Láska si nevybírá

Kapitola 34.

Clarke

V sobotu ráno jsem kráčela domů a v jedné ruce držela tašku s nákupem. Máma byla po noční a zrovna spala, a tak jsem šla nakupit nějaké jídlo, abych mohla uvařit něco k obědu.

Procházela jsem skrz park, ve kterém jsme se s Lexou včera odpoledne zdržely. V tuhle dobu tady teď skoro nikdo nebyl. Akorát v dálce jsem si všimla, že sedí na lavičce nějaká osoba.

Jak jsem se tak blížila, začala jsem si tu osobu sedící ke mně zády detailněji prohlížet. Byla to dívka s hnědými dlouhými vlasy, které měla u konečků zvlněné. Na sobě měla koženou bundu, kterou nosí jenom jediná osoba, kterou znám. Lexa.

Přispěchala jsem k ní a sedla si vedle ní. Lexa hleděla nepřítomně do země a ani nezvedla hlavu, aby zjistila, kdo si vedle ní sedl.

„Lexo." promluvila jsem, abych si získala její pozornost.

Lexa sebou škubla a zvedla hlavu. Podívala jsem se jí do tváře a ztuhla jsem. Pod okem měla fialovou modřinu a natrhlý ret. Kromě toho měla kruhy pod očima a vypadala promrzle.

„Clarke." vydechla překvapeně, že mě vidí.

„Co se stalo?" zeptala jsem se nevěřícně a rychle uchopila její obličej do svých rukou. Nespouštěla jsem oči z její modřiny a natrhlého rtu. 

Lexa se se snažila odtáhnout hlavu z mého sevření, ale já ji v mžiku přitáhla zase zpátky. Chvíli mi hleděla do očí, než byla schopná odpovědět. „Moje máma se stala."

„Co tím myslíš?"

„Svoji výhrůžku myslela vážně. Včera nás tady v parku viděla." zamumlala a pokusila se znovu odtáhnout z mého sevření. Tentokrát jsem ji nechala.

„To mi chceš říct, že tě zmlátila?" vyjekla jsem. Lexa ode mě odvrátila pohled a mlčela. Beru to jako souhlas. „Co dalšího se stalo?" chtěla jsem vědět.

„Vyhodila mě z domu a ani mi nedovolila si cokoli vzít." odpověděla jednoduše Lexa, aniž by se na mě při svých slovech podívala.

„To my chceš říct, že jsi spala v noci někde venku?" vyjekla jsem nevěřícně. Už teď ráno je celkem zima a neumím si představit, jaká zima je venku v noci. „Proč jsi mi nezavolala? Mohla jsi jít k nám."

Lexa nic neříkala a stále hleděla před sebe. Všimla jsem si, jak se jí do očí začaly nahrnovat slzy. „Bylo pozdě večer a já nevěděla, co dělat." zamumlala nakonec tichým hlasem Lexa.

Chytla jsem ji za tvář a přitáhla si ji k sobě do objetí. Lexa mi položila hlavu na hruď a omotala mi ruce kolem pasu, který mi pevně stiskla. Byla celá studená a po tváři jí začaly stékat slzy. Hladila jsem ji po vlasech a snažila se ji tím uklidnit. Po pár minutách, co jsme takhle v tichosti seděly, jsem se od ní kousek odtáhla a nadzvedla jí hlavu, čímž jsem ji donutila se na mě podívat. Opatrně jsem ji políbila a dávala si přitom pozor, abych se co nejméně dotýkala zraněného rtu.

Potom jsem se odtáhla s postavila se. Natáhla jsem k Lexe ruku, za kterou mě chytla a postavila se také. „Půjdeme k nám, můžeš u nás zůstat." řekla jsem a vedla si ji za ruku domů.

Když jsme dorazily před dům, řekla jsem Lexe, že má jít do mého pokoje a dát si pozor, aby nevzbudila mámu. Vstoupily jsme dovnitř a Lexa udělala, jak jsem jí řekla. Já ještě zamířila do kuchyně vybalit nákup. Vzhledem k tomu, jak byla Lexa promrzlá, jsem se rozhodla jí uvařit čaj. Poté jsem za ní zamířila do svého pokoje.

Našla jsem ji sedět na posteli. Vypadala už o něco lépe, než když jsem ji ráno našla. Přisedla jsem si k ní a podala jí hrnek s horkým čajem. Lexa si ho ode mě s děkovným úsměvem vzala.