Láska si nevybírá

Kapitola 26.

Clarke

Luna byla skvělá. Viděly jsme se s ní ještě v neděli, kdy se nás všech pět šlo projít po pláži. Bylo vidět, že si s ní Raven docela dobře rozumí. Luna nám slíbila, že se pokusí zase co nejdříve přijet. 

V pondělí ráno jsme s Lexou kráčely bok po boku ke škole. Lexa byla pro jednou tichá a celou cestu hleděla na zem před sebe. Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet, proč je tak smutná.

„Ona se vrátí." řekla jsem se snahou jí alespoň trochu rozveselit.

„Já vím...ale kdy? Za měsíc nebo za půl roku?" zamumlala Lexa. „Přijde mi, že lidé na kterých mi záleží, mě vždy opustí."

„Já jsem pořád tady." uklidnila jsem ji.

Lexa ke mně vzhlédla a na tváři se jí objevil malý úsměv. „Já vím." S těmito jejími slovy jsme vstoupily do školy.

Celý týden se nesl v duchu Halloweenu. Chodby byly vyzdobené strašidelnou tématikou a všichni mluvili jenom o té párty, která má nastat v pátek. Byla jsem trochu nervózní ohledně těch kostýmů, a když jsem se na nich chtěla s Lexou domluvit, řekla, že už pro nás něco má. Ale nechtěla mi říct co. Snažila jsem se to z ní dostat, ale marně. Nic mi neprozradila, takže budu muset počkat.

Nastal den D a s Lexou jsem byla domluvená, že u nás po párty přespí. Přeci jenom, mám to blíž ke škole a kdo ví, jak dlouho do noci tam budeme.

Po škole jsme zamířily ke mně domů. Máma byla ještě v práci, takže jsme tam byly samy.

„Tak už mi konečně řekni, co jsi vymyslela." naléhala jsem na Lexu, když jsem zavřela dveře od mého pokoje.

„Nebyl to úplně můj nápad. Luna mi s tím pomohla." řekla a strčila ruku do batohu, aby mohla vytáhnout kostýmy, které tam měla schované.

Hodila po mně nějakou žlutou látku. Rozdělala jsem ji a když mi došlo, co to je, podívala jsem se na Lexu, jestli to myslí vážně. „Tohle, opravdu?"

„Jistě. Myslím, že je to lepší, než jít za zombie, čarodějnice nebo Jokery, jako všichni ostatní." řekla vážně, když se podívala na overal pikachua, který jsem držela v ruce.

„A co za pokémona budeš ty? Bulbasaur?"

„Jasně že ne." podívala se na mě, jako kdybych byla šílená. „Já budu trenér a ty budeš můj pikachu." dodala nadšeně, když vytáhla svůj kostým z batohu.

Jenom jsem se usmála nad jejím nadšením a sundala si batoh ze zad, který jsem tam dosud měla. „Měly bychom se začít oblékat, abychom tam byly včas." 

Šla jsem se převléct do koupelny a Lexu jsem nechala v mém pokoji. Oblékla jsem se a overal mi seděl úžasně. Lexa vybrala správně moji velikost a to mě donutilo se trochu pousmát.

Mířila jsem zpátky do svého pokoje a ani jsem se neobtěžovala zaklepat a rovnou jsem otevřela dveře. Naskytl se mi pohled na Lexu, která si zrovna přes hlavu přetahovala modré triko. Moje oči automaticky dopadly na její holá záda a má veškerá pozornost na tetování, které tam bylo. Než jsem ale měla možnost si ho pořádně prohlédnout, Lexa si přes něj natáhla triko a otočila se čelem ke mně.

Na tváři se jí objevil úsměv, když mě viděla v overalu. „Wau, měla jsem trochu obavy, zda jsem se trefila tou velikostí."

Neodpovídala jsem, protože jsem byla stále ohromená tím, co jsem právě viděla. „Promiň, měla jsem zaklepat." podařilo se mi ze sebe vysoukat, když jsem navázala oční kontakt s Lexou.