Láska si nevybírá

Kapitola 5.

Clarke

Je neděle večer a já si procházím kufr a kontroluji, jestli mám vše sbalené. Najednou kousek ode mě zabrněl mobil.

Raven: Tak co, máš všechno?

Clarke: Myslím, že jo. Co ty?

Raven: Snad mám vše. Uvidíme se zítra před školou.

Usmála jsem se a položila mobil vedle sebe. Asi za pět minut mi zabrněl znovu.

Raven: Jasně že jsem zapomněla kartáček na zuby...

Poslala jsem jí na to vysmáté smajlíky a hodila mobil na postel. Mám všechno. Raději jsem si prošla věci dvakrát, abych si tím byla opravdu jistá.

Došla jsem dolů do kuchyně a začala si k večeři chystat salát. 

„Máš všechno?" ptala se máma.

„Jo. Dvakrát jsem si to prošla."

„To jsi udělal dobře. Nikdy nevíš."

Po večeři jsem šla do svého pokoje a ještě chvíli si malovala. Po asi půl hodině jsem se rozhodla, že bude nejlepší, když půjdu spát brzo, abych zítra nezaspala. Ještě jsem si ale nastavila budík, aby mi zazvonil o něco dřív. Vlezla jsem do postele a nedočkavá na zítřek jsem se snažila co nejrychleji usnout.

Budík mi začal zvonit kousek od ucha a já sebou leknutím škubla. Rychle jsem ho vypnula, abych ten otravný zvuk nemusela poslouchat a vstala jsem z postele.

Šla jsem se jako každé ráno osprchovat a hned po tom jsem zase zamířila do kuchyně. Máma už seděla u stolu a měla nachystanou snídani. Dnes to byly tousty. 

Pozdravila jsem ji, posadila se vedle ní a začala si nabírat tousty na talíř.

„V kolik hodin se v pátek vrátíte?" zeptala se.

„Někdy k večeru. Cesta je dlouhá"

„Tak si to tam hlavně užij." usmála se máma.

„O to se neboj." ujistila jsem ji.

Po snídani jsem se šla obléct a odnesla jsem si kufr do předsíně. Máma se se mnou ještě naposledy přišla rozloučit.

„Budeš mi chybět." řekla a objala mě.

„Vždyť je to jenom na pět dní." odpověděla jsem trochu otráveně.

„Já vím, ale i tak." zašeptala mi do ucha, dala mi pusu na tvář a pak mě pustila.

Popadla jsem svůj kufr a vydala se na cestu. Když už jsem byla u školy, na silnici vedle ní stál dlouhý autobus, který byl pro nás připravený.

V davu, ve kterém stálo spousta studentů s kufry jsem zahlédla Raven, Montyho, Jaspera a Octavii, vedle které stála ještě nějaká dívka.

Přišla jsem k nim a všichni mě hlasitě pozdravili.

„Clarke, tohle je Harper." řekla Octavia a ukázala na dívku stojící hned vedle ní.

„Ahoj." řekla jsem s úsměvem a podala jí ruku.

Harper ji bez váhání chytla. „Ahoj." usmála se také.

„Hele, jak to bude se sezením v autobuse?" zeptala jsem se.

„Já budu sedět s tebou a Octavia bude sedět s Harper." vysvětlila Raven.

Přikývla jsem na souhlas a začala se rozhlížet po ostatních studentech, kteří s námi jedou.