Láska si nevybírá

Kapitola 11.

Lexa

Nastoupila jsem do busu, který mě doveze domů a posadila se dozadu na volné sedadlo. 

Usmívala jsem se od ucha k uchu a nemohla jsem přestat. Neustále jsem myslela na Clarke. Když jsem ji viděla první školní den, nemohla jsem uvěřit svým očím. Hleděla jsem na tu nejkrásnější bytost, kterou jsem kdy viděla. Její blonďaté vlasy, které jí spadaly na ramena a ty její modré oči, ve kterých jsem se hned ztratila.

A potom jsem zjistila, že máme společné hodiny literatury. Pamatuji si ten den, kdy jsem vešla do třídy a spatřila jsem ji tam samotnou sedět. Pamatuji si, jak jsem se usmála a šla směrem k ní, abych si za ní sedla. Nakonec jsem se ale posadila o dvě lavice před Clarke. Byla jsem nervózní z její reakce, kdybych si k ní přisedla. Přeci jenom, jsem ve škole známá jako ta, která je v partě s Ontari.

A potom nastal školní výlet a já s Clarke skončila ve skupině, ve které nebyla Ontari ani žádná z ostatních holek. Vzala jsem to jako příležitost k tomu, se s ní blíže seznámit.

Promluvila jsem na ni a jí to nevadilo. Začala si se mnou také povídat a já byla jako v sedmém nebi.

Potom mě seznámila s Raven, Octavií, Harper, Montym a Jasperem. A díky tomu mám konečně pocit, že mám opravdové přátele.

Celý týden se ke mně Clarke chovala mile a neodsuzovala mě kvůli tomu, do jaké party patřím. Nebo spíš do jaké jsem patřila. Nemám v plánu se s Ontari a ostatními dále scházet. Ještě ke všemu teď, když jsem poznala někoho lepšího. 

Řekla jsem jí o mně pár věcí, ale ne všechno. Pravděpodobně to nejdůležitější jsem si nechala pro sebe. Nevím, jestli jí mám někdy v nejbližší době říct o tom, že jsem na holky. Měla jsem nutkání jí to říct, ale potom jsem dostala strach z toho, jak na to bude reagovat a raději jsem jí nic neřekla.

Těch pár dní co jí znám mi stačily na to, abych věděla, že je to úžasná holka. A potom co mě před několika minutami objala, se něco změnilo. Mám pocit, že mé city k ní se pomalu, ale jistě začínají měnit.

Moji radost ale rychle vystřídalo zklamání. Vždyť ani nevím, jestli je na holky. Co když se do ní zamiluji a pak zjistím, že z její strany to nikdy nebude možné? Musím to zjistit.

Vystoupila jsem z busu a vydala se směrem domů. Šla jsem asi pět minut než jsem k němu došla. Před domem stála moje černá motorka na které někdy jezdívám do školy. Záleží na tom, jestli stíhám nebo ne.

Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř. Nečekám, že mě někdo přijde přivítat. Táta nebývá často doma, protože kvůli práci jezdí pryč z města. Někdy i na několik dní. Zrovna teď by měl být někde až do úterý.

A mámu nezajímám. Nikdy jsme spolu dobře nevycházely, ale potom, co jsem jí řekla, že jsem na holky se to ještě víc zhoršilo.

Nevšímá si mě a odsuzuje mě kvůli tomu. Také často nebývá doma. V jejím případě to ale není kvůli práci, ale kvůli tomu, že tady se mnou prostě nechce být. Jde raději někam do hospody nebo do baru. Někdy jde někam úplně jinam, ale to nevím kam. Raději to ani nechci vědět.

„Jsem doma." zavolala jsem a čekala, jestli uslyším odpověď.

Ani jsem nebyla nijak překvapená, když žádná nepřicházela. Vzala jsem kufr do rukou a šla směrem ke svému pokoji.

Najednou jsem na chodbě narazila na mámu. Stála opřená o zeď a pozorovala mě.

„Jak ses měla?" zeptala se. Vím, že ji to nezajímá a že tuhle otázku položila jenom ze slušnosti.

„Dobře." odpověděla jsem jednoduše, protože jsem nechtěla zacházet víc do detailů. Stejně by jí to bylo jedno.

