Thief |Avengers ff|

22.Kapitola

Do tváře toho muže jsem moc dobře neviděla, i když byla ozářena žlutým světlem. Přeci jenom jsem si ale všimla prazvláštní věci překrývající jedno z jeho očí, která na jeho líce házela jemné odlesky.

Z jeho přízvuku jsem tušila, že Američan rozhodně nebyl. Spíše byl odněkud z Evropy.

Za ním, v místech, kam světlo již nedosahovalo, stálo několik mužských siluet, do jejichž tváří jsem ale bohužel neviděla. Snad právě díky tomu jsem nedokázala odhadnout, zda to ten muž myslí vážně.

Ozvalo se jemné zvyknutí a náhle se cosi nade mnou rozbzučelo. Když tu obrovskou místnost zalily proudy ostrého světla, ani v nejmenším jsem to nečekala a nestačila se ukrýt do nějaké tmavé škvíry. Tělo mi nabylo hmotného tvaru a já dál s kamenným výrazem sledovala tvář toho muže. Ten se na mě ještě jednou zeširoka usmál a udělal podivné gesto rukama.

,,Nesedneme si?"

Nabídl mi zdvořile a pokynul ke skupině plechových židlí, které stáli v rohu místnosti. Beze slov jsem se tam pomalu vydala, zatímco jsem nespouštěla oči z toho muže a jeho společníků. Jakmile jsme oba seděli, začal opět mluvit.

,,Mé jméno je baron Wolfgang von Strucker a jsem hlavou Hydry pro Evropu a východní Asii."

Představil se mi a botou odsunul stranou hromadu papíru, které mu bránily v tom, aby si pohodlně natáhl nohy. Seděl naproti mě zcela uvolněně, jako bych snad byla někdo z jeho přátel.

,,Něco mi to říká."

Přisvědčila jsem chladně a opřela se lokty o kolena. Muž zamyšleně naklonil hlavu na pravou stranu a předstíral překvapený výraz.

,,No, ještě by ne."

Potvrdil mi mou domněnku s jemným úsměvem, který v sobě ale nesl jistou nespokojenost. I jeho klidný hlas byl o poznání kyselejší. Nejspíš nebyl moc šťastný, že informace o té jeho Hydře se donesly až k někomu jako jsem já.

,,Měli jsme jistou vinu na tom, že loni v New Yorku spadly ty helikariéry a SHIELD pak zveřejnil část našich důvěrných informací."

Vyprávěl a já se tak ponořila do vzpomínek z té doby. Tou dobou jsem ale v New Yorku nebyla, jelikož jsem zrovna odcestovala do Chicaga za prací. O té události jsem se dozvěděla až z letištní haly, kdy všechny cestující tak pětkrát zkontrolovali, aby si byli jisti, že nikdo z nás nebyl terorista. Nebylo zrovna příjemné čekat na letišti celých osmnáct hodin, než nám dovolili vzlet.

,,A také jste vy a ta vaše skupinka před deseti měsíci vykradli jednu z našich základen."

,,Omlouvám se?"

Nadzvedla jsem jedno obočí. Moc líto mi to ale nebylo a podle úšklebku barona Struckera si to on plně uvědomoval.

,,Tu základnu stejně za necelý týden napadli Avengers a nic po ní nezbylo."

Pokrčil lhostejně rameny. Pak ale pokynul ke skupině mužů stojící opodál. Ze stínu vystoupil pouze jeden z nich a já měla problém, abych na sobě nedala znát svůj šok.

Toho muže jsem znala. Jeho tvář mi v paměti natrvalo zůstala již od doby před dvěma týdny. Byl to ten tajemný člověk se znepokojivým úsměvem, který mě taxíkem vezl na letiště.

,,A agenta Fishera už znáte, že? Dokonce se kvůli vám stěhoval na Ukrajinu až ze západního Německa. Je to tak trochu odborník... na vás."

,,Říkal jsem, že vám budeme v patách."

Zasmál se agent vesele a postavil se za sedícího barona. Delší medové vlnité vlasy měl na zátylku svázané gumičkou a jeho šedavě nazelenalé duhovky se leskly ve světle kamene. Tentokrát měl na sebe tmavý oblek, jenž mu na tělo dokonale padl. Působil jako pravý gentleman, i když jeho pokroucený úsměv jeho celkový vzhled zvláštně pozměnil.

,,No a co?"

Odsekla jsem a věnovala jsem jim tvrdý nebojácný pohled. Sice jsem necítila pocit převahy, spíše naopak, ale stále jsem nechápala, proč se za mnou tito lidé tak urputně ženou.

,,Abyste to dobře pochopila, potřebujeme novou krev a ač to tak nevypadá, éra vylepšených lidí ještě neskončila. A vy v sobě nesete klíč. Jistý gen, který ty schopnosti rozvíjí. Nechceme z vás udělat vojáka, ale zakladatelku nového druhu."

Když jsem se nad jeho slovy zamyslela, měl pravdu. Nejspíše jsem nesla nějakou genetickou informaci, která ty nadlické věci zpusila. A pravděpodobně jsem to měla vrozené, jelikož mě mé schopnosti provázely od chvil, kam až má paměť sahala.

,,A to mě má jako přesvědčit, abych dovolila výzkum?"

Zeptala jsem se ironicky a pohrdavě se ušklíbla. Jestli toto měla být má odměna, jakási myšlenka lepšího a vyspělejšího světa, mohli si najít někoho jiného.

,,Berte to tak, je vám teprve šestnáct a už v této době máte na krku tolik věcí, že by soud opomenul vaši nezletilost a poslal by vás při nejlepším na deset let někam do vězení. Jak dlouho sama vydržíte utíkat před Avengers? Nabízíme vám ukrýt, ochranu i peníze, takže stále nechápu, s čím tak váháte. Máte snad nějaké eso v rukávu?"

Baron von Strucker tentokrát pouze mlčel a nechal za sebe mluvit svého mladého kolegu, který toho podle všeho nejspíš věděl opravdu hodně. Ještě ale se svou řečí neskončil, pouze nechal pár chvil na dramatickou pomlku a zase pokračoval.

,,A pokud si dobře vzpomínám, již minule jste mi slibovala, že si naši nabídku rozmyslíte. Takže?"

Nechal mi prostor, abych mohla něco říct a zastrčil si volný pramen vlasů za ucho. Jeho slova byla pravdivá a já z nich cítila i výhrůžku a drobný příslib čehosi nepříjemného, co by se mi mohlo stát, kdybych Hydru odmítla. A asi to byla opravdu jediná možnost, jak se před vlivem Starka schovat.

,,Fajn."

Souhlasila jsem nakonec a poposedla si na nepohodlné plechové židli. Po tváři obou mužů se rozlil pokřivený úsměv.

,,V tom případě nás čeká vyřešit ještě pár věcí."

Dodal Strucker a nechal si agentem donést nějakou složku.