Láska si nevybírá

Kapitola 17.

Clarke

„Ne že ten dům celý zboříte." varovala mě máma, když si nazouvala body, aby mohla odejít do práce.

„Neboj." ujistila jsem ji už po několikáté.

„Vrátím se zítra někdy během dopoledne."

„Dobře, tak ahoj." řekla jsem a otevřela jí dveře, aby mohla vyjít.

Než máma vyšla, věnovala mi ještě varovný pohled a pak odešla. Zavřela jsem za ní dveře a s nadšením zajásala. Dnešního dne jsem se nemohla dočkat. V Denveru jsem takové přespávačky nepořádala, takže mám radost, že teď jsme se s holkami na nějaké domluvily.

Měla jsem už všechno nachystané. Spát budeme u mě v pokoji. Dvě na posteli a dvě na velké matraci, kterou jsem hned po obědě nafukovala. A večer budeme trávit v obýváku, který jsem k tomu na dnešní večer upravila.

Za necelou hodinu se domem rozezněl zvonek. Přiběhla jsem ke dveřím a otevřela je dokořán. V nich stála Lexa s taškou v ruce, ve které měla své věci.

„Ahoj." usmála se Lexa hned jak mě viděla.

„Ahoj, pojď dovnitř." pozdravila jsem ji a ustoupila stranou, aby mohla vejít.

Jakmile jsem za ní zavřela dveře, rychle jsem ji objala. Aniž bych to čekala, znovu jsem ucítila ten hřejivý pocit, jako když jsem ji objímala minule. Lexa mi položila volnou ruku na záda a přitiskla si mě k sobě.

„Pojď, ukážu ti můj pokoj kam si můžeš dát věci." řekla jsem, když jsem ji pustila ze svého objetí.

Dovedla jsem Lexu po schodech nahoru do svého pokoje. Když jsem otevřela dveře, Lexa se v nich zastavila a s úžasem si ho prohlížela.

„Dvě z nás budou spát na posteli a dvě na matraci." vysvětlila jsem jí, když jsem si všimla, jak si prohlíží můj pokoj.

„Máš to tady hezký." řekla s obdivem Lexa. Svoji tašku s věcmi položila na zem a pohled se jí zastavila na mé kytaře. „Nevěděla jsem, že umíš hrát na kytaru." otočila se ke mně.

„Naučil mě na ni hrát táta." 

„Tak to mi někdy musíš něco zahrát." usmála se.

Jakmile to dořekla, rozeznělo se domem další zazvonění.

S Lexou jsme se vydaly ke dveřím a já je rychle otevřela. Raven a Octavia společně stály před dveřmi a každá držela něco v ruce.

„Ale ne..." zamumlala jsem, když jsem si uvědomila, co to je.

Lexa mi nakoukla přes rameno, aby se podívala na flašky vína, které držely Raven s Octavií.

„Snad sis nemyslela, že přijedeme s prázdnou." řekla hned Raven na svoji obhajobu.

Pustila jsem je dovnitř a zavedla do svého pokoje, kam si odložily věci. Potom jsme společně došly do kuchyně. Vzala jsem si od Raven a Octavie flašky vína a dala je do ledničky.

„Clarke, co to děláš?" chtěla vědět Raven, když jsem zavřela ledničku.

„Co bych měla dělat?"

„Abychom mohly hrát Raveninu hru, musíme vypít alespoň jednu flašku." vysvětlila Octavia.

S Lexou jsme se na sebe podívaly. Ta jenom pokrčila rameny a rozhodnutí nechala na mně. Vytáhla jsem tedy z lednice jednu flašku s vínem, zatímco Raven vzala z poličky čtyři skleničky a zamířila s nimi do obýváku.