26.Kapitola

1K 73 9
                                    

Agent Fisher nakonec odešel a mně nezbývalo nic jiného, než se jít vyspat na zítřek. Oblékla jsem se, hodila si na záda svůj batoh a sebrala tašky s nákupem. Jelikož se mi nechodilo úplně nejlépe, stíny jsem se dostala až před sál s křesly.

Zevnitř jsem zaslechla pohyb i hlas, takže Alyon se už musela probrat a teď si nejspíš hrála s tou svou bestií. Na okamžik jsem zaváhala, zda je dobrý nápad se s ní střetnout, ale po tom všem jsem byla opravdu hodně unavená.

Pomalu jsem otevřela dveře a zahalilo mě světlo. Téměř ihned ke mě plavovláska obrátila tvář a její velké modré oči se vpily do těch mých. Beze slov na mě hleděla, prsty v bílé srsti svého zvířete. Vypadala snad ještě hůř, než jsem si ji pamatovala. Přes téměř bílou až průsvitnou kůži se jí z těla draly ostré hroty kostí, takže připomínala kostru potaženou kůží. Vlasy jí padaly až k zemi a skrze obvazy na jejích pažích i nohou jí zřetelně prosakovla krev. Výjimečně nebyla v šatech, ale pouze v pánské košili, která jí stejně sahala až ke kolenům. Žádné boty, kalhoty nebo mikina.

Zřetelně jsem viděla jak se třese, ale snad jako by chlad ani nevnímala. Mrtvě mi oplácela pohled. Nevypadala však, že by mi cokoliv vyčítala nebo že by se bála. Vlastně se v jejích očích odráželo cosi, co mě až děsilo. Nevypočitatelná lhostejnost, rezignace a zlomenost. Připomněla mi tak chvíle před tím, než roztáhly hubené paže a jako padlý anděl se zřítila do dravých ledových vln.

,,Alyono."

Vydechla jsem a zavrtěla hlavou. Odložila jsem nákup na podlahu, abych měla volné ruce, a okamžitě zamířila k ní. Odvrátila pohled kamsi před sebe a přestala mě vnímat. Pes mi dělal trochu problém, když po mě zprudka vystartoval, ale jelikož měl stále obojek, povedlo se mi ho nakonec zvládnout a strčit ho za dveře. Pak jsem přinutila dívku pomalu vstát.

,,Co tě to zase napadlo."

Zašeptala jsem lehce vyčítavě, i když jsem dobře věděla, že za to mohu já.

Neodpovídala, ale i přes její nicneříkající výraz jí po tváři stekla slza. Jestli jsem si předtím myslela, že to nějak rozchodí, teď už jsem si tak jistá nebyla.

Sakra.

Zvedla jsem ji do náruče a posadila ji na jedno z volných křesel. Chlad, který z jejího těla sálal, snad jakoby i srážel teplotu v pokoji. Musela jí být hrozná zima. Rychle jsem ji proto zabalila do deky a dala se do přípravy čaje.

,,Co si dáš na večeři?"

Zkusila jsem to znovu a začala jsem se prohrabovat nákupem. Věděla jsem, že mi nic neřekne, takže jsem se dala do vybírání pokrmu sama. Věděla jsem, že Alyon nejspíše měla a má problémy s anorexií, takže v potaz přicházelo pouze něco lehkého a malého. A navíc jsem byla mizerná kuchařka.

,,Chceš banán nebo jogurt?"

Natočila jsem k ní hlavu.

Tak fajn.

Zalila jsem čaj a hrníček ji spolu s banánem donesla. Stejně jsme neměly lžičky...

,,Už jsem jedla."

Zaslechla jsem její chraplavý šepot. Dvakrát jsem jí ale nevěřila. V domě už nebylo nic k jídlu poslední dva dny a velmi jsem pochybovala, že někam zašla.

,,Buď to sníš sama, nebo tě donutím."

Navrhla jsem jí poněkud výhrůžně a ona tedy jídlo ode mne nakonec přijala.

,,Před dveřmi byl lísteček."

Natáhla ke mně kostnatou ruku a rozevřela dlaň. Opravdu v ní až dosud svírala kuličku ze skrčeného papíru, které jsem si předtím vůbec nevšimla. Vzala jsem si ji od ní a její ruka okamžitě povadla a unaveně ji spadla do klína. Já ale věnovala pozornost papíru.

Thief |Avengers ff|Kde žijí příběhy. Začni objevovat