Láska si nevybírá

Kapitola 46.

Clarke

Seděly jsme s Raven, Octavií a Lunou ve škole v jídelně a hlasitě se smály příhodě, kterou nám Raven vyprávěla a která se jí stala, když byla malá.

„A od té doby si dávám pozor na krávy, které by mě mohly shodit do hnoje." řekla Raven, čímž v nás vyvolala další výbuch smíchu. Octavia, která zrovna pila, vyprskla vodu na Lunu, sedící přímo naproti ní. Raven se začala smát tak hlasitě, že lidé kolem nás, se na nás začali pohoršeně otáčet.

Když jsem se trochu uklidnila, podívala jsem se ke vchodu do jídelny, kde jsem zrovna viděla vcházet Lexu. Nešla ale sama. Vedle sebe měla nějakou brunetu, která byla jen o kousek vyšší, než Lexa. O něčem zrovna mluvily a pak se obě ve stejnou chvíli trochu pousmály. Když si braly oběd, všimla jsem si, že má ta bruneta celkem svalnaté ruce. Hned mě napadlo, že by se mohly znát z boxu. Každá si nabrala jídlo, rozloučily se spolu a Lexa zamířila k našemu stolu.

Když k nám došla, překvapeně na nás pohlédla. „Co se tu dělo?" zeptala se a prohlížela si morkou Lunu, která se snažila usušit ubrousky.

„Raven nám vyprávěla příběh." odpověděla jsem a udělal Lexe místo, aby se mohla posadit vedle mě.

„Tak to tím pádem chápu." řekla a posadila se. Raven se rozhodla, že Lexe zopakuje svůj skvělý příběh, a tak jsme byly donuceny si to poslechnou celé od znova. Na konci příběhu měla Lexa stejný výbuch smíchu, jako my všechny před ní. Abych pravdu řekla, nečekala jsem, že to Lexu tak rozesměje. Ale Raven je Raven. Té se nedá nesmát.

Když nám skončila škola, kráčely jsme s Lexou ruku v ruce k její motorce. Dlouho jsme na ní nejely a abych pravdu řekla, celkem mi to chybělo. Došly jsme k ní a Lexa začala vytahovat naše helmy. Rozhodla jsem se, že tu chvilku ticha nějak využiji. „Ta brunetka, která šla s tebou na oběd, kdo to byl?" chtěla jsem vědět.

Lexa na mě pohlédla a pár vteřin si mě zamyšleně prohlížela. Pak se šibalsky pousmála a opřela se o motorku tak, aby byla otočená čelem ke mně. „Žárlíš snad?" zeptala se škádlivě.

„Ale vůbec ne. Jenom jsem zvědavá." odpověděla jsem klidně. Dobře, možná jsem trochu žárlila, ale nehodlám to Lexe dát najevo.

Lexa se usmála ještě víc a natáhla ke mně ruce, aby mě mohla chytit za pas a přitáhnout k sobě. „To byla Echo. Chodíme spolu na box." Lexa si opřela bradu o moji hruď a zespoda na mě hleděla.

„Myslela jsem si to." řekla jsem a položila jí ruce na záda. Hned na to jsem je ale zase sundala. „Pojeďme domů." navrhla jsem a posadila se za Lexu. Ta mi podala helmu, a když jsem si ji nasadila, tak nastartovala a jela směrem domů.

Po večeři jsme ležely na mé posteli. Lexa se s učebnicí v ruce učila na zítřejší test, zatímco já jsem jí ležela mezi nohama s hlavou na její hrudi a hleděla do mobilu. Otevřela jsem Instagram a začala hledat Echo. Jelikož jsem nevěděla její příjmení, tak to bylo o něco náročnější, než normálně. Nakonec jsem ji ale našla přes Octavii, která sleduje snad celou školu. Prohlédla jsem si některé její fotky, abych si zapamatovala, jak vypadá. Něco mě totiž napadlo. Ale nechci, aby se o tom Lexa dozvěděla. Alespoň ne teď.

Lexa si hlasitě oddechla, zavřela učebnici a odhodila ji stranou na postel. Zavřela jsem Instagram, abych se ujistila, že si Lexa nevšimne, čí profil si prohlížím. „Moc dlouho ses na to neučila." řekla jsem a obrátila se na břicho.

„Je to těžký. Tahák to musí jistit. A navíc už jsem unavená."

„Podvádět se nemá." řekla jsem a snažila se, aby to vyznělo alespoň trochu výhružně.