Láska si nevybírá

Kapitola 15.

Clarke

V sobotu ráno jsem se vzbudila celkem brzo. Dala jsem si sprchu a zamířila do kuchyně si nachystat snídani. 

V tu chvíli, co jsem do ní vstoupila, kolem mě proletěla máma na chodbu. 

„Ty jdeš dneska do práce?" zeptala jsem se a divila se, kam tak spěchá.

„Ano, včera jsem ti to zapomněla říct promiň. K obědu si něco objednej tak ahoj." rychle se se mnou rozloučila a odešla do práce.

Zamířila jsem k lince a začala si chystat snídani. Udělala jsem si tousty, jako skoro každé ráno, když si vařím sama. Vzala jsem si je do obýváku na gauč a zapnula si televizi. Pořád mi zbývá dokoukat několik dílů nové série mého oblíbeného seriálu.

Po asi hodině a půl sledování televize mi zabrněl mobil. Podívala jsem se na obrazovku a nestačila se divit. Nová zpráva od Lexy. Zvědavá jsem odemkla mobil a zobrazila si zprávu.

Lexa: Ahoj Clarke. Promiň jestli ruším, ale myslíš, že bychom se mohly vidět?

Vzala jsem mobil do obou ruk a začala odepisovat.

Clarke: Jasně že mohly. Přijď ke mně, jsem sama doma. Děje se něco?

Po přibližně dvou minutách mi došla odpověď.

Lexa: Vysvětlím ti to. Jenom teď potřebuji vypadnout z domu. Do půl hodiny tam budu.

Clarke: Dobře.

Položila jsem mobil vedle sebe na gauč a začala přemýšlet. Jsem zvědavá co se děje. A taky o ni mám trochu starost. Snad to nebude nic vážného.

Podívala jsem se na hodiny. Deset hodin. To znamená, že Lexa tady bude o půl jedenácté. Měla bych tady po sobě trochu poklidit, když už sem má někdo přijít.

Rychle jsem po sobě umyla nádobí a potom ještě zamířila do svého pokoje, abych si uklidila oblečení, které bylo všude jinde jenom ne ve skříni.

Když jsem zavírala skříň, zazvonil zvonek. Sešla jsem po schodech dolů a došla ke dveřím. Otevřela jsem je a v nich stála Lexa. Měla kruhy pod očima a celkově vypadala dost unaveně.

„Ahoj, pojď dál." vyzvala jsem ji a pustila ji dovnitř.

Lexa se pousmála a vstoupila dovnitř. 

Zavedla jsem ji do kuchyně a Lexa se začala rozhlížet kolem. Prvně jsem nechápala proč, ale pak mi došlo, že je tady poprvé.

„Wau. Máte to tady pěkný." řekla a zamířila do obýváku, který si začala prohlížet stejně, jako kuchyň.

„Dáš si něco k pití?" zeptala jsem se.

„Stačí mi voda prosím." odpověděla mi z obýváku.

Napustila jsem jí vodu do skleničky a vydala se za ní. Položila jsem skleničku na stůl před gauč, na který jsem se posadila a vyzvala Lexu, aby si sedla také. Lexa poslechla a sedla si vedle mě.

Chvíli jsme tam tak v tichosti seděly a já si prohlížela Lexu. Byla unavená a tvářila se smutně. Něco s ní není v pořádku.

„Asi bych ti měla říct, o co jde a proč jsem včera nebyla ve škole." začala Lexa.

„Měla jsem strach, co se s tebou děje, když jsem tě tam neviděla." 

„Jde o mámu." zamumlala a hleděla na prsty, které měla mezi sebou propletené.

„Ve čtvrtek večer šla do hospody. Většinou je vždycky do pár hodin zpátky, ale tentokrát se vůbec nevracela. Šla jsem se tam podívat a viděla jí, jak sedí u stolu a dává si jeden panák za druhým. Byla úplně na mol. Než se mi ji podařilo dostat domů, byly skoro tři hodiny ráno. A ráno jsem byla tak unavená, že jsem nešla do školy."