Thief |Avengers ff|

30.Kapitola

Uplynuly další dva týdny,které už jsem převážně opět trávila v pevnosti jako součást experimentu. Párkrát jsem tam dokonce přespala u agenta Fishera. Alyon se navíc zdála být s jejím novým dozorem více než spokojená, takže mne v domě tolik nepostrádala. Hrál s ní šachy, učil ji na kytaru a pečlivě dohlížel, aby pravidelně jedla. Navíc se zdálo, že výhružné vzkazy se díky přítomnosti dalšího člověka přestaly objevovat tak často. Všechno se zdálo být fajn.

I experiment pomalu pokrčil, sice pár subjektů už bohužel bylo po smrti, ale na několika z nich se začaly objevovat změny. Největší pokrok asi udělali dvojčata Maximoff a Konstantin Tarasov. U všech tří se začaly vyskytovat podivné anomálie, sice drobounké, ale rozhodně se jednalo o něco výjimečného.

Nejviditelnější a nejspíš i nejbolestivější proměnou zřejmě procházel Pietro. Zprvu to začalo vcelku nevinně. Jeho metabolismus se neskutečným způsobem zrychlil, takže prakticky toho mohl sníst kolik chtěl, aniž by to na něj mělo jakýkoliv vliv. K tomu se pak přidalo i zlepšení reflexů, zejména tedy zrakových. Před čtyřmi dny, po další sérii testů, se ale stalo cosi průlomového. Tu noc mne vzbudil bolestný křik, který rezonoval skrze stěny pevnosti. Okamžitě jsem spěchala k místům, odkud se to ozvalo, ochranka mne naštěstí neměla problém nikam pustit, takže jsem se k pokojům subjektů dostala celkem brzo. I tak tam už bylo plno lidí. Několik mužů pevně drželo Pietra za obě paže, zatímco on sebou prudce trhal. Ten pohyb byl ale nenormální, příliš rychlý, tak rychlý, že jsem nebyla schopna ho samovolně zaznamenat. Nezdálo se, za by to dělal úmyslně, na to byl až příliš ochromen bolestí, kterou mu tento stav způsoboval. Koženými popruhy ho pak několik chlapů připoutalo k lůžku a byla mu daná silná sedativa. Stále sebou trhal, ale křik alespoň ustal. Následně byl oddělen od zbytku subjektů a převezen do podzemní části pevnosti. Právě tam se nacházelo několik obrovských krytů, které měly sloužit jako tréninkové haly pro vylepšené.

Hned dva dny nato se projevila i Wanda. Při jednom z relativně drsných experimentů zahrnujících topení, se různé předměty po místnosti začaly volně pohybovat, zprvu se jednalo o jemný třes, který však rychle přerostl v nekontrolovatelný pohyb přes celou místnost. Přihlížející lékaři i vojáci shodně vypověděli, že na ně v těch chvílích přicházely návaly bolesti hlavy a úzkosti. Žena pak byla převezena do podzemních krytů, avšak stále oddělena od bratra.

A pak tu byl Konstantin, jehož schopnosti byly asi ze všech nejneuvěřitelnější a také se na něm projevily jako úplně na prvním. Myslím, že to všechno začalo v pondělí minulý týden, což jsem ještě zůstávala s Alyon, takže jsem tomu nebyla přítomna. Konstantin se ten den necítil moc dobře a silně zvracel už od oběda. Každopádně byl pro všechny šok, když mu jeho kombinézu v oblasti levé lopatky začalo cosi trhat. Vypukla všeobecná panika, když z otvoru v látce vykoukla živá ruka. Několik sekund sebou mrskala, než samovolně z těla odpadla, aniž by na kůži zanechala jizvu nebo organismus nějak jinak zranila. Testy DNA potvrdily, že nadbytečná končetina nesla totožnou genetickou informaci jako zbytek těla. Subjekt byl následně transportován do podzemních krytů.

A jelikož subjekty již byly tři, což znamenalo nečekaný úspěch, bylo rozhodnuto o jejich postupném výcviku. Všechny tři tedy přivedli do jedné z obrovských hal, po několika dnech tedy viděli i někoho jiného než jen lékaře a vojáky.

Pomalu jsem skupinu několikrát nenápadně obešla a po očku si trojici prohlédla. Dnes jsem jim totiž měla být oficiálně představena jako jedna z lidí asistujících jejich tréninku. Však kdo v této budově by jim mohl rozumět více než já?

