Láska si nevybírá

Kapitola 23.

Clarke

Bez jakéhokoliv varování mě Lexa políbila. V ten moment jsem ztuhla a nevěděla, jak reagovat. Ucítila jsem na tváři její ruku a o vteřinu později se ode mě Lexa na pár centimetrů odtáhla, jenom aby mě mohla znovu políbit.

Položila jsem jí ruku na koleno, které měla opřené o to moje a konečně jí začala polibek lehce oplácet. Byl to jemný polibek ve kterém jsme pokračovaly, dokud mi Lexa lehce nepřejela jazykem po spodním rtu. V tu chvíli jsem se od ní odtáhla a obě jsme na sebe zůstaly beze slov hledět.

„Clarke, já..." začala nervózně Lexa, „promiň, neměla jsem to dělat-" pokračovala, ale já ji přerušila.

„Ne, to je dobrý, já jenom..." zakoktala jsem se, ale za pár vteřin jsem se zase uklidnila. „Nikdy jsem s holkou nic neměla." připoměla jsem Lexe, která už to dávno věděla. 

„Já vím, ale i tak jsem měla počkat, dokud si nebudu jistá, že to chceš taky..." řekla rychle a začala se zvedat z postele.

Než se stačila celá zvednout, stihla jsem ji chytit za paži a stáhnout zpátky na postel. Nevadilo mi, že mě políbila. Popravdě se mi líbilo cítit její rty na těch mých a nechtěla jsem, aby odcházela pryč.

Lexa mě pozorně sledovala a s obavami v očích čekala, co řeknu.

„Chci to taky." zamumlala jsem. „Cítím k tobě něco, co jsem ještě k nikomu necítila. A už vůbec ne k holce. Jenom potřebuji čas." vysvětlila jsem.

Lexa mě pozorně poslouchala a po mých slovech se jí na tváři objevil malý úsměv. „Chápu to Clarke. A dám ti tolik času, kolik jen potřebuješ." ujistila mě.

Nepatrně jsem přikývla hlavou a hleděla jí do očí, kterými hleděla ona do těch mých. Chtěla jsem ji opravdu ujistit o tom, že ty city nejsou jenom z její strany. Proto jsem se k ní naklonila, krátce ji políbila na tvář a hned se zase odtáhla zpátky. Lexa během polibku zavřela oči, a když je znovu otevřela, usmála se.

„Myslím, že už bych stejně měla jít." řekla nakonec Lexa.

V rychlosti jsem jí položila ruku na koleno, ve snaze zabránit dalšímu jejímu zvedání z postele. „Nechoď. Chci abys tady se mnou ještě zůstala." přesvědčovala jsem ji. 

Lexa klesl zrak k mé ruce a znovu se usmála. „A co chceš dělat?" 

„Můžeme se kouknout na seriál je to jedno. Hlavně ještě neodcházej." 

„Dobře, tak se na něco podíváme." souhlasila Lexa.

Usmála jsem se a začala nadzvedávat polštáře, abychom se o ně mohly opřít. Lexa si ke mně mezitím přisedla, a když jsem to měla hotové, opřely jsme se.

„Nějaké přání?" zeptala jsem se, když jsem ovladačem projížděla seriály na Netflixu.

„Pusť co máš ráda." odpověděla Lexa.

Zapnula jsem jeden ze svých oblíbených seriálů a položila ovladač vedle sebe na postel. Potom jsem si lehla Lexe na hruď a omotala jí ruku kolem břicha. Lexa tohle gesto očividně nečekala a trochu se pod mým dotykem zatřásla. Poté mě ale chytla kolem ramen a pevně k sobě přitiskla.

Děj seriálu jsem vůbec nevnímala. Jediné co jsem vnímala, byla Lexa, na které jsem ležela. Jsem ráda, že udělala to, co udělala. Já bych k tomu nikdy nesebrala odvahu. Po tom polibku vím, že k ní opravdu něco cítím. A teď můžu s jistotou říct, že i ona ke mně něco cítí.

Hleděla jsem na její paži přesně tam, kde jí z rukávu čouhal kousek tetování. Nikdy jsem se na to nezaměřila a nikdy jsem si ho neprohlížela z takové blízkosti. Zajímalo by mě, jak vypadá celé.