítám začátek mé kariéry, kdy jsem si při jedné akci zlomila ruku.

Z chodby se ozvaly rychlé kroky a já tím směrem obrátila tvář. Pomoc se blížila a já s napětím očekávala jejich reakce.

Ve dveřích se objevily dvě mužské postavy. První z nich bezpochby patřila panu Starkovi a po několika okamžicích jsem v druhé osobě poznala Hawkeye. Oba dva se sice tvářili nedůvěřivě, tento jejich výraz ale brzy vystřídalo znepokojení, když si všimli mého těla ležícího v tratolišti krve.

První z nich se pohnul lučišník, jenž na podobné výjevy již musel být dostatečně zvyklý ze svých akcí. Avengers se sice snažili držet své soukromí a minulost pod pokličkou, což se jim ale moc nedařilo, vezmeme-li v potaz, že informace o nich se dostaly až ke mně, k člověku, kterého partička hrdinů ani v nejmenším nezajímala.

,,Volej sanitku!"

Křikl Barton a několika rychlými kroky byl u mě.

,,To nebude nutné."

Odpověděl mu Stark stroze. Agent i já jsme do něj překvapeně zabodli své pohledy.

,,Cože?"

Podivil se.

,,Nemusí do nemocnice, zvládneme to sami."

,,Hele, Tony, vím, že jsi chytrý chlap, ale tohle chce doktora."

Zakroutil Barton váhavě hlavou, načež zpět těkl pohledem ke kusu zkrvaveného plechu.

,,Dostaneme ji nahoru do laboratoří a tam ji zpravíme."

Pokračoval miliardář bez toho, aniž by se pozastavoval nad agentovým protestem.

,,Nechci do nemocnice."

Prodralo se mi skrz zaťaté zuby a upoutala na sebe pozornost obou mužů. Hawkeye zůstal zticha, i když jeho nesouhlasný pohled mluvil za vše.

Nechtěla jsem budovu opustit, jelikož bych pak musela zrušit akci a k dokumentům bych se již nejspíš dlouho nedokázala dostat. Výhodné pro mě tedy bylo zůstat zde co nejdéle... I když jsem tak riskovala vlastní život.

,,Respektuj přání dámy."

Rozhodil brunet agresivně rukama a dal tak mračícímu se muži najevo, jak moc málo trpělivosti mu ještě zbývá.

Na okamžik zavládlo ticho, přerušované pouze mým těžkým dechem. Barton celou tu dobu sledoval výraz v mé tváři, jakoby se snad snažil v něm nalézt známky lži či odporu. Pak ale rezignovaně provlékl jednu ruku pod mými koleny a druhou pod mými zády. Vstal s mým tělem natisklým ke své hrudi a s očividnou nevolí se k miliardáři obrátil.

,,Starku-"

Pokusil se mu to ještě rozmluvit, ale okamžitě byl dotyčným přerušen.

,,Už nechci nic slyšet."

Ohradil se zarputile miliardář a vydal se jistým krokem k výtahu. Agent si jen povzdechl a následoval ho.

Možná za to mohl ten velký úbytek krve, ale tak nějak mi nebylo jasné, proč se génius tak angažoval na tom, abych v Avengers tower zůstala. Nenapadala mě jediná věc, která by mne mohla donutit ponechat si v domě naprosto cizího člověka. Myslím navíc, že Stark tušil, co v mrakodrapu pohledávám.

Mé smysly, a vlastně celkové vnímání okolního světa, se s každou ztracenou  kapkou krve nořilo jakoby pod vodní hladinu. Obraz se mi mlžil před očima a zvuky se stávaly tlumenějšími i zastřenějšímy. Pak se vše najednou ponořilo do tmy a veškerý hluk ustal.

✴✴✴✴✴

Tento víkend již třetí kapitola. Abych pravdu řekla, tak mě dost povzbudily vaše komentáře. Ani za nic bych nečekala takový ohlas a jsem za něj velice ráda.

Snad jste si to užili.

JulMar01