Thief |Avengers ff|

3.Kapitola

Mé nehmotné já se prohnalo prostorem šachet, až jsem se skrz tmu dostala po paměti k centrálnímu rozvodu ventilace. Teď teprve přišla zkouška toho, jak dobrou mám paměť, neboť na tomto místě se vše poněkud chaoticky splétalo v jeden celek.

Aby mě světlo z žárovek řídícího panelu nezastihlo nepřipravenou, zhmotnila jsem své tělo již v šachtě, která naštěstí už byla širší, takže jsem se do ní bez problémů vešla a ještě jsem měla prostor pro pohyb.

Opatrně jsem do plechové stěny ventilačním šachty vyřízla speciálním nožem dostatečně velký otvor na to, abych se jím mohla protáhnout ven. Nebyla zde již totiž žádná větrací mříž kvůli prachu, jenž se v ne úplně udržovaných prostorech snadno hromadil a mohlo tak dojít k kontaminaci proudícího vzduchu.

Dostat se z šachty ven jsem nepovažovala za komplikaci. Člověk mého řemesla si za ty roky vypěstoval schopnost specifické flexibility, takže roštěp bych sice rozhodně nedala, avšak různé jiné podivné polohy mi nebyly už tak cizí.

Vysoukala jsem se z úzkého prostoru a dopadla na zem na všechny čtyři. Vteřinku jsem strnule naslouchala, zda se kolem mě v té téměř dokonalé tmě neděje cosi podezřelého. Napřímila jsem se až ve chvíli, kdy jsem si byla zcela jistá, že jsem v bezpečí.

Poměrně rychle jsem se zorientovala v slabé záři kontrolek na řídícím panelu a určila další větrací šachtu, která mě měla dovést až do vrchních pater mrakodrapu. Překvapivě ani ona neměla žádnou síťku, takže jsem se do ní také musela dostat násilím.

Vyříznutý plechový plát jsem opatrně položila na zem, tak, aby nevydal jediný zvuk, a nůž si upevnila zpět na tělo. Vklouzla jsem do stínů stejným způsobem jako před chvílí v kabince a jako jakýsi proud nezištných částic, či čehosi takového, jsem prosvištěla šachtou.

V tomto, pro ostatní lidi nepřirozeném, stavu pro mně neplatily některé fyzikální zákony. Například taková gravitace na mě neměla nejmenší vliv a dokonce bych mohla tvrdit, že samotná má existence vyvracela zákon o zachování hmotnosti a energie. Zastávala jsem však spíše názor, že na okolí jaksi zvláštně působím, což nemuselo přímo fyziku popírat, pouze ji nějakým způsobem šetrně obcházet.

Ventilační systém zde byl neuvěřitelně větvený a složitý, avšak velmi efektivní a promyšlený. Stark byl podle médií génius všeuměl a jestli dělal návrhy rozvodu vzduchu sám, docela bych tvrzení novinářů i věřila.

Co to sakra...

Již jsem se dostala do horních pater mrakodrapu, do obytné části. Mířila jsem sice ještě výše, až k laboratořím, ale zastavil mě neočekávaný hluk a poměrně silná hudba. Zůstala jsem viset ve vzduchu a po krátkém rozmyšlení jsem se zhmotnila. Šachta se pod mou vahou naštěstí nepropadla a pouze se pod mým tělem lehce prohnula. Nikdo v místnosti pode mnou to však nezaregistroval.

Předpokládala jsem, že se jedná o nějaký ze Starkových proslulých soukromých večírků, které obvykle končívají nečekaným miliardářovým prohlášením o jeho soukromém životě. V médiích se pak interpretace jeho výroku objevila do tří hodin a žurnalisté ji očividně natolik rozmázli, že člověku bylo až do pláče. Bylo pak obtížné hledat pravdu.

