Láska si nevybírá

Kapitola 21.

Clarke

Lexa nám šla pro pití a já na ni zůstala čekat. Chtěla jsem jít mezitím k Raven, Octavii a Lincolnovi, ale zastavila mě něčí ruka na rameni. Otočila jsem se a viděla Bellamyho, se kterým jsem ještě před chvílí tancovala.

„Clarke, mohla by jsi jít se mnou?" zeptal se s rukou na mém rameni.

„Promiň, ale čekám tady na Lexu." 

„Prosím, bude to jenom na chvíli." přemlouval mě.

„Bellamy, já jí slíbila, že tady na ni počkám." řekla jsem trochu vytočeně. Už jsem s Bellamym tancovala a teď bych chtěla strávit zbytek času s Lexou, se kterou jsem sem přišla.

„Bude to jenom na minutku. Než se vrátí budeme zpátky." 

„No dobře." řekla jsem poraženě.

Bellamy mě chytl za ruku a vedl mě pryč z místnosti. Poté, co jsme došly za roh se zastavil a otočil ke mně.

„Bellamy, co je tak důležitého, že jsme museli jít sem, kde nikdo není?" zeptala jsem se trochu otráveně.

Bellamy nic neříkal a místo toho mě chytl za pas a přitiskl ke zdi.

„Bellamy, co to sakra děláš?" zeptala jsem se a teď už jsem moc dobře věděla, o co mu jde.

Snažila jsem se mu sundat ruky z mého pasu, ale marně. Držel mě příliš pevně.

„Clarke, líbíš se mi už od prvního dne, co jsem tě viděl." naklonil se ke mně a přitiskl své tělo na to mé. „Už nechci dál čekat." řekl a začal se mi dívat na rty.

„Bellamy-" začala jsem, ale Bellamy mě umlčel svými ústy. Nemohla jsem kam uhnout, takže mi nezbývalo nic jiného, než se nechat políbit. Položila jsem mu ruky na hruď a snažila se ho od sebe odtrhnout, ale marně. Byl na mě moc silný.

Políbil mě znovu, ale tentokrát mnohem silněji. To mě donutilo v sobě nabrat všechnu sílu a konečně se mi podařilo ho od sebe odstrčit. V rohu oka jsem viděla nějakou osobu, a tak jsem se otočila, abych zjistila o koho se jedná. Byla to Lexa, která právě zmizela za rohem a musela vidět, jak mě Bellamy políbil.

Plná vzteku na Bellamyho jsem se neudržela a vpálila mu facku. Chytl se za tvář a zmateně na mě hleděl. Nic jsem neříkala a rychle jsem zamířila za Lexou. Vyšla jsem z rohu a viděla, jak zrovna vyšla ven ze dveří.

Rychle jsem se za ní rozběhla. Musím jí to vysvětlit. Musím jí vysvětlit, že mezi mnou a Bellamym nic není.

Vyběhla jsem na ulici a začala se rozhlížet, kterým směrem šla. Byla jsem trochu vystrašená, abych ji teď ve tmě ještě vůbec našla. Naštěstí jsem si všimla, jak kráčí po ulici. Zamířila jsem za ní, a když jsme byly dál od domu, tak jsem na ni zavolala.

„Lexo, počkej!"

Lexa se zastavila, ale neotáčela se. Teprve až když jsem došla skoro k ní, se konečně otočila. 

„Lexo, nic to nebylo." snažila jsem se jí vysvětlit.

„Clarke, to je v pohodě. Nemusíš se omlouvat, já to chápu." snažila se mě ujistit se slzami v očích.

„Ne Lexo, nechápeš. Nechtěla jsem ho políbit. To on políbil mě. Hned jak jsi odešla, dala jsem mu facku a zamířila za tebou."

Lexa mi hleděla do očí a pak se zhluboka nadechla. „Takže ty a on..."

„Mezi námi nic není a nikdy nebude." ujistila jsem ji.

Lexa přikývla hlavou v pochopení, ale nic dalšího k tomu neřekla.