Láska si nevybírá

Kapitola 50.

Luna

Sledovala jsem Lexu odcházet, zatímco jsem se snažila držet Raven, aby mi nespadla na zem. „Pojďme do obýváku." řekla jsem, když jsme zůstaly v bytě jenom samy dvě.

Dovedla jsem Raven k sedačce a položila ji na ni. Raven se mě ale nechtěla pustit a rukou, kterou mě držela kolem ramen, mě stáhla s sebou.

„Přemýšlela jsem..." řekla Raven, zatímco si přitiskla moji hlavu na svou hruď a omotala kolem mě ruce. „...o nás"

Zpozorněla jsem. Posadila jsem se, zatímco Raven dál ležela na sedačce a zespoda na mě hleděla. Chytla mě za ruce a s mojí pomocí se posadila také.

„Už jsem si celkem jistá tím, co chci." řekla Raven, chytla mě za tvář a podívala se na mé rty.

Začala se ke mně naklánět a já začala dělat to stejné. Když jsem ale byla jenom pár centimetrů od jejích rtů, zaklonila jsem se zpátky.

Raven na mě zmateně pohlédla a ruka, kterou měla položenou na mé tváři, jí sklouzla dolů. „Myslela jsem, že mě-"

„To ano." nenechala jsem ji dokončit větu. „Ale jsi opilá a lidé, kteří jsou opilí, ztrácí všechny zabrány. Nevím, jestli bys tohle chtěla udělat i za střízliva, a tak toho nechci využít." vysvětlila jsem jí.

Raven přikývla hlavou, že to chápe, ale v jejím obličeji bylo vidět velké zklamání. Chytla jsem ji za tvář a vtiskla jí pusu na druhou tvář, kde jsem neměla ruku. Když jsem se odtáhla, objevil se jí na rtech spokojený úsměv. „A teď pojďme spát." usmála jsem se, zvedla Raven ze sedačky a vedla jí do jejího pokoje, abych ji mohla uložit do postele.

Lexa

Druhý den jsem se probudila až někdy po deváté hodině. Než jsem se dostala domů, bylo už skoro půl třetí ráno. Ale hlavní věc je, že je Clarke v pořádku a doma. Ticho všude kolem mě znamenalo to, že Luna s Raven ještě stále spí. Natáhla jsem se ke stolku, který stál před sedačkou a vzala z něj svůj mobil.

Přemýšlela jsem, jestli napsat Clarke nebo ne. Včera večer na mě byla naštvaná, ale nakonec se s mojí pomocí nechala doprovodit domů a občas jsem i měla pocit, že jí moje přítomnost nevadí.

Nakonec jsem se odhodlala k tomu, že jí napíšu.

Lexa: Dobré ráno Clarke, jak se cítíš?

Odložila jsem mobil na stolek a zvedla se ze sedačky. Místo netrpělivého čekání na odpověď, bych se měla nějak zabavit. Vytáhla jsem z ledničky vajíčka, abych mohla připravit snídani pro sebe a pro Lunu s Raven.

Dala jsem vajíčka na rozpálenou pánev a začala smažit. Asi minutu na to mi zabrněl mobil, který jsem nechala položený na stolku před sedačkou. Rychle jsem se k němu rozběhla a doufala, že mi došla odpověď od Clarke.

Clarke: Zažila jsem i lepší rána.

Usmála jsem se a začala odepisovat.

Lexa: To je tak, když se pije.

Vrátila jsem se zpátky k pánvičce s mobilem v ruce. Když jsem zamíchala vajíčkama, zabrněl mi znovu.

Clarke: Asi bych ti měla poděkovat.

Lexa: Není za co děkovat. Ty bys udělala to samé.

Po mé poslední zprávě jsem se nedočkala okamžité odpovědi, jako u těch předchozích. Čekala jsem už několik minut a stále nic nepřicházelo. Povzdechla jsem si a začala psát.