„V lednici je nějaké jídlo. Byla jsem nakoupit když jsi tady nebyla." řekla a pak se ke mně otočila zády a odešla zpátky do obýváku.

Ani jsem nečekala jinou reakci. Raději jsem pokračovala v cestě chodbou do mého pokoje.

Otevřela jsem jeho dveře a vešla dovnitř. Byl to malý pokoj, ve kterém jsem měla postel, jednu velkou skříň, stolek se židlí a v rohu televizi. Položila jsem kufr do rohu místnosti a lehla si s mobilem do postele.

Z kapsy u riflí jsem vytáhla papírek na kterém bylo napsané číslo Clarke. S úsměvem jsem si ho uložila do mobilu. Měla jsem nutkání jí něco napsat, ale nevěděla jsem co a ani jestli je to dobrý nápad.

Raději jsem položila mobil vedle sebe na polštář a zavřela oči. Před sebou jsem neviděla nic jiného než obrys Clarke, která se na mě usmívá.

Další den jsem se probudila někdy kolem deváté hodiny. Máma nebyla doma, protože musela do práce, takže jsem si mohla spát, jak dlouho jsem chtěla.

Když jsem konečně vylezla z postele, dala jsem si sprchu a poté zamířila do kuchyně si nachystat snídani. Byla jsem ráda, že jsem sama doma a můžu si užívat ten klid.

Po pár minutách mi zabrněl mobil v kapse. Vytáhla jsem ho a přečetla si zprávu, která mi došla.

Ontari: Dneska 19:00 párty v našem oblíbeném klubu. Doufám, že přijdeš.

Lexa: Je mi to líto, ale už mám v něco v plánu.

Schovala jsem mobil zpátky do kapsy. V plánu jsem nic neměla, ale nikam s nimi chodit nechci, proto jsem si vymyslela, že už něco mám. 

Teď už mám lepší kamarády, než jsou ony. Bude lepší, když se s nimi přestanu stýkat.

Usmažené omelety jsem si přendala z pánvičky na talíř a šla se posadit ke stolu, kde jsem je snědla. Vidím to tak, že budu dneska celý den doma.

Po snídani jsem si lehla na postel a zapnula televizi. Když jsme byly na výletě, tak vyšla nová série mého oblíbeného seriálu, takže o zábavu na víkend mám postaráno. 

V neděli jsem dělala to samé co v sobotu. Sledovala nové díly seriálu. Venku stejně celý den pršelo, takže jsem alespoň neměla výčitky, že jsem celý víkend zavřená doma.

Když jsem večer usínala myslela jsem na Clarke a na to, že ji zítra zase uvidím. Díky těmhle myšlenkám jsem usnula chvíli po tom, co jsem si lehla do postele.

Ráno jsem se vzbudila sama od sebe. Byla jsem trochu překvapená, protože mě vždycky musí budit budík. Podívala jsem se kolik je hodin. 7:15. Sakra, už jsem měla být na cestě do školy. 

Vyskočila jsem z postele, jak nejrychleji to jen šlo a běžela do koupelny. Nikdo tam naštěstí nebyl, protože máma šla do práce brzo ráno. Dala jsem si snad tu nejrychlejší sprchu v životě a potom běžela zpátky do pokoje se převléct.

Byla jsem hladová, ale na snídani už nebyl čas. Koupím si něco ve škole. Popadla jsem batoh a ze skříně si vytáhla helmu. Dneska budu muset jet na motorce, jestli chci přijít včas. 

Vyšla jsem před dům a šla ke své motorce. Nasadila jsem si helmu a posadila se na ni. Tento školní rok jsem na ní ještě nejela, takže dneska je to moje premiéra. Nastartovala jsem, vyjela na silnici a mířila směrem do školy.

Moc se omlouvám, že teď skoro celý měsíc nic nevyšlo. Škola mi dávala celkem zabrat a do toho všeho ještě brigáda. Teď by to ale mělo být v pohodě a snad už budu mít na psaní více času. Užijte si víkend a zítřejší třetí adventní neděli. Určitě nezapomeňte hlasovat nebo komentovat. :)