Láska si nevybírá

Kapitola 29.

Lexa

Vrátily jsme se s Clarke k ní domů pro mé věci a očekávaly příchod Octavie a Raven, které se s Clarke domluvily, že u ní ještě dnes přespí. 

„Lexo, můžeš tady přespat ještě dnes jestli chceš." navrhla mi Clarke, když jsem si zrovna balila některé své věci u ní v pokoji. Zvedla jsem zrak od tašky a podívala se na ni.

„Samozřejmě tě nenutím. Spala jsi tu včera a jestli dnes nechceš, tak nemusíš. Ale říkala jsem si, že když už tady bude Raven a Octavia-" začala Clarke z nervozity rychle mluvit, a tak jsem k ní přistoupila a položila jí prst na ústa, abych ji umlčela.

„Jasně, že tady přespím. Takovou zábavu si nenechám ujít." řekla jsem se smíchem a Clarke se s úlevou pousmála. Miluju tenhle její roztomilý úsměv. Naklonila jsem se k ní, abych ji políbila, jenže domem se rozezněl zvonek a já se narovnala zpátky. Chvíli na to jsme zespoda slyšely Abby jak s někým mluví.

„To budou ony." řekla Clarke a vyšla z pokoje, aby je šla přivítat.

Zůstala jsem v pokoji sama, a tak jsem vytáhla z kapsy mobil, abych napsala mámě, že budu u Clarke i dnes. Když jsem si ho schovávala zpátky do kapsy, zaslechla jsem něčí kroky po schodech. Pár vteřin na to se otevřely dveře od pokoje a Raven s Octavií vtrhly dovnitř.

„Lexo! Já věděla, že tady taky přespíš! Octavie, dlužíš mi stovku." řekla nadšeně Raven a natáhla ruku směrem k Octavii. Ta se jenom zamračila a vytáhla z kapsy peněženku.

„Vy dvě jste si opravdu vsadily na to, jestli tady budu dneska spát?" zeptala jsem se nevěřícně, zatímco Clarke vešla do pokoje.

„Možná." zamumlala Octavia a velmi neochotně dala Raven stovku.

„Takže...Clarke a Lexo, není tady něco, co byste nám vy dvě chtěli oznámit?" skočila Raven na postel a mrkla na nás.

„Co tím myslíš?" zeptala se podezřívavě Clarke.

„Nedělejte že nevíte. Celou dobu, co jsme grilovaly, jste se po sobě dívaly a usmívaly se na sebe. Řekněte nám konečně, že už spolu chodíte." prošla kolem nás Octavia a přisedla si k Raven na postel.

Obě dvě tam jen tak seděly a s očekáváním, že jim oznámíme velkou novinu, nás pozorovaly. S Clarke jsme se na sebe podívaly a obě jsme nevěděly co říct. Já vím, co ke Clarke cítím a vím, že s ní chci být. A po včerejší noci, kdy mi Clarke řekla, že už nechce čekat, jsem si jistá, že také touží po něčem víc, než je jenom přátelství.

Přistoupila jsem k ní blíž, chytla ji za ruce a podívala se jí do očí. Zaslechla jsem, jak Raven s Octavií zalapaly po dechu, ale já to ignorovala. Všechna moje pozornost spočívala jenom na Clarke.

„Clarke...já vím, že jsme o tom spolu ještě nemluvily a pochopím, když řekneš ne." začala jsem a Clarke mi věnovala trochu zmatený pohled. „Ale byla bych moc šťastná, kdyby ses stala mojí přítelkyní." vysoukala jsem ze sebe.

„Awww..." ozvalo se z postele a já věnovala Raven s Octavií varovný pohled, kterým jsem jim naznačila, aby byly potichu. Obrátila jsem se zpátky ke Clarke, která na mě překvapeně hleděla. Možná, že nebyl zrovna nejlepší nápad se na tohle ptát před nimi.

Věnovala jsem Clarke malý úsměv. „Nemusíš na to odpovídat. Nech si to projít hlavou." zašeptala jsem. Byla jsem trochu zklamaná, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Když už jsem chtěla pustit její ruce, dala se do řeči.

„Jasně že chci být tvoje přítelkyně." řekla Clarke, omotala mi ruce kolem krku a přitáhla mě do objetí. Položila jsem jí ruce na záda a pevně ji k sobě přitiskla.