Pozorněji jsem se zadívala na vlnící se dav snobů. Muži i ženy vypadali jako vystříhané postavičky z nejnovějších čísel módních časopisů a jejich vybělené zuby se nepřirozeně leskly z fakešných úsměvů. Samotná hvězda večírku, Ironman, se blýskla na vyvýšeném stupínku u jednoho z obrovských oken. Bylo to poprvé, co jsem člena Avengers viděla na vlastní oči.

Ač byl Tony Stark muž nižšího vzrůstu, nemohla jsem mu upřít jeho pověstné charisma a na první pohled patrné sebevědomí. Nikdy bych ho ale neodhadla na géniuse, jež dokázal pracovat s energií obloukového reaktoru a posléze i vymyslel ten legendární létající bojový oblek.

,,Dámy, pánové a vy všichni ostatní!"

Rozezvučel se prostorem laškovný, silně podnapilý hlas a donutil se všechny účastníky párty otočit k majiteli mrakodrapu. On sám ještě asi pětkrát cinknul nehtem o vysokou skleničku se šampaňským, což mě akorát utvrdilo v myšlence, že Stark už má nejméně trojku v krvi.

,,Jste jako švábi slézající se k flašce s chlastem. "

Davem to zašumělo, ta bandička rektálních alpinistů nejspíš považovala jeho výrok za pouhý vtip. Nebyla jsem si jistá, zda to myslel vážně či žertovně.

,,Jste tak slizcí, bezpáteřní, nechutní. Kde jste kurva byli, když jsem NY doloval z prachu po těch emzácích!?"

,,Tony! Máš dost, nech toho!"

V mém zorném poli se objevila blondýnka v podpadcích a sukni. Drobnými rychlými krůčky se dostala až k opilému playboyovi a uchopila jej silně za paži.

Tou dobou již davu očividně došlo, že se nejedná o vtip. Stále však všichni hosté téměř nehybně tiše vyčkávali a v jejich překvapených tvářích se začaly objevovat známky popuzení a dotčenosti.

,,Uklidni se."

Šeptla žena k Ironmanovi, avšak díky náhlému tichu jsem její slova zaslechla i já.

,,Vypadněte! Ven!"

Zakřičel na celou místnost opilý miliardář.

,,Ven!"

Newyorská smetánka se s uraženými výrazy a hněvivými poznámkami začala trousit z místnosti. Viděla jsem, jak se Anthony ženě prudce vytrhl a dosti nevybíravě ji okřikl, ta mu to ale vrátila a za pár sekund se mezi nimi strhla hádka. Kvůli hluku breptajících hostů jsem zaslechla pouze jejich hlasy, avšak jednotlivá slova jsem nedokázala rozeznat.

Místnost se vyprázdnila a já až teď mohla pořádně ocenit její kolosální rozměry. Ne nadarmo se říkalo, že pan Stark má největší obývák v NY.

On sám byl již sám. Žena, se kterou se před chvílí hádal, někam odešla. Zřejmě ji poslal pryč. Teď seděl na stupínku s hlavou zabořenou v dlaních. Už se ani v nejmenším nepodobal tomu sebevědomému idolu, za kterého ho veřejnost měla. Byl pouze člověkem, i po tom všem.

Má práce však nezahrnovala polemizování o těžkém údělů superhrdinů a jejich sociálním a emocionálním životem. Kdyby mi mých obětí začalo být líto, mohla bych s mou obživu rovnou seknout.

Právě proto jsem se zbavila hmotné, viditelné podoby a skrz nekonečné stíny pokračovala ve své cestě. Pochybovala jsem sice, že v laboratořích se můj cíl bude nacházet, ale zkušenosti mi radily, abych právě v této budově nic nepodceňovalo. Postavil ji přece génius...

✴✴✴✴✴

Ehm... Zdravím?

Jo... po týdnu a jednom dni jsem konečně přidala další část. Vlastně mě k tomu donutil komentář jedné holčiny, takže děkujte spíš jí než mně.

No... abyste si zkrátili čekání, tak můžete mrknout na můj profil, třeba vás nějaká z mých knížek zaujme...

JulMar01