Láska si nevybírá

Kapitola 24.

Lexa

Za naši prezentaci jsme dostaly jedničku. S Clarke nám to udělalo radost, protože jsme si na tom daly dost záležet. Kráčely jsme vedle sebe po chodbě, když v tom se vedle mě objevila Raven a vedle Clarke Octavia.

„Viděly jste už ty nový plakáty na nástěnce?" zeptala se Raven, plná nadšení.

„Ne...je na nich něco zajímavýho?" chtěla vědět Clarke.

„Blíží se Halloween a škola pořádá halloweenskou párty v tělocvičně!" zajásala Octavia.

Halloween. Vůbec jsem si neuvědomila, že je už příští pátek. Je to jeden z mých nejoblíbenějších svátku.

„To je super!" řekla jsem plná nadšení.

„Další párty už ne..." zamumlala Clarke.

„Blázníš? Halloween si přece nemůžeš nechat ujít!" nechápala Octavia reakci Clarke.

„Věř mi, že můžu."

Chytla jsem Clarke kolem ramen a otočila se na Raven. „Budeme tam." řekla jsem za nás obě a vysloužila si tím nesouhlasný pohled od Clarke.

„Super." řekla Raven. S Octavií se od nás odpojily a zatočily do chodby, která vedla na záchody.

„Bude to zábava." přesvědčovala jsem Clarke, když jsme vedle sebe kráčely.

„Doufám, že máš pravdu." zamumlala Clarke.

Když jsme procházely kolem nástěnky, zastavily jsme se u ní. Našly jsme plakát o kterém mluvila Raven a začaly si ho pročítat.

„Bude to v pátek v sedm večer."

„A všichni mají mít nějaký kostým." řekla jsem nadšeně.

„A jaký chceš mít kostým?" chtěla vědět Clarke a zvědavě se na mě podívala.

„To nevím. Ještě je čas, něco vymyslíme." usmála jsem se.

„Přemýšlíte, že půjdete?" ozval se dívčí hlas za námi. Otočila jsem se a viděla Ontari, která stála za námi se založenýma rukama na hrudi.

„Dej si odchod Ontari." řekla naštvaně Clarke.

Ontari se zarazila a znechuceně si začala prohlížet Clarke zespoda nahoru, jakoby by byla nějaký odpad. „Co prosím? Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat." řekla výhružně a začala se k ní přibližovat se zatnutými pěstmi.

Postavila jsem se přímo před Clarke a zabránila tak Ontari v dalšímu kroku. „Myslím, že bys ji měla poslechnout." upozornila jsem ji se zlostí v očích. Ontari si mě malou chvíli prohlížela, než se otočila a naštvaně odkráčela pryč. 

Možná budu uvažovat nad tím, co mi jednou řekla Raven při tělocviku. Rána pěstí není zas tak špatný nápad.

Když byla Ontari pryč z dohledu, Clarke se postavila vedle mě. „Pojď, nebo přijdeme pozdě na další hodinu." zamumlala a chytla mě za loket, aby mě donutila se pohnout.

Poslední hodinu jsem měla s Raven společnou, takže po jejím konci jsme šly spolu na oběd.

„Nějaké novinky?" zeptala se Raven během cesty.

„Jaké máš na mysli?"

„Víš moc dobře jaké. Nějaký posun s Clarke?" ptala se Raven zvědavě.

Nebyla jsem si jistá, co jí na to odpovědět. Daly jsme si pusu, to ano, ale potom se Clarke odtáhla se slovy, že potřebuje čas a že ke mně něco cítí. Jsem z toho hrozně šťastná, ale zároveň i trochu vystrašená. Co když nakonec Clarke dojde k závěru, že se mnou nic nechce mít?