Thief |Avengers ff|

Epilog +poděkování

Ty lesy jsem znala, milovala jsem je. Představovaly domov, ať už se v nich skrývalo cokoliv. Ten klid a ticho jako kdyby dokázaly ukolébat člověka až k spánku a podivný šepot zmrzlých větví sliboval a vyprávěl. Při všech těch slovech, nevyřčených a přesto docela jasně slyšitelných, jsem se nezmohla na nic.

Čas se zastavil a já pouze sledovala, jak sněží.

Seděla naproti mě. Lehké šaty se jí tiskly na tělo, a ona si v klíně pohrávala s drobnými barevnými sklíčky. Se zastřeným pohledem shlížela dolů, směrem k naší popraskané Sokovii, v očích cosi tak živého, až se mi chtělo plakat.

Natáhla jsem ruku a chytila vločku. Chvíli mi na prstech přežívala, než se rozpustila a nechala mi na kůži pouze drobnou kapku vody. Na nic jsem nemyslela, nechtěla jsem, už nebylo kam pospíchat, už mi nic nehrozilo.

Byla jsem v bezpečí.

A tak mi po tváři stekla slza a záhy po ní následovala další. Nebylo co už co skrývat, co tajit. Celý život jsem s sebou tahala své démony, skryté hrůzy z dětství, slabiny dokonalých mramorových soch. A ten děs mě po nocích budil ze spaní, trhal mě zevnitř jako odporný červ a donutil mne utíkat. Dítě zborcených snů a svědek tragédií. Koho to ale kdy zajímalo.

Ale teď byl konec. Blažený, přesto trochu trpký.

,,Jsi tady."

Alyon ke mě obrátila svou tvář a lehce se usmála. Ve stříbrných vlasech se jí leskl sníh a v jejich modrých očích se jí nepřeléval strach ani únava. Oh, bože můj, tolik mi chyběla.

A já nemohla zadržet slzy.

,,Já vím, pospíchala jsem."

Vydechla jsem těžce a spodní ret se mi roztřásl. Sledovala jsem ji, jak ke mně natáhla ruku a její světlé oči se vpily do těch mých. Na okamžik jsem se v nich ztratila, v té opojné těkavé modři, jež mě nutila zapomenout. Krůpěje slz mi smáčely tvář, když jsem její ruku chytila do svých a sklonila k nim hlavu. Ze zavřenýma očima jsem jen vnímala teplo její kůže. Pořád jsem nemohla uvěřit.

,,Pouze ve tmě můžeš vidět hvězdy."

Pronesla a zadívala se k nebi. Byla přesně taková, jakou jsem si ji pamatovala. Kůži porcelánově bílou a i přestože působila křehce, nesla v sobě druh síly, kterému jsem nikdy zcela neporozuměla. A asi tak zůstane už navždy.

,,To nechápu."

Zavrtěla jsem nakonec hlavou a svůj zrak rovněž zvedla nahoru. Těžké temné mraky vysely podivně nízko, až se mi z toho motala hlava. Temné nebe jako by se každým okamžikem mělo zřítit. Sotva jsem zahlédla siluetu Měsíce.

A já se musela ptát... Kam z mého života zmizely hvězdy?

,,You either die a hero or live long enough to see yourself become a villain."

,,A dobro opět zvítězilo, Avengers vyhráli! Nebojte se občané."

Často se sebe sama ptám, zda příběhy s takovými konci vůbec mělo smysl psát. A nikdy na to nejspíš nenajdu odpověď. Kdo zná má díla, tak ho možná nepřekvapilo, že příběh neměl tak úplně dobrý konec. A jak jsem již zmiňovala v Pale Convict, lidé jako oni prostě neumírají na stáří.

Můžete si myslet, co chcete, ale já vím, že Jean nikdy nebyla na straně zla. Vnímání dobra a jeho protikladu je čistě subjektivní záležitostí, stejně jako mnoho dalších věcí. Na co jsou člověku morální hodnoty, když vše, co se mu v životě kdy stalo, bylo proti němu? Každý vnímá realitu jinak.

Jean má v sobě nejméně tři čtvrtiny ze mě a já vlastně ani nechápu, jak jsem to dokázala převést do slov. Chci tím říct, že jestli jste to četli... Nejspíš mě znáte více než většina mého okolí. Gratuluji? No, spíš ani ne...

Původně jsem z ní opravdu chtěla mít čistého psychopata, ale pak se mi to jaksi vymklo z rukou. Začala jsem s ní prožívat její problémy a pak to šlo do kytek. Sentiment...

Ale dost už.

Chtěla bych poděkovat vám všem, kdo jste při mě stáli od začátku do konce. Jestli tu vůbec někdo takový vůbec byl. Cenila jsem si každého vašeho ohlasu, divili byste se, jakou jsem vždy měla radost.

Zvlášť bych asi zmínila sladkou Turrial, která mě pronásleduje Wattpadem jako stín. Trochu labilní SarahDxrey, která vytvořila cover, a v poslední řadě i nepostradatelného _StarkBucks_, díky kterému jsem se nenudila, když jsem zrovna nepsala.

A taky díky Báře, se kterou jsem kdysi strávila dva týdny a dle které byla inspirovaná má milovaná Alyon. Vzpomínám.

Kdyby bylo něco nejasného k příběhu, třeba jsem na něco zapomněla, klidně se ptejte.

Btw. Pro ty, které má tvorba zaujala... na mém profilu jsou další Avengers ff, snad dostatečně originální. Pracuju na projektu Infinity stones - souboru šesti knih. Můžete mě třeba podpořit i tam.

We can rise with the morning
up against an ocean
Send out a warning
We are free

Cos we are the broken
never letting go
With our minds wide open
we can see

JulMar01