Láska si nevybírá

Kapitola 12.

Clarke

V neděli odpoledne jsme byly s mámou nakupovat. Procházely jsme všelijakými obchody a zabralo nám to celé odpoledne. Když jsme došly domů, byla jsem unavená a bolely mě nohy. Máme ale spoustu dobrých kousků, takže to určitě stálo za to.

Hned po večeři jsem si šla lehnout a díky své únavě jsem do pár minut usnula.

„Clarke." zaslechla jsem během spánku něčí hlas. Nevím jestli se mi to zdálo nebo ne, ale nevšímala jsem si toho a spala jsem dál.

„Clarke." ozvalo se znovu. 

„Clarke!" řekla hlasitě moje máma a já otevřela oči.

„Proč mě budíš?" nechápala jsem a začala si přetahovat přes hlavu peřinu.

Máma ji ale chytla a strhla ji ze mě pryč.

„Protože nestíháš. Asi třikrát ti zvonil budík, ale ani jednou tě nevzbudil." vysvětlila mi máma.

„Sakra." zamumlala jsem do polštáře a začala vylézat z postele. Šla jsem se rychle upravit do koupelny a potom zpátky do pokoje se obléct. Přehodila jsem si přes rameno batoh a spěchala ke dveřím.

„Na, zabalila jsem ti snídani na cestu." řekla máma a podala mi do ruky bagetu.

„Díky." poděkovala jsem ve spěchu a rychle vyrazila směrem na autobus. Po cestě jsem si rozdělala bagetu a v rychlosti jí snědla.

Když jsem vylezla zpoza rohu na ulici na které byla zastávka dala jsem se do běhu. Stál tam bus a do něj nastupovalo několik lidí. Běžela jsem jak nejrychleji to jen šlo, ale marně. Než jsem k němu stačila doběhnout, zavřely se mu dveře a odjel pryč.

„Sakra." řekla jsem vytočeně a na zastávku jsem pokračovala krokem.

Po pár sekundách jsem uslyšela hlasitý motor, který se blížil směrem ke mně. Kolem projela černá motorka, která se zastavila u kraje silnice kousek přede mnou.

Trochu jsem se zarazila nad tím, proč ten někdo zastavil zrovna tady. Bylo to záměrně? Sundal si helmu a na záda mu dopadly hnědé prameny vlasů. Takže to nebude muž, ale žena.

Otočila se dozadu a mě stačilo vidět jenom její úsměv, abych hned věděla, o koho se jedná. Lexa.

„Vypadá to, že nejsem jediná, kdo dnes ráno zaspal." zasmála se když jsem k ní došla.

„Na rozdíl ode mě se ale máš jak dostat do školy." řekla jsem a kývla hlavou směrem k motorce na které seděla.

„Právě proto jsem zastavila. Nasedni, svezu tě." navrhla.

Trochu jsem se zarazila a couvla. 

„Ne, to je dobrý. Myslím, že půjdu raději pěšky." vysoukala jsem ze sebe. Nikdy jsem na motorce nejela a mám z toho trochu strach.

„Ale no tak. Vždyť přece přijdeš pozdě. Na motorce tam budeme za pár minut." přesvědčovala mě Lexa.

Má pravdu. Jít pěšky je blbost. Na motorce tam budeme hned.

„No, víš...nejsem zvyklá jezdit na motorce..." přiznala jsem se Lexe.

Lexa se pousmála. Pravděpodobně jí došlo, že mám trochu strach.

„Nic na tom není, pojedu pomalu." ujistila mě a čekala na mojí odpověď.

„Tak dobře." souhlasila jsem a přišla k ní blíž. 

Posadila jsem se hned za Lexu a položila jí ruky na boky. 

„Musíš se chytit pevněji, jestli nechceš spadnout hned v první zatáčce." vysvětlila Lexa a ohlédla se po mně.