Láska si nevybírá

Kapitola 40.

Lexa

Seděly jsme s Clarke v autě, které nám Abby půjčila a jely jsme na letiště vyzvednout Lunu. Clarke řídila, já seděla vedle ní a hleděla z okna na cestu.

Dnes je silvestr a my se rozhodly, že ho strávíme ve městě v jednom klubu, se kterým má Raven spoustu zkušeností a nemůže si ho vynachválit. Už se opravdu těším.

Když jsme byly konečně na letišti, čekaly jsme v hlavní budově na Lunu. Byla jsem tak natěšená, že ji znovu uvidím, a pořád jsem se rozhlížela kolem sebe, abych ji náhodou nepřehlédla.

Konečně jsem ji uviděla. Mířila přímo k nám a za sebou táhla velký kufr. Rozběhla jsem se k ní a skočila jí kolem krku.

„Ahoj Lexo! Hrozně ráda vás dvě zase vidím." odtáhla se ode mě, aby si mě mohla prohlédnout. „Wau, pěkný náhrdelník." řekla a vzala ho do prstů.

„Dárek od Clarke k Vánocům." pousmála jsem se. Clarke se mezitím objevila vedle nás a na přivítanou také objala Lunu. Vzala jsem jí kufr a zamířily jsme k autu.

Přijely jsme domů a Clarke ubytovala Lunu v pokoji pro hosty. „Tak co přesně je to překvapení, o kterém jsi mi psala?" zeptala jsem se, když jsem jí pomáhala vybalovat věci z kufru.

Luna se ďábelsky pousmála. „Můžeš mi začít říkat spolužačko."

Hleděla jsem na ni s vytřeštěnýma očima. „Co? To jako..."

„Přestupuji na stejnou školu." dokončila za mě Luna větu.

„Opravdu? To je skvělý!" jásala Clarke ještě dřív, než jsem si pořádně uvědomila, co se vlastně děje.

„Luno, to mám hroznou radost. Budeme spolu zase moct trávit čas, jako za starých časů!" řekla jsem nadšeně.

„Já vím! Já, ty, Clarke, Raven, Octavia...bude to super." usmála se Luna. „Překvapilo mě ale, že společně se mnou, přestoupilo na druhé pololetí k vám do školy ještě několik dalších studentů."

„Hmm...uvidíme, jací budou. Ale na tebe stejně nemají." řekla jsem stále ještě nadšená z té noviny.

Po pár hodinách jsme se rozhodly, že je nejvyšší čas, začít se chystat na párty, které nás čeká. V L.A. je celoročně teplé počasí, díky čemuž máme tu výhodu, že si na sebe nemusíme oblékat žádné zimní kabáty, když jdeme večer ven.

Oblékla jsem si na sebe černé úplné šaty, které mi končily kousek nad koleny. Clarke měla stejný typ šatů, akorát v modré barvě.

Vzala jsem do ruky její řetízek, který je stejný jako ten, co mi dala k Vánocům a přistoupila k ní zezadu. Odhrnula jsem jí vlasy a připnula jí ho na krk. Já už mám ten svůj na sobě. A pochybuji o tom, že ho někdy sundám.

Clarke se ke mně otočila čelem a za moji práci mě odměnila jemným polibkem na rty. „Teď už každý, kdo nás uvidí pozná, že jsme pár." usmála se a já jí bez váhání znovu políbila.

Čekaly jsme v kuchyni na Lunu. „Vždycky jí to dlouho trvá..." zamumlala jsem nervózně a podívala se na hodiny pověšené na zdi, které ukazovaly skoro osm hodin večer.

„Máme ještě čas." uklidnila mě Clarke a celou si mě odspoda nahoru prohlédla. Zkousla si spodní ret a odvrátila zrak.

Pousmála jsem se a přistoupila k ní. Naklonila jsem se, abych ji mohla políbit, když v tom jsem zaslechla kroky. Podívala jsem se ke vchodu do kuchyně a viděla v něm stát Lunu.

Hnědé, vlnité vlasy jí spadaly přes ramena a na rtech měla vyzývavý úsměv. Měla černé a úplé šaty, jako já, až na to, že ty její jí končily kousek pod zadkem.