Láska si nevybírá

Kapitola 31.

Lexa

Že chodím s Clarke, už ví snad celá škola. Postarala se o to i Raven, která zveřejnila fotku, jak se spolu držíme u skříněk za ruce. Nevadí mi to. Jsem ráda, že všichni ví, že Clarke je jenom moje. Všichni naši kamarádi z toho byli nadšení a přejí nám to. Akorát si dělám trochu starosti o to, jestli toho není na Clarke moc. 

Jen co jsme vyšly s Clarke, Raven, Octavií, Harper, Montym a Jasperem ven ze školy, naskytl se nám pohled na Bellamyho, který rozdával kolem sebe rány pěstí.

„Bellamy!" zakřičela na něj Octavia a rychle se za ním rozběhla. Clarke ji následovala a já jí byla ve vteřině v patách. 

Zastavili jsme se u něj ve chvíli, kdy zrovna dal pěstí do nosu nějakému klukovi. Ten se hned vzpamatoval a chtěl mu to oplatit, ale než to stihl udělat, tak ho chytl Lincoln kolem krku a zabránil mu v tom.

Octavia popadla Bellamyho za paži, a když jsem viděla, jak se jí v tom Clarke chystá pomoct, chytla jsem ji kolem pasu a přitáhla zpátky k sobě. Nechci, aby se do toho zapletla a riskovat tak, že se jí něco stane. Kolem nás proběhl Monty s Jasperem a skočili po Bellamym, aby pomohli Octavii. I když byli na Bellamyho tři, tak jim to dalo trochu zabrat, než se jim ho konečně podařilo odtáhnout stranou.

„Co to do tebe vjelo Bellamy?" Postavila se Octavia před Bellamyho a udeřila ho do prsou. Bylo na ní vidět, že je celkem zaskočená chováním svého staršího bratra. 

Kluk, kterého Bellamy praštil se jen zasmál a s vítězným úsměvem odešel pryč.

„Do toho ti nic není." odsekl Bellamy své sestře. Otočil se směrem k nám a začal zjišťovat, kdo všechno byl svědkem té rvačky.

Když si všiml mě a Clarke, začal mezi námi naštvaně létat pohledem. Nakonec se zastavil pohledem přímo na mně. Troufám si říct, že kdybychom tady stáli sami dva, tak by to nezůstalo jenom u vzájemných nenávistných pohledů.

Nevím, co ho v tuhle chvíli rozzuřilo víc. Jestli to, že pořád držím Clarke kolem pasu a tisknu ji k sobě a nebo to, že spolu chodíme. Ale popravdě je mi to jedno. Celkem si to užívám.

Bellamy naštvaně zavrčel a bez dalších slov kolem mě s Clarke prošel. Dal si při tom záležet, aby mě silou udeřil do ramene. Trochu jsem sebou zakolísala a pobaveně se usmála.

„Kretén..." zamumlala Clarke a já ji konečně pustila ze svého sevření, aby se ke mně mohla otočit. Chytla mě za bradu a přitáhla do polibku, který jsem jí bez váhání začala oplácet.

„Ewww" vydala ze sebe Raven. „To by stačilo...nechceme, aby se to tady zvrhlo v něco víc."

Clarke se ode mě odtáhla a protočila očima nad její poznámkou. Se všemi jsme se rozloučily a já chytla Clarke za ruku a vedla jí směrem k mé motorce.

„Máma si někoho našla." oznámila mi najednou.

„Opravdu? To je skvělé!" řekla jsem potěšeně. „A už ti ho představila?"

„Ještě ne...ale na středu naplánovala večeři, na kterou ho pozve." vysvětlila. Podívala jsem se na ni a poznala, že má na jazyku ještě nějakou otázku. „Přemýšlela jsem o tom, že bys ses mohla přidat. Jako moje přítelkyně." 

Nemusela jsem dlouho přemýšlet, abych věděla, co jí na to odpovědět. „Půjdu moc ráda." Zastavily jsme se před motorkou a než si Clarke stihla nasadit helmu, podařilo se mi od ní ukořistit ještě jeden polibek.

Ve středu hned po škole jsem mířila na své motorce domů. Tentokrát bez Clarke, která by seděla za mnou. Vezmu si z domu šaty, které jsem zvolila na dnešní večeři a pojedu ke Clarke dřív, abych se u ní stihla nachystat. Jízda na motorce v šatech by asi nebyl ten nejlepší nápad.