Thief |Avengers ff|

5.Kapitola

Pár vteřin potom, co Rogers odešel z tohoto patra, jsem ještě obětovala zpracování informací a přehodnocování mých budoucích činů. Nakonec jsem své názory a myšlenky systematicky utříbila a dopracovala se tak ke konečnému rozhodnutí.

Opět jsem na chvíli nabyla tvaru a během té doby jsem osudnou lžičku uschovala zpět na její místo v šuplíku. Leckdo by to mohl pokládat za zbytečnost, ale já občas měla tendence přehnaně dotahovat určité věci až do zbytečných detailů. Kdybych to neudělala teď, myšlenky na danou věc by mi v hlavě hlodaly tak dlouho, dokud by mne nepřinutily vrátit se zpět a dodělat to.

Pak jsem zpět vkročila do stínů a za pomocí nich se dostala až do složité sítě větracích šachet. Odtud byla již cesta do soukromých prostor pana Starka snadná a já se jimi okamžitě dostala nad pokoj, v němž se ještě před několika hodinami hemžily davy vymóděných hostů.

Dostala jsem se až dolů do místnosti a ukryla se ve stínu, který se táhl podél stěny. Vyčkávala jsem pouze krátce, než se dveře prostorného výtahu s cinknutím otevřely a Rogers, stále ještě s nahou hrudí, vykročil ven.

Ten Jarvis nejspíš již svého pána upozornil na Kapitánův nadcházející příchod a pan Stark se objevil ve dveřích. Dle mého názoru nevypadal nejšťastněji, že ho někdo vyrušuje, ba naopak, tvářil se nevrle a z jeho pohledu šlo vyčíst, že by narušitele svého klidu nejraději zadupal hluboko do země. Jeho rozcuchané vlasy, pomačkaný oblek i mžourající oči naznačovaly, že až doposud spal.

I přes jeho únavu mu obočí vystřelilo vzhůru, když si všiml polonahého muže, jenž netrpělivě přecházel po jeho obývacím pokoji a jenž si pomalu, ale jistě, uvědomoval, jak málo je oblečený a svou částečnou nahotu se snažil zakrýt silnými pažemi.

,,Já nejsem gay."

Komentoval celou situaci zaraženě miliardář a propaloval blonďáka teď již pobaveným pohledem.

,,Asi."

Doplnil své prohlášení spěšně a prohrábl si s úšklebkem rozčepířené vlasy.

,,Cože?"

Zamrkal na něj zmateně Rogers a své ruce stále stydlivě tiskl kolem hrudi. Pak mu ale nejspíš došlo, na co brunet naráží, a zamračil se na něj.

,,Já taky ne. Zapomněl jsem se obléct."

Jeho výmluva byla sice smešnější než celá tato situace, přesto pan Stark držel jazyk za zuby a nechal červenajícího se muže pokračovat.

,,Myslím, že tu někdo je. Někdo cizí, kdo tu nemá co dělat. Pár věcí změnilo svou polohu, zatímco jsem cvičil a Jarvis mi odmítl ukázat záznamy. Takže jsem raději přišel sám."

Začal raději rychle s líčením svých obav. Stark se sice stále lehce usmíval, ale s dalšími a dalšími slovy mu koutky úst padaly níž a níž.

,,Jarve? Sem s těmi záznamy, chci jen ty s něčím zajímavým."

,,Přejete si nahrávky z celé budovy, nebo pouze z patra pana Rogerse?"

,,Všechno."

Kolem mužů se rozzářily světle modré 2D hologramy, obsahující nějaká videa. Pomocí gest miliardář jedno z nich zvětšil a zároveň tím způsobil jeho zpuštění.

Žena na nahrávce jsem nebyla já, nýbrž nějaká rusovláska plížící se potemnělou chodbou pouze v kalhotách a krajkové košilce. Chvíli mi trvalo, než jsem v ní poznala Black Widow.

,,Co to sakra..."

Zíral na výjev před sebou brunet, zatímco blonďák po jeho pravici nepohodlně přešlápl na místě a raději sklopil pohled k naleštěné podlaze.