Láska si nevybírá

Kapitola 35.

Lexa 

Když jsme přijely zpátky ke Clarke, bylo kolem půlnoci. Jelikož už bylo pozdě, Clarke u sebe nechala přespat i Raven. Matrace pro ni se nám už ale nechtěla chytat, a tak jsme se rozhodly, že budeme spát všechny tři na jedné posteli. Ležela jsem na kraji, Clarke uprostřed a Raven na druhém kraji. Byly jsme jak sardinky, ale mít vedle sebe Clarke, která se ke mně celou tu dobu tulila mi nevadilo a během chvilky jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Ležela jsem s Clarke v objetí a s její hlavou zabořenou do mého krku. Když jsem ji zlehka pohladila po zádech, abych ji nevzbudila, ucítila jsem kolem ní omotanou další ruku. Nadzvedla jsem hlavu a viděla Raven, která se lepila Clarke na záda a zezadu ji objímala. Chytla jsem jí za ruku, kterou objímala Clarke a dala jí stranou, aby se jí dál nedotýkala. Clarke je moje a nechci, aby mi ji osahával někdo jiný. I když ten někdo jiný je její nejlepší kamarádka.

Položila jsem se zpátky na polštář s vědomím, že už neusnu. Nevadilo mi to. Alespoň si mohu užívat tu chvilku s Clarke, po které jsem vždycky tak moc toužila. Zlehka jsem jí sázela polibky na čelo a cítila, jak mě ve spánku tiskla těsněji k sobě.

Několik minut jsem takhle ležela se zavřenýma očima a dýchala jemnou vůni vlasů Clarke, do kterých jsem měla zabořený obličej. Když jsem je znovu otevřela, spočinula jsem pohledem na její nástěnce. Vysela tam další kresba. Byla to Clarke se mnou. Clarke nás nakreslila v momentě, kdy jsme se spolu držely u skříněk ve škole za ruce. Přesně tak, jak nás Raven v tu chvíli vyfotila.

Ucítila jsem, jak se mi Clarke začala v objetí vrtět. Podívala jsem se jí do obličeje a naskytl se mi pohled na to, jak zrovna otevírá oči. „Dobré ráno princezno." zašeptala jsem.

„Dobré ráno." zamumlala chraplavým hlasem. Začala jsem jí sázet další polibky na čelo. Clarke se začala hihňat a snažila se vysvobodit z mého sevření, ale marně. Měla jsem větší sílu než ona.

„Okay, tohle už je na mě moc." ozvala se znenadání Raven a vyskočila z postele. Pustila jsem Clarke a nechala ji se odkutálet na místo, kde ještě před pár vteřinami ležela Raven.

„Díky za včerejší pomoc Raven. Bez tebe bychom se tam nedostaly." posadila jsem se.

„Není za co. Byla to zábava. A navíc ráda pomůžu kamarádům, kteří jsou v nouzi." odpověděla Raven. „Každopádně měla bych jít, než o mě bude mít máma starost."

„Uvidíme se zítra ve škole!" zavolala na ni ještě v rychlosti Clarke, když Raven odešla z pokoje.

Vstala jsem a začala si vybalovat oblečení, které jsme včera sebraly z mého domu. Teď už teda z máminýho. Můj už není. Clarke odešla do koupelny, ale ještě předtím mi ukázala, kam si můžu dát věci. Část jejího šatníku byla volná, a tak jsem si tam s radostí naskládala své oblečení. Ještě pořád ze mě nevyprchalo to nadšení, že bydlím u Clarke. Nic lepšího jsem si nemohla přát. 

Bylo odpoledne a s Clarke jsme seděly v obýváku na sedačce a sledovaly televizi. Clarke seděla mezi mýma nohama a zády se o mě opírala. Abby byla někde venku s Kanem, takže jsme byly doma samy.

„Clarke?"

„Hmm." zamumlala Clarke, sledující film, který jsem já už nějakou dobu nevnímala.

„Murphy mi nabídl práci."

„Jakou?" zpozorněla a natočila hlavu, aby se na mě mohla podívat.

„Trénovat nováčky v boxu."

„Opravdu? To by bylo super!" vyjekla Clarke nadšeně.

„Přemýšlela jsem o tom a asi to vezmu. Budu potřebovat peníze, kterými vám budu přispívat na domácnost."

„Lexo, to nebude nutný." začala Clarke protestovat.

„Nemůžu tady přece jen tak bydlet. Budu přispívat na vodu, elektřinu a na jídlo." řekla jsem rázně a dala tak Clarke najevo, že už o tom nehodlám dál diskutovat. Clarke se usmála a znovu se o mě opřela a pokračovala ve sledování filmu.

