Láska si nevybírá

Kapitola 22.

Lexa

V úterý ráno jsem se vzbudila kolem půl sedmé. Mířila jsem do kuchyně se nasnídat a cestou jsem míjela obývák. Nakoukla jsem dovnitř a našla tam mámu spát na sedačce. Na stolku před ní stála flaška od vína a vedle toho nedopitá sklenička s bílým vínem.

Ignorovala jsem to a mířila do kuchyně. Udělala jsem si tousty a odnesla si je do pokoje. Při jídle jsem si vzala mobil do ruky a rozhodla se napsat Clarke.

Lexa: Ahoj Clarke, mám se pro tebe stavit?

Druhý den po párty jsem si to všechno v hlavě vyjasnila. Miluji Clarke a v žádném případě ji nehodlám ztratit. Bellamy je blbec, který mi nezabrání v tom ji získat. Rozhodla jsem se, že je načase, aby to Clarke konečně věděla.

Po asi minutě mi zabrněl mobil s odpovědí.

Clarke: Ahoj Lexo, bylo by to super. 7:30 u mě?

Lexa: Budu tam.

Po snídani jsem si šla dát sprchu. Potom jsem se oblékla, nasadila si tašku na rameno a vyrazila jsem. 

U Clarke jsem byla chvíli před půl. Nemusela jsem ale dlouho čekat a asi za dvě minuty vyšla ven z domu.

„Ahoj, čekala jsi dlouho?" zeptala se Clarke, když ke mně přišla.

„Jenom chvíli." usmála jsem se podala jí helmu.

Clarke si ji nasadila a pak znovu promluvila. „Nachystala jsem nám svačinu."

„Super." řekla jsem, když si Clarke nasedala.

Počkala jsem, až se mě Clarke chytla a potom jsem nastartovala. U školy jsme byly asi za deset minut. Slezly jsme z motorky a vydaly se k hlavnímu vchodu do školy. Mezi námi panovalo ticho, a tak jsem se rozhodla ho přerušit.

„Ohledně té zítřejší prezentace...co kdybychom si šly po škole někam sednout a tam ji udělaly?" navrhla jsem.

„Zrovna jsem přemýšlela o tom, že bychom mohly jít ke mně domů. Máma bude v práci, takže bychom na to měly klid."

„Dobře, to zní líp." usmála jsem se a souhlasila s ní. Určitě to zní lépe, než sedět někde mezi lidmi a nemít žádné soukromí. Třeba potom budeme mít čas i na to, si popovídat.

Vešly jsme do školy a narazily na Octavii, která zrovna procházela kolem. 

„Jé, ahoj. Tebe jsem zrovna hledala Clarke. Bellamy by s tebou chtěl mluvit." 

Při zaslechnutí jména Bellamy, jsem si vzpomněla na moment, kdy jsem ho viděla napodledy. Když líbal Clarke.

„O čem?" chtěla vědět Clarke.

„To já nevím, ale tvářil se u toho celkem zoufale." odpověděla Octavia.

„Tak díky, že jsi mi to vzkázala. Když ho potkám, tak si ho možná vyslechnu." řekla Clarke, ale bylo na ní vidět, že je jí jedno, jestli s ním bude mluvit nebo ne.

„No, s Lexou bychom měly jít, abychom byly včas na první hodině." řekla Octavia a chytla mě kolem ramen.

„Uvidíme se na obědě Clarke!" zavolala jsem na ni, když mě Octavia táhla po chodbě pryč. Přes rameno jsem se na ni ohlédla a viděla, jak na mě na rozloučenou mávla rukou.

„Mluvila jsem s Raven." řekla Octavia, když jsme ušly pár metrů, aniž by sundala ruku z mých ramen.

„O čem?"