Láska si nevybírá

Kapitola 2.

Clarke

Začala jsem si zvědavě prohlížet všechny dívky. Ontari se snažila upoutat pozornost všech kluků, kteří byli zrovna kolem.

Dělaly to i ostatní holky v té jejich skupině, ale Ontari v tom byla jasně nejlepší.

Nakonec jsem se podívala na Lexu. Trošku jsem se zarazila, když jsem zjistila, že se dívá mým směrem. Sledovala mě a jako jediná z nich se na sebe nesnažila upoutat pozornost. 

Na malou chvíli jsme si navzájem hleděly do očí, ale po pár vteřinách do mě Raven vrazila a já se k ní otočila.

„Posloucháš mě?" zeptala se.

„Promiň, co jsi říkala?" nechápala jsem.

 „Jestli se mnou a Octavií půjdeš po škole do kavárny."

„Ale jo, proč ne." odpověděla jsem. „Stejně nemám odpoledne co dělat." 

Cítila jsem nutkání k tomu, se znovu otočit a zjistit tak, jestli mě stále sleduje. Nakonec jsem si to ale rozmyslela a pokračovala v jídle.

Dojedli jsme svůj oběd, sbalili si věci a odešli ven před školu.

„Rád jsem tě poznal Clarke. Uvidíme se zítra." usmál se Bellamy a společně s Montym a Jasperem se vydali směrem k zastávce.

Usmála jsem se také a místo slov jsem jim jenom zamávala.

„Můžeme vyrazit?" zeptala se nás Raven.

„Můžeme." odpověděla Octavia a já na souhlas přikývla.

Šly jsme necelých deset minut, dokud se Raven s Octavií nezastavily na konci jedné ulice. 

„Tak jsme tady." řekla Raven a začala otevírat dveře do kavárny.

Vešly jsme dovnitř a já se začala rozhlížet kolem. Byla to malá a útulná kavárna, ve které se zrovna nacházelo jenom pár lidí.

Našly jsme si prázdný stůl a posadily se.

„Je to tady hezké." usmála jsem se.

„Věděly jsme, že se ti tady bude líbit." zasmála se Octavia. „S Raven sem po škole chodíme, když máme zrovna čas."

Došla k nám obsluha a my si objednaly. Nemusely jsme dlouho čekat a naše kávy už se nesly. 

Jakmile nám je slečna v zástěře položila na stůl a odešla, hned jsem ji zvedla k ústům a ochutnala jaká je. K mému údivu byla opravdu dobrá. Přímo výborná. Tak dobrou kávu už jsem dlouho nikde neměla.

„Tak co říkáš na mého bratra?" zeptala se Octavia.

Trochu jsem se zarazila a položila kávu na stůl. „Cože?"

„No co na něj říkáš?" zopakovala svoji otázku a Raven se začala usmívat od ucha k uchu.

„No...já nevím. Přijde mi milý, ale znám ho jenom pár hodin, takže nemůžu moc soudit." odpověděla jsem.

„To bude mít radost až mu to řeknu." zašklebila se Octavia.

„Proč bys mu to měla říkat?"

„Protože se mu líbíš. Byl z tebe úplně hotovej, když tě viděl."

Znovu jsem se zarazila. Tuhle odpověď jsem nečekala. Upila jsem si raději znovu ze své kávy, abych měla čas si rozmyslet, co na to odpovím.

„Tobě by se nelíbil?" zeptala se Raven.

„No, o to nejde." řekla jsem trochu vyhýbavě.