Láska si nevybírá

Kapitola 1.

Clarke

BZZ BZZ BZZ

Vystrčila jsem ruku z postele a vypnula budík, který mě právě vzbudil. Nesnáším tenhle zvuk. Celé léto jsem mohla spát jak dlouho jsem jen chtěla a teď to budu muset poslouchat skoro každé ráno. 

Zabořila jsem hlavu do polštáře s tím, že si ještě malou chvíli poležím. To snad nebude nikomu vadit.

BZZ BZZ BZZ

Ozvalo se znovu kousek od mé hlavy. Teď už jsem se naštvaně natáhla po mobilu a rychle ten otravný zvuk znovu vypnula. 

Podívala jsem se na displej a zjistila, že je 6:30. Nejvyšší čas vylézt z postele. Nikdo přece nechce přijít hned první školní den pozdě. A ještě ke všemu do nové školy.

Vstala jsem a zamířila do koupelny, kterou mám naštěstí hned vedle svého pokoje. Během deseti minut jsem se osprchovala a zamířila ke schodům, které vedly do přízemí.

Během léta jsme se s mámou přestěhovaly do Los Angeles kvůli její práci. Pracuje jako doktorka ve zdejší nemocnici.

Máma koupila poměrně velký dům na to, že tady bydlíme jenom my dvě. Táta bohužel zemřel před pěti lety při autonehodě. Už je to dlouhá doba, ale nikdy jsem se s tím pořádně nevyrovnala.

Vešla jsem do kuchyně, která byla propojená s jídelnou. Máma stála u linky a když zaslechla mé kroky, otočila se ke mně.

„Tak jak se těšíš do nové školy?" usmála se a položila mi na stůl snídani, kterou mezitím co jsem spala stihla nachystat.

„Nevím. Jsem nervózní. Ale jsem ráda, že tam chodí Raven, takže tam alespoň budu někoho znát a neztratím se."

S Raven se znám už spoustu let. Naše mámy spolu chodily na vysokou. Potom se ale Ravenina máma přestěhovala sem. Párkrát jsme k nim jely s mámou na návštěvu, takže jsme se několikrát do roka vídaly. 

Její máma volala té mé, že se ve zdejší nemocnici uvolnilo místo. Máma to přijala kvůli lepšímu platu a kvůli tomu, že když bychom se sem přestěhovaly, měla by to blízko a nemusela by dojíždět do vedlejšího města, jako to bylo v Denveru. Myslím si, že i jeden z důvodů, proč jsme se přestěhovaly bylo to, že máma tady chtěla začít nový život a zapomenout na to, co bylo před tím.

„Vím, že je to blbé přestoupit v půlce studia na novou školu, ale věřím, že se ti tam bude líbit a brzy si najdeš nové přátele."

„Také v to doufám." Posadila jsem se ke stolu a rychle snědla snídani, abych se mohla začít co nejdříve chystat.

Stála jsem před šatníkem a přemýšlela, co si na sebe vezmu. Myslím, že modré rifle a bílé tričko jsou nejlepší volba.

Oblékla jsem se, vzala si ze stolu mobil se sluchátky a přes rameno si přehodila batoh.

„Mami! Už odcházím!" zavolala jsem na ni z předsíně.

„Hodně štěstí zlato!" ozvalo se z kuchyně.

„Díky!" 

Otevřela jsem dveře a vyšla ven na ulici. Do školy to mám několik bloků, takže bude nejlepší, když pojedu busem.

Celou dobu co jsem jela, jsem byla nervózní. Nasadila jsem si sluchátka, abych se alespoň trochu odreagovala, ale stejně to moc nepomáhalo.

Když jsem vystoupila z busu a došla před svojí novou školou, zůstala jsem šokovaně stát na místě. Byla mnohem větší, než ta moje bývalá. Před budovou byl velký plac, na kterém se scházeli studenti mířící do školy. Hned vedle bylo parkoviště, na kterém stálo několik aut a ze kterého přicházeli další a další studenti.