Kapitola 27.

1K 55 10
                                    

Lexa

Vrátily jsme se s Clarke do tělocvičny, kde ještě probíhalo vyhlášení. Nevěnovaly jsme tomu pozornost a nenápadně se připojily za Raven s Octavií.

„Kde jste vy dvě byly?" chtěla vědět Octavia, když si všimla, že jsme se zpátky.

„Nikde." zalhaly jsme obě dvě naráz.

„Jo jasně a proč má teda Lexa kolem pusy tvojí rtěnku?" zeptala se Raven.

Vystřelila jsem ruku k puse a pokoušela si ji setřít, i když jsem nevěděla, kde přesně ji mám.

„Až na to, že Clarke nemá žádnou rtěnku." zasmála se Octavia, ke které se přidala i Raven.

Začala jsem se červenat a Clarke se na ty dvě zamračila. Nechápu, jak jsem jí na tak hloupý vtip mohla naletět. Však já jí to jednou vrátím...a pořádně.

Skončilo vyhlášení a my se rozhodly, že tady ještě chvíli zůstaneme. Studenti začali postupně odcházet a ke konci už nás tady moc nezbylo. Clarke a já jsme se rozloučily s Raven, Octavií a Lincolnem, kteří tam jako jediní z těch, které jsme znaly zbyli a odešly jsme pryč. 

Musely jsme jít pěšky, protože v noci už nic nejezdilo. Když jsme konečně dorazily ke Clarke domů, bylo skoro půl druhé ráno.

Clarke strčila klíč do zámku a když ho odemykala, podívala se na mě a přiložila si ke rtům prst na znamení toho, že mám mlčet, abychom nevzbudily její mámu. Potichu jsme vešly dovnitř a potom do pokoje Clarke, kde jsme za sebou zavřely dveře.

„To byla zábava." skočila Clarke na postel a zůstala na ní ležet.

„Jo to byla. Asi bych si ale ještě měla zajít pro matraci, abych měla kde spát." 

Clarke se posadila a s povytáhlým obočím se na mě podívala pohledem, jestli to myslím vážně. „Ta postel je dost velká pro nás obě."

„Nebude ti to vadit?" zeptala jsem se trochu nejistě.

„Blázníš? Vždyť už jsme tady přece jednou spaly." zasmála se Clarke.

„Já vím, ale to byly jiný okolnosti." zamumlala jsem.

Clarke mi na to nic neodpovídala a místo toho se posadila a vzala si do ruky tílko a krátké kraťasy ve kterých bude spát. „Jdu si dát rychlou sprchu." řekla a prošla kolem mě ven z pokoje.

Mezitím jsem si vytáhla své spací oblečení, které se skládalo z černého volnějšího trička a krátkých kraťasů, jako má Clarke. 

Clarke se vrátila asi po deseti minutách, a když jsem se k ní otočila, celá jsem ztuhla. Byla tak nádherná. Prohlížela jsem si její nohy, které byly díky kraťasům celé odhalené a nebyla jsem schopna od nich odtrhnout zrak. Až nakonec ke mně Clarke přistoupila a šťouchla mě do ramene. Konečně jsem se vrátila zpátky do reality a podívala se jí do obličeje. Skousla si ret, jakoby mě tím chtěla škádlit. 

„Měla bys ses jít také osprchovat." zamumlala a odstoupila ode mě.

Zamířila jsem do koupelny a osprchovala se, jak nejrychleji to jen šlo. Oblékla jsem se a vrátila zpátky do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a podívala se na Clarke, která už ležela v posteli. Když mě viděla, usmála se a odhrnula přikrývku, aby mi tím dala najevo, že mám jít k ní.

Neváhala jsem ani na vteřinu a zalezla jsem si pod přikrývku za ní. Clarke se otočila čelem ke mně, aby se mi mohla dívat do obličeje. Ležely jsme tak blízko u sebe, že jsem byla schopna cítit její dech, který mě hřál na krku.

Láska si nevybíráKde žijí příběhy. Začni objevovat