Druhý den ráno, než jsme vyrazily do školy, se mi Clarke pokoušela makeupem zamaskovat modřinu pod okem. Když byla hotová a já se na sebe podívala do zrcadla, nestačila jsem se divit. Fialová modřina nebyla skoro vidět. Nebylo to úplně dokonale zamaskované, ale když to nikdo nebude z blízkosti zkoumat, tak si toho ani nevšimne. Natrhlý ret se ale zamaskovat nedal. Jediná výhoda byla, že už nebyl tak nateklý, jako před dvěma dny.

Přijely jsme ke škole a hned na parkovišti jsme narazily na Octavii se svým bratrem Bellamym. Když jsme k sobě přišly blíž, Bellamy si všiml mého rtu a na tváři se mu ve vteřině objevil posměšný úšklebek.

Ignorovala jsem ho a pozdravila Octavii. Nemyslím si, že já a Bellamy spolu někdy budeme přátelé. Rozhodně ne do té doby, dokud se nepřenese přes to, že chodím s Clarke.

S Clarke jsme se rozdělily a každá z nás mířila do své třídy. Před hodinou jsem ale ještě chtěla mluvit s Murphym. Procházela jsem se po chodbách a rozhlížela se kolem sebe s nadějí, že ho uvidím. Když už jsem to chtěla vzdát, vzpomněla jsem si na místo, kde trávil většinu času a úspěšně se díky tomu vyhýbal lidem. Ve škole není zrovna moc oblíbený. To je možná taky ten důvod, proč jsem ho skoro nevídala.

Sešla jsem do nejnižšího patra a zamířila ke klučičím záchodům. Pokud vím, nikdo tam nechodí. Kromě jediného člověka. Otevřela jsem dveře a vytrhla dovnitř. Murphy sebou leknutím škubl a upustil cigaretu, kterou držel v ruce na zem.

„Lexo! Co tady ksakru děláš?" zaklel naštvaně, zvedajíc ze země cigaretu, kterou si následně strčil do pusy.

„Přijímám tu tvoji nabídku. Vrátím se k boxu." oznámila jsem přesvědčeně a vysloužila si tím od Murphyho spokojený úšklebek.

Když jsme se vrátily s Clarke ze školy domů, chystala jsem si oblečení do tašky, které jsem vždy nosila na box. Abych pravdu řekla, jsem z toho nadšená. Mám radost, že se můžu vrátit zpátky k něčemu, co mě vždycky bavilo.

„Jsem ráda, že jsi to nabídku přijala Lexo." promluvila Clarke, která v tichosti sledovala, jak se chystám. Rozhodla se, že tam půjde se mnou a podívá se na náš trénink. Jsem jí za to vděčná.

„Chvíli jsem nad tím váhala. Přeci jenom...zabere to nějaký volný čas, který bych jinak trávila s tebou." pohlédla jsem na ni koutkem oka, abych viděla její reakci.

Clarke se usmála, přistoupila ke mně blíž a zezadu mě objala. Opřela si tvář o mé rameno a znovu promluvila. „Myslím si, že času na sebe budeme mít od teď až moc."

Usmála jsem se a otočila ke Clarke, která mě při mém pohybu nepouštěla z objetí. „Měly bychom vyrazit nebo přijedeme pozdě." vtiskla jsem jí pusu na její měkké rty a hned se zase odtáhla. Jednou rukou jsem popadla tašku a druhou jsem chytla Clarke za ruku a zamířila s ní pryč z pokoje.

Nasedly jsme na motorku a vyrazily. Tréninková hala se nachází na druhé straně města a vzhledem k hustému provozu, nám trvala cesta déle, než jsme předpokládaly. Všude, kde se to dalo, jsem jela rychleji, než povolovaly předpisy, ale nakonec jsme díky tomu stihly přijet včas.

„Lexooo!" vyjekla Clarke ve chvíli, kdy si sundala helmu. „Co jsem ti říkala o té rychlé jízdě?!"

„Kdybych občas nezrychlila, tak bychom přijely pozdě hned v první den mé nové práce. A navíc jsem nejela zase tak rychle." bránila jsem se.

Clarke mě zpražila pohledem, a tak jsem raději rychle zmlkla. Vzala jsem si tašku a vešla do budovy s Clarke, která mi byla v patách. První člověk, na kterého jsme narazily, byl Murphy. Byl už převlečený a když si nás všiml mávl na nás.

„Už jsem si myslel, že se neukážeš. A vidím, že sis sebou vzala doprovod." kývl bradou směrem ke Clarke, která se za mnou schovávala. 

„Clarke mě vždycky chtěla vidět při boxu. A teď má jedinečnou příležitost." otočila jsem se k ní a usmála se na ni. „Běž s Murphym, zavede tě do tělocvičny. Já se zatím skočím převléct do šatny." řekla jsem jí.

Clarke mi úsměv oplatila a než odešla s Murphym pryč, dala mi rychlou pusu na tvář. Dívala jsem se na ně, jak odchází a přitom se usmívala jako idiot. Mám štěstí, že mám tak úžasnou přítelkyni.