,,Věnujte mi prosím pozornost!"

Zatleskal Strucker a zjednal si tak pořádek. Všechny oči se obrátily k němu a v místnosti zavládl ticho.

,,Váš vývoj dospěl do další fáze, jste dalším krokem evoluce zastaralého lidstva. Vyhrabali jsme vás z prachu jako anděle pomsty, kteří by dokázali uctít jméno Sokovie. Postavit se těm, kteří naše město i nás zničili a které všichni zaslepeně nazývají hrdiny. Tuhle válku musíme vyhrát a dostát cti strádajícím v utrpení a nouzi."

Mezitím co mluvil, jsem sledovala tváře těch tří. Zahlédla jsem celou škálu emocí, vztek i smutek, lítost i odhodlání. Viděla jsem v nich ty vojáky odplaty, tu víru a odhodlání s lidskou tváří. Stále mě překvapovalo, jak moc je ty události dosud ovlivňovali. Vždyť ta touha i přes všechny to týrání, kterým si prošli, ani na chvíli nevybledla a oni vší té zrůdnosti čelili bez řečí a s nadšením. Toto by zhýčkaní američané nedokázali.

Proto jsem místní lid začala po tom měsíci a půl opravdu milovat. I přestože se na mě stále s odporem a hněvem dívali jako na zápaďáka, srdcem jsem k nim patřila. Srdcem...

,,V následujících týdnech se naučíte své schopnosti naplno využívat a podstoupíte tvrdý výcvik. Krom několika lékařů, které znáte, a pár dalších osob, bych vám měl i představit i..."

Zadíval se na mě a já jen lhostejně pokrčila rameny.

,, ...subjekt T. Pochází z Ameriky, ale bez ní by tento projekt nikdy nemohl existovat. Je stejná jako vy, takže vám v lecčems dokáže pomoci, a bude také hlavním aktérem výcviku užívání schopností. Je možné, že se při ostatních tréninzích k vám připojí."

Přes jejich tváře přeletěl výraz překvapení, nejspíš nikdo z nich nečekal, že za projektem stojí někdo tak mladý jako já. Přesto jsem v jejích očích zaznamenala jistý pohrdavý výsměch a odpor, když slyšeli, odkud pocházím. Nebrala jsem jim to ale, Sokovie na to měla své právo. Tedy, alespoň dle mého názoru.

,,Přeji vám silnou vůli a jasnou mysl."

Pokýval hlavou baron von Strucker a s lehkostí šelmy si upravil svůj dlouhý černý kabát.

Vzpomínala jsem na chvíli, když jsem jednou měla chviličku času a pozval mě k sobě na růžový čaj. Vyprávěl mi o Hydře, né o té dnešní, ale o jejích začátcích. Přinesl mi mnoho nového a také mi vysvětlil význam toho, proč se rozhodl k subjektům mluvit. Vyprávěl mi začátky experimenty na lidech. Myslím, že zmínil i někoho jako Zimní voják, ale moc toto téma nerozváděl. A já se ani neptala.

Vysvětlil mi, že motivace někdy může být užitečnější než bezmezná poslušnost. Poskytuje totiž člověku cíl a mnoho cest, kterými se k němu dostat. Obsahuje jistou flexibilitu, jež sice nemusí vždy být nejúčinnější, na druhou stranu má ale daleko více využítí a dobře se s ní pracuje. A kreativitu dle něj ten jejich Duch neměl, zatímco tato nová generace ji bude v této době potřebovat, ať už budou využiti jakkoliv.

,,Všechno, co svět kdy uvidí bude pouze to, co udělali špatně. Ti tři ale budou vědět, za co bojují i co je to stálo. A v tom okamžiku, kdy je společnost opět sráží na kolena, povstanou ještě s větším odhodláním. A svět by se v tu chvíli měl začít bát."

,,Copak budou tak silní, aby dokázali něco změnit?"

,,Ne, ale bude to vzkaz pro budoucí. A pak se svět uvede zase do rovnováhy."

✴✴✴✴✴

Vítám vás opět u další kapitoly. Omlouvám se, že tak moc přeskakuji tak velké časové úseky, ale jinak by to byla ještě větší nuda než teď xD