Láska si nevybírá

Kapitola 47.

Lexa

Uběhly tři dny od toho, co mi Clarke oznámila její plán s Echo. Abych pravdu řekla, celkem se mi líbí. Akorát mi trochu vrtá hlavou, že se spolu Echo a Costia tak rychle skamarádily. Co si tak pamatuji, Costia je ten typ člověka, která si své přátele pečlivě vybírá, a proto ne každý má šanci být její přítel.

Seděly jsme s Clarke venku před školou na schodech a jedly svačinu. „Po škole mám sraz s Echo. Chce mi říct všechno, co zatím zjistila. Přidáš se?" zeptala se po chvíli.

„Uhm, nevím. Spíš ne. Raději půjdu za Octavií, Raven a Lunou, jestli ti to nevadí." odpověděla jsem a zakousla se do toastu.

„Ale vůbec ne." usmála se Clarke. „Hned jak to s Echo dořešíme, přidám se k vám." řekla Clarke a vtiskla mi pusu na tvář.

Raven

O možnosti nastěhovat se k Luně, jsem začala přemýšlet čím dál tím více. Vedlo mě k tomu spoustu věcí. Například moje matka, která to poslední dobou začala přehánět s alkoholem. Vždycky pila, ale ne tak moc, jako pije teď. Nechci, aby se znovu opakovala naše včerejší hádka, kdy po mně hodila prázdnou flašku od vína a já stihla jen tak tak uhnout. Tohle opravdu nechci.

No, a pak je tady celá ta věc s Lunou. Vím, co ke mně cítí a já nevím, co cítím k ní. Možná by mi společné bydlení a trávení více času s ní pomohlo zjisit, co za city to je. A další výhodou toho, mít vlastí byt je to, že si můžu dělat co chci. Takže ano. Přestěhuji se k ní.

Odpoledne jsem si na chodbě odchytla Octavii a společně jsme hledaly Lunu. Když jsme je nenašly ve škole, vyšly jsme ven. Octavia si jako první všimla Luny a Lexy, jak stojí u plotu a o něčem se baví. Došly jsme k nim a já je vyrušila v rozhovoru.

„Luno, stále platí ta nabídka, že se k tobě můžu přestěhovat?" vyhrkla jsem na ni.

Luna se na mě prvně zmateně podívala, ale hned na to se vzpamatovala a odpověděla. „Jistě, že to platí."

„Skvělý, můžu se nastěhovat už dnes?"

Octavia s Lexou na mě překvapeně pohlédly. Luna se na chvíli zarazila, ale po pár vteřinách se jí na rtech objevil úsměv. „Klidně můžeš už dnes."

„Super. Pojedu si domů sbalit věci a přijedu. Kde je Clarke? Hodila by se mi její pomoc." zeptala jsem se Lexy.

„Za chvíli přijde. Musela si ještě něco zařídit." chvíli po tom, co to Lexa dořekla se u nás Clarke skutečně objevila.

Řekla jsem jí o stěhování a zároveň jsem ji poprosila o to, jestli by mě k Luně neodvezla autem. Souhlasila. Luna se nabídla, že se mnou pojede domů a pomůže mi s balením, ale odmítla jsem. Ne, že bych nechtěla, ale pokud bude máma doma, tak bude lepší, když tam budu jenom já.

Dorazila jsem domů a k mému štěstí nebyla máma doma. Vytáhla jsem si kufr a začala balit oblečení a všelijaké další důležité věci. Když už jsem to měla skoro sbalené, napsala jsem Clarke, že může přijet. Dobalila jsem si pár posledních věcí a mířila ke dveřím. 

Najednou jsem zaslechla klíče v zámku a následné otevření dveří. Zastavila jsem se v půlce chodby a setkala se s pohledem mámy. „Ty někam jdeš?" zeptala se podívala se na kufr, který jsem táhla za sebou.

„Stěhuji se."

„A to mi jako jen tak oznamuješ?" nadzvedla obočí a nevěřícně si mě prohlížela.

„Jsem dospělá, takže si můžu dělat, co chci." řekla jsem rázně.

„Ale pořád jsi moje dcera." začala se mnou argumentovat.