Láska si nevybírá

Kapitola 6.

Clarke

Po obědě jsme si nastoupili podle skupin, do kterých jsme byli rozdělení a čekali, co se bude dít.

„Máme nachystaných několik aktivit, které bude každá skupina postupně absolvovat. Nemusíte se bát, že byste nějakou vynechali. Postupně se vystřídáte a budete je absolvovat všichni." vysvětlil Kane.

„Teď si vás mezi učiteli rozebereme a vrhneme se na to." dodal jiný učitel, kterého jsem neznala jménem.

Podívala jsem se na Raven a ukázala jí zvednuté palce. Doufala jsem, že ji to trochu podpoří, když už musí být s Ontari ve skupině.

K naší skupině mezitím přistoupil Kane. 

„Naše odpolední aktivita je horolezectví. Asi čtyřicet minut chůze odsud, jsou krásné skály, na které se dá lézt. Pojďte se mnou. Ze skladu si vezmeme potřebné vybavení a můžeme vyrazit." řekl nám Kane a vydal se směrem k chatě. S ostatními jsme ho poslušně následovali.

Obešli jsme chatu z druhé strany a vlezli do skladu. Každý jsme si vzali helmu, provazy a postroje. Když jsme měli všichni všechno vydali jsme se na cestu.

Kane nás vedl lesem po stezce. Byla to opravdu nádherná příroda tak, jak říkal.

Tím, že jsem na škole nová a nikoho zatím neznám, jsem šla skoro úplně vzadu a sama. Ostatní šli ve dvojicích nebo trojicích a buď si spolu povídali nebo se něčemu hlasitě smáli.

Najednou jsem vedle sebe ucítila něčí přítomnost. Otočila jsem se, abych zjistila, kdo to je a k mému překvapení vedle mě kráčela Lexa. Nečekala jsem, že zrovna ona bude ta, která mě osloví.

„Ahoj. Já jsem Lexa." usmála se a natáhla ke mně ruku.

„Já jsem Clarke, ale to už asi víš." řekla jsem a potřásla jsem si s její rukou.

Lexa přikývla a nepřestávala se usmívat.

„Taky tady nemáš nikoho, koho bys znala?" zeptala jsem se.

„Znám spoustu lidí, ale s většinou bych si neměla co říct."

„Takže proto jsi šla za mnou."

„To taky. Ale také tě chci poznat. Vypadáš jako v pohodě holka." řekla a nepřestávala se usmívat.

Usmála jsem se také a odvrátila od ní zrak a hleděla před sebe na cestu. 

„Řekni mi o sobě něco." vyzvala mě Lexa.

„Myslím, že to podstatné už víš. Řekni mi spíš ty něco o tobě."

„Určitě jsi o mě už něco zaslechla." řekla trochu rozpačitě.

„Zaslechla, ale nepřijde mi to jako pravda." 

Když jsem to dořekla, její oči se poněkud rozzářily. 

„Opravdu si to myslíš?" chtěla vědět jistě.

„Jo. Na rozdíl od Ontari, se nechováš jako by ti patřila celá škola a nepředvádíš se před každým klukem, který projde okolo." řekla jsem.

Lexa se pousmála a podívala se na zem před sebe.

Celý zbytek cesty ke skalám, jsme si spolu povídaly. Řekla jsem jí o tom, proč jsem se sem přestěhovala a odkud znám Raven a taky to, jak mě seznámila s jejími přáteli. Některé věci jsem si ale přeci jenom nechala pro sebe.

Ona mi na oplátku zase řekla něco o ní. Jako třeba to, že bydlí se svými rodiči, se kterými moc dobře nevychází (důvod nezmínila) a nebo také to, že před pár lety dělala box, ale stálo jí to hodně volného času, takže s tím